Kalendáře z Austrálie
Přemýšlím o tisku kalendářů s fotkami z Austrálie, velikost A3 nebo A4, přičemž fotka by byla přes celou plochu a dole vždy dny konkrétního měsíce s vyznačenými nedělemi. Celkem by měl 12 listů, tedy
Přemýšlím o tisku kalendářů s fotkami z Austrálie, velikost A3 nebo A4, přičemž fotka by byla přes celou plochu a dole vždy dny konkrétního měsíce s vyznačenými nedělemi. Celkem by měl 12 listů, tedy
Před rokem touto dobou jsme začínali balit a připravovat se na velkou cestu. Za čtrnáct dní (před rokem) jsme projížděli po Great Ocean Road a užívali si nádherných výhledů a dvou měsíců cestování pře
A je to tu zase - Austrálie. Člověk by řekl, že už jsme toho napsali dost, když jsme začali psát přesně před rokem. Za ten rok to bylo skoro 150 příspěvků, ale pořád je co psát dál. Tentokráte jsem se
Závěrečné shrnutí poznatků z Austrálie. Přeci jenom jsme tam strávili 8 měsíců a polovinu jí projeli, takže prostě máme patent na rozum a zkušenosti, abychom mohli říkat jak to tam chodí, jak to tam v
A je to tu - čtvrtek 6. 12. a náš návrat domů. Letadlo letí až odpoledne, což se může zdát jako spousta času, ale když si člověk uvědomí, že na letišti musí být 2 hodiny předem, jede tam skoro hodinu
Středa 5. 12. je naším posledním celým dnem v Soulu. Rozhodujeme se ho tedy nepromarnit, plán máme nabitý. Jako první nás čeká královský palác Gyeongbokgung Palace, kam přicházíme právě včas - zrovna
Úterý 4. 12. je ve znamení dobrodružství - rozhodujeme se vyzkoušet zdejší metro a odjet na "druhý" konec města. Popravdě řečeno, když vidíme mapu tras metra tak nepojedeme až tak daleko, jenom pár st
Pondělkem 3. 12. nám začíná poslední týden naší cesty. Ráno tedy vstáváme relativně včas, vaříme čaj (koupili jsme první krabičku, která nám padla do ruky a je to snad z nějakého obilí, smrdí to hrozi
V neděli 2. 12. se probouzíme na (pro nás) novém kontinentu. V Asii jsme se totiž ještě nikdy neprobouzeli. Probuzení je to poklidné, neboť budík jsme si natáhli až na desátou a tou dobou jsme již pro
Sobota 1. 12. je ve znamení odjezdu. Čeká nás nějakých 9 hodin letu do Soulu. Ráno se kupodivu probouzíme bez problémů, dáváme snídani a vyrážíme na autobus na Bondi Junction. Míša se rozhodla nás dop
Pátek 30. 11. je naším posledním celým dnem v Sydney. Hanka ovšem dneska odlétá, takže brzy ráno vstáváme společně s ní, abychom ji vyprovodili, pomohli s věcmi, ve kterých jsou stejně především naše
Ve čtvrtek 29. 11. se probouzíme opět na dalším "místě činu" - v Sydney. Máme naplánovaný nabitý den, takže ráno příliš nelelkujeme a snažíme se všichni co nejrychleji vystřídat v jedné koupelně. Vzhl
Středa 28. 11. je posledním dnem na čtyřech kolech. Naplánován máme v podstatě jenom přesun do Sydney. Čekají nás alespoň 4 hodiny cesty. V klidu se tedy nasnídáme, zabalíme a jedeme. Cestou si všímám
Tak jsme se přiblížili ke konci naší cesty. Respektive už před pár dny jsme se rozhodli konec cesty dokonce přejet, protože nám přišlo, že na východním pobřeží toho kromě pláží až tak moc není a cesta
Pondělí 26. 11. je další z těch přejezdových dnů. Čeká nás něco okolo 700km, což je skoro celý den, zvláště pokud se budeme chtít cestou někde zastavit. Cesta je zajímavá, u spousty vesnic jsou ohromn
