Ninety Percent of Everything: Inside Shipping, the Invisible Industry That Puts Clothes on Your Back, Gas in Your Car, and Food on Your Plate, Rose George

Když jsme byli v Austrálii tak jsem obdivoval ohromné přístaviště pro lodě, kam jezdí dva kilometry dlouhé vlaky s uhlím a nakládají ho na lodě. Moc mi nebylo jasné kolik se na takovou loď toho vejde a jak rychle to celé probíhá, ale zanechalo to ve mě ohromný dojem.

Od té doby vždycky když vidím fotku záoceánské lodě, jak přepravuje kontejnery, tak počítám a počítám a snažím se to představit. Tuhle jsem jich napočítal tuším přes tisíc a absolutně si nedokázal představit, jak to pak náklaďáky odvezou z přístaviště či jak dlouho může trvat nakládka.

Obálka knihy Ninety Percent of Everything: Inside Shipping, the Invisible Industry That Puts Clothes on Your Back, Gas in Your Car, and Food on Your Plate Až jsem narazil na knihu Ninety Percent of Everything: Inside Shipping, the Invisible Industry That Puts Clothes on Your Back, Gas in Your Car, and Food on Your Plate, která toho dost popisuje, spolu se spoustou dalších věcí z tohoto průmyslu. A musím vám říci – mazec!

90 % věcí cestuje lodí

Nevím jak vy, já měl pocit, že většina věcí létá. A podle všech výzkumů v tom vůbec nejsem sám. Ale opak je pravdou, 90 % toho co k nám přijede z jiných kontinentů, jede lodí. Pár týdnů až měsíců.

Ty největší lodě jsou ještě větší, než jsem čekal. Poberou 15 000 kontejnerů, což znamená třeba 746 milionů banánů. Mimochodem i teploty, které se mají v kontejnerech udržovat, jsou pojmenované po nejčastěji přepravovaném ovoci či zelenině.

Těch 15 000 kontejnerů, když se poskládá za sebe, tak obemknou z poloviny Zemi. Když je naloží na náklaďáky, tak vznikne kolona 60 mílí dlouhá (cca 100km). A když ta loď přijede do přístavu, tak do 24 hodin zase odjíždí. Fakt mi není jasno, co s tím na té souši zvládají dělat.

V tomhle tempu se ani není co divit, že celníci nezvládají kontejnery prohlížet, takže se falšují papíry, vozí se v nich falešné zboží i lidé a všechny další vychytávky. Když máte 5 % šanci, že vás chytí, tak to za to stojí.

Ekologie

Kniha byla napsána na lodi společnosti Maersk (Dánská společnost), která má pár set lodí, dělá 20 % HDP Dánska a jejich lodě spotřebují víc paliva než celý národ. Uff. No a když se bavíme o tom palivu tak je zajímavé vědět, že každý rok automechanici na celém světě vylejí do kanálu víc automobilového oleje než ho unikne při případných havárií lodí. A také to, že ten materiál, na který jezdí, je jenom stupínek nad asfaltem, když je chladný tak se po něm dá chodit, když se spaluje tak je to děsivé a třeba u západního pobřeží Ameriky může lodní doprava za půlku smogu.

Což je mazec, protože lodní doprava je tím nejekologičtějším dopravním prostředkem při přepočtu na tunu nákladu a míli (11 gramů CO2, desetina toho co náklaďák, promile toho co letadlo), bohužel se toho dopravuje hrozně moc.

Taková loď spotřebuje 260 tun paliva denně. Slušný. Takové množství stojí něco mezi 30 – 50 000$. Cesta na druhý konec světa trvá třeba měsíc. Což znamená, že pak „tankuje“ za milion dolarů. Aha, jak to platí, mají kreditku? Průjezd Suezem prý stojí 300 000$, to už pak asi vytáhnou normálně z peněženky.

Odpad se může vypouštět až v té části oceánu, která nikomu nepatří. Tak to tam pustí a občas pořádně zaneřádí. V roce 2008 existovalo víc jak 400 zón, kde není žádný mořský život, protože tam prostě není kyslík. A to jsem si myslel, že problémem oceánů je ten jeden nebo dva „ostrovy“ plastového odpadu, které si různě cestují.

Území nikoho

Oceán, to je takové území nikoho. Pár desítek mil od břehu je to ještě výsostného území příslušného státu, dál to patří nikomu. Loď je výsostné území státu, pod jehož vlajkou loď plave, což vlastně nic neznamená.