Probuzení do neděle 25. 11. je krásné. Počasí se umoudřilo a viditelně se začíná dělat hezky. Tedy alespoň podle Martina, podle holek to spíš vypadá, že si to s námi hraje a každou chvilku začne zase
V sobotu 24. 11. zjišťujeme, že jsme se probudili relativně do sucha a ani nás voda nikam neodnesla. Užíváme si snídani, snažíme se usušit stan než začne znovu pršet (což vypadá hodně nadějně), a pak
Pátek 23. 11. Ráno vstáváme ještě před budíčkem, balíme a vyrážíme po serpentinách dolů z kopce. Za světla se tudyma jede o něco lépe než za tmy. Cestou několikrát zastavujeme a fotíme si cestu, která
Čtvrtek 22. 11. Ráno vstáváme relativně brzy, snídáme, balíme a popojíždíme na parkoviště, které je půl kilometru vzdálené od kempu. Lamington National Park je protkán stezkami pro pěší túry. My jsme
Středa 21. 11. je koupací den. Naplánovali jsme si totiž návštěvu Aquaparku. Jen jsme nějak nepočítali s tím, že tady budou hned dva aquaparky téměř vedle sebe. Během snídaně a balení se tedy snažíme
Úterý 20. 11. jsme zahájili velkým koupáním, přeci jenom pořádnou sprchu jsme už pár dní neměli. Nasnídat, zabalit a hurá do Brisbane, do hlavního města Queenslandu. První zastávku děláme v botanické
Je pondělí 19. 11., začátek dalšího týdne. Probudili jsme se na tábořišti u řeky, kam se holky chtěly jít dnes ráno vykoupat. Přes noc si to ale nějak rozmyslely, tedy Jana si sice navlékla plavky a v
Na dnešek, neděli 18. 11., jsme si naplánovali prohlídky několika atrakcí v městečku Yandina, kde kempujeme, takže si můžeme přispat. Už jsme ale tak zblblí tím brzkým ranním vstáváním, že se stejně p
Sobota 17. 11. Hanka dostala za úkol, že má ráno vzbudit Martina a Janu v sedm hodin, ale to chudák netušila jaký je to nadlidský úkol. Podařilo se jí to až na potřetí. Po koupeli jsme se pomalu chyst
V pátek 16. 11. se probouzíme neplánovaně brzy (před šestou). Posnídáme, zabalíme a vyrážíme směr kemp Happy Village provést ranní očistu. Ono by se tu totiž nikde jinde než kempech nemělo mýt a umýva
Čtvrtek 15. 11. Probouzíme se chvilku přes zvoněním mobilu, který jsme si včera nařídili, abychom stihli někam dojet než začne příliv - dnes začíná v 9:00. Snídáme na korbě auta, balíme věci a hurá sm
Středa 14. 11. Vstáváme v půl sedmé a snažíme si nějak pobalit věci na náš třídenní výlet na Fraser Island. V sedm vyrážíme na snídani, která je tady v ceně a ve třičtvrtě na osm hurá směr autopůjčovn
Na úterý 13. 11. jsme si hned na dopoledne naplánovali moooc prima kultruní zážitek - prohlídku místní rumárny založené roku 1888, zvané Bundaberg Distilling Company. Prohlídky se tu konají každou hod
Pondělí 12. 11. Budíček jsme si dneska posunuli "až" na sedmou, abychom dospali to včerejší vstávání kvůli ptakopyskům. Ráno probíhá v klídku a pohodě. Nejdřív všichni projdeme důkladnou očistou, poto
Neděle 11. 11. začíná budíčkem v šest hodin. Honem na záchod a umýt oči, abychom dobře viděli a hurá na ptakopysky. Musíme se kousek prodrat křovíma, ale úzká cetička nás vede, takže se nemůžeme ztrat
Sobota 10. 11. V noci nám asi dvakrát pršelo, ale naštěstí to neodplavilo ani Janu s Martinem ve stanu, ani Hanku v autě. Vstali jsme už tradičně v půl sedmé, holky našly odvahu a šly se vysprchovat.
Budíček v pátek 9. 11. byl už v půl sedmé. Umýt, snídaně, sbalit věci a hurá na cesty. Vše jsme již měli natrénované ze včerejška, takže jsme to zvládli v rekordním čase. V Cairnsu jsme ještě natankov
Čtvrtek 8. 11. jsme zahájili snídaní ve velkém stylu. Každý jsme si totiž dali něco jiného, takže jsme měli plný stůl různých dobrot. Pak následovala ranní očista, pobalení věcí a hurá na výlet. Cílem
Je středa 7. 11. a my jsme stále ještě v Cairnsu. Máme volné dopoledne, takže jsme si včera nařídili budíček až na půl desátou. Rozhodli jsme se se zase jednou po dlouhé době pořádně vyspat. Plány jso
V úterý 6. 11. vstáváme ještě dříve než v pondělí, už před šestou. Ponor se nám hodně líbí přestože pod vodou je ještě trochu tmavo. I voda je trochu chladnější a atmosféra je úplně jiná. Ale to už js
Že potápěčská výprava není žádná dovolená jsme už poznali včera, a dnešní - pondělí 5. 11. - budíček v 6:15, abychom stihli ranní ponor s prvními ranními paprsky, nás v tom jen utvrzuje. Scházíme se t
A je to tu - neděle 4. 11. a nás čekají tři dny potápění. Ráno tedy vstáváme víc než brzy a nedělá nám to moc dobře, štěstí, že jsme věci zabalili už včera. Zkoušíme do sebe nasoukat jogurt, abychom h
Noc na sobotu 3. 11. byla krásná a dlouhá, vyspali jsme se úžasně. V klidu tedy snídáme, prohlížíme letáky, co jsme nafasovali a konečně zjišťujeme, kam jsme to vlastně přijeli. Někde v okolí by prý m
V pátek 2. 11. vstáváme relativně brzy. Jednak se nám nechce moc spát a hlavně jsme počítali s tím, že nás stejně ráno probudí hluk stěhujících se vleků, k čemuž ale nakonec nedošlo. Využíváme zdejší
Čtvrtek 1. 11. Potvrzuje se pravidlo, že od roadhousů odjíždíme jako poslední, kdežto z kempů jako první. Takže vysprchovat, v klidu posnídat a hurá na cestu, kterou už známe. Dojíždíme až na Threeway
Ve středu 31. 10. se probouzíme celí, krokodýli nás v noci nepřepadli. Jana je z toho hrozně nadšená, takže před snídaní se zkouší přetlačovat hlavou se stromem, což se jí moc nedaří a strom vítězí hn
V úterý 30. 10. pokračujeme v relaxačním pojetí našeho cestování. Ráno jsme si pěkně přispali, a pak zařazujeme něco spšl a jdeme se vykoupat do bazénu. Včera se nám v něm moc líbilo. Je to super, krá
Noc na dnešek, pondělí 29. 10., byla opravdu horká. Včerejší zchlazení našich spálenin v bazénu vydrželo jen chvilku, a to víc než krátkou. Horko neustála ani naše lednička, v průběhu noci vybila bate
Neděle 28. 10. Od rána nás obtěžují mouchy, takže děláme rychlou snídani a přesouváme se i s autem o pár metrů dál na parkoviště u vodopádů Wangi Falls. Voda je čistá, poměrně teplá, ale docela osvěžu
Sobotu 27. 10. zahajujeme ranní srpchou a odjezdem z kempu mezi prvními. Po horké noci byla sprcha opravdu osěvžující, ale její účinky neměly moc dlouhého trvání. Je vedro na padnutí, takže se už po p
V pátek 26. 10. z kempu vyrážíme jako předposlední. To se nám tedy ještě nestalo, ale asi je to tu jiný kraj, jiný mrav. První zastávku děláme u Devil's Marbles neboli Karlu Karlu neboli u Ďáblových k
Noc na čtvrtek 25. 10. byla docela divoká. Jana se probudila a slyšela nějaké zvuky, jako kdyby nám někdo rachtal v krabici s jídlem. Nelenila a probudila Martina, který samozřejmě už nic neslyšel, pr
Je středa 24. 10., pět hodin ráno a podle mumraje, který v kempu panuje, je jasné kvůli čemu sem všichni přijeli. Vždyť i na mapičce kempu, kterou každý při příjezdu dostane, je napsáno v kolik hodin