I díky tomu jsou námořníci úplně odtrženi od normálního světa a vydání napospas kapitánovi. Jen 12 % z nich má volně přístupný internet, ostatní posílají emaily přes kapitána a ten jim zase přeposílá odpovědi.

Všechny fair-trade věci jsou hrozně fajn a myslí na chudáky farmáře, ale jenom minimum z nich zajišťuje stejné podmínky i posádce lodi, která jejich zboží dopravuje. Protože úspory, o ty hlavně jde. Takže to končí u rozpočtu na jídlo ve výši 7$ na osobu a den. Mimochodem doprava je tak levná, že se vyplatí tuňáka zamrazit, poslat přes celý svět, aby ho nafiletovali a poslali zase zpátky.

Piráti

Po námořnících nikdo ani neštěkne. Když v Chile zůstalo v dole 33 zasypaných horníků, tak o tom věděl celý svět. O 24 mužích zajatých piráty na lodi MV Iceberg na dobu 100 dní se nezmínil nikdo. Po 544 mužích, kteří jsou drženi somálskými piráty (v době, kdy autorka nastupovala na loď) také nikdo neštěkne. Dokážete si to samé představit u 544 řidičů autobusu, taxikářů nebo normálních cestujících?

Stejně tak je hrozně zvláštní, že všichni vědí, kde jsou ty unesené lodě zaparkované, ale žádné speciální jednotky tam nevyrazí. Existují lidé, kteří se živí vyjednáváním s piráty a ti vědí, že vyjednávání musí trvat určitou dobu v každé oblasti a musí zaplatit přibližnou sumu peněz. Pokud by vyjednávání vedlo ke konci výrazně rychleji, tak by piráti mohli mít pocit, že své požadavky podstřelili a celé si to ještě rozmyslet. Takže tam prostě ty námořníky nechají ty tři měsíce až půl roku hnít, aby z toho piráti měli dobrý pocit.

Ta loď zastavuje dvě míle, ale jedna ze strategií, jak se zbavit pirátů, kteří jezdí na rychlých a obratných člunech, je s lodí kličkovat. Jsou věci, které si dokážu představit lépe.

Dvatisíce námořníků každý rok na moři zemře, dvě lodě se ztratí každý týden. Tak to už bez komentáře.

Ryby a další ohrožení

V té vodě je prý dost hluk. Od lodních šroubů, od všech těch sonarů a podobných věcí. A hluk se bohužel ve vodě slušně šíří. Každou dekádu se zdvojnásobí, takže se člověk ani nediví, že jsou z toho ryby divé. U nás na Spořilově je to podobné.

Takže ryby dost „potěší“ teroristické útoky. V roce 2011, po útoku na dvojčata, byl zastaven veškerý letecký a lodní provoz v okolí. Hluk ve vodě klesl o 6 decibelů a stres velryb byl také pořádně nižší. Díky hluku prý nyní slyší o 90 % méně než dřív, takže se hůř dorozumívají i mezi sebou.

Dost často se stane, že loď do velryb narazí, případně si je přivezou napíchnuté na přídi. Takže jsou oblasti, kde musí zpomalit, aby ryby měly šanci uhnout. Kurnik, vždyť ten kolos je vidět na dálku, tak proč prostě nezmizí včas? Ani sami vědci prý netuší, ale domnívají se, že problémem je právě ta velikost – je vidět, ryba si dá na čas a pak najednou je loď u ní a ona to (třeba s plnou hubou vody) prostě nezvládne.

Slušné počtení

Musím říct, že se kniha četla velmi dobře a otevřela mi oči o oboru, o kterém se vlastně vůbec nemluví. Tedy pootevřela, taková spousta dalších otázek mě napadla – vůbec se tam nezmiňuje o super vlnách, o kterých se občas píše, maximum co zmiňuje je 20 stop, což je „směšných“ šest metrů. Nedokážu si představit, jak ten pár set metrů dlouhý kolos zvládnou provozovat třeba ve dvaceti lidech, nemám vůbec představu o návaznosti na další pozemní přepravu, o tom tempu, které musí v překladištích zvládat.

Přesto, pokud chcete získat také alespoň trochu přehled, tak do knihy jděte, stojí to za to.

1 komentář

  1. napsal:After looking into a nuebmr of the blog posts on your blog, I honestly like your way of blogging. I bookmarked it to my bookmark site list and will be checking back soon. Take a look at my web site too and let me know what you think.

Leave a Reply