V úterý 23. 10. se probouzíme do zamračeného chladného rána, které má ovšem tu výhodu, že není horké. Což je super, pro místní příjemná změna, pro nás super počasí na cestování. Martin se rychle vykou
Pondělí 22. 10. probíhalo téměř celé velice jednoduše - bylo totiž ve znamení prvního pořádného přejezdu, ty všechny předtím byly v podstatě o ničem. Celou noc nám pořádně foukalo, skoro to vypadalo,
Je neděle 21. 10. a my jsme stále ještě na návštěvě u Uty v Adelaide. Ráno vstáváme zase kolem osmé, na zahradě sbíráme naši druhou várku prádla, v noci bylo víc než teplo, takže je to všechno suché,
Sobota 20. 10. Včera jsme se usídlili v Adelaide v domě Ute, takže jsme zase po nějaké době spali v normální posteli. Nevíme jestli to bylo tou postelí nebo budíčkem posunutým až na osmou hodinu, ale
Pátek 19. 10. Dnešní ráno začalo hned dvěma budíčky, ten jeden byl standardní nastavený na hodinkách a ten druhý byly podivné zvuky jako kdyby nějaké klepání. Během chvilky jsme zjistili, že to klepán
Čtvrtek 18. 10. Ráno vstáváme skoro jako jedni z prvních a zmlsaní včerejší piknikovou areou u Pinquin centra a trochu zklamaní výbavou kempu, se rozhodujeme, že zkusíme popojet kousek dál na plánovan
Je středa 17. 10. a my se probouzíme v kempu 42 Miles v Coorong National Parku. Vypadá to, že dneska bude fakt hezky, sluníčko pomalu vysvituje a docela je i teplo. Rozděláváme si snídani na stolečku
V úterý 16. 10. odjíždíme ze Sawpit picnic and camping arei jako první, ostatní vypadají jako, že ještě spí. Včera jsme nabrali naše první zpoždění, tak ho zkusíme dneska dohnat. Stavíme hned po pár k
Pondělí 15. 10. zahajujeme probuzením se na parkovišti patřícímu ke kempu nedaleko Lorne. Následuje snídaně, obhlídka místa přenocování za denního světla a hurá dolů z kopce do Lorne do informačního c
Neděle 14. 10. začíná teplou sprchou (no když už jsme v kempu, tak si to musíme užít), a poté se rozhodujeme využít místní vybavené kuchyňky a zatímco Jana zase snídá müsli s jogurtem, tak Martin si o
Sobota 13. 10. a druhý týden našeho cestování začíná probuzením na parkovišti kempu, kam nás včera večer nechtěli už pustit, a tak jsme se jim pomstili tak, že jsme se tam vplížili a osprchovali se v
Pátek 12. 10. začal ubrečeně. Probudili jsme se jako standardně dle budíku v 7:30 a zjistili, že venku pěkně prší. Nemuseli jsme se ani koukat ven abychom zjistili, jak to tam vypadá, stačilo zaposlou
A je to tu, během pár hodin bychom měli přistát v Praze Ruzyni, pokud sněhové a povětrnostní podmínky povolí. Takže pokud máte čas a náladu tak se můžete přijet podívat, co s námi těch 8 měsíců v Aust
Probudili jsme se ve čtvrtek 11. 10. v Major Creek Reserve a byli celí šťastní, že nemáme ani jeden štípanec, že ty potvory brebery, které jsme nezvládli vybít včera v noci se nám nemstili za své mrtv
Středa 10. 10. je jeden z našich přejezdových dnů. Znamená to, že pořád jedeme a jedeme a jedeme, zastávky děláme jenom abychom nakrmili sebe nebo vaníka, abychom si odskočili a hlavně abychom si prot
Je úterý 9. 10. a my se probouzíme na stejném místě jako včera, tj. v Cotter kempu. Jana se rozhodla dát si zase sprchu (kam se podělo její předsevzetí, že se nebude dva měsíce mýt, to je fakt záhada)
Pondělí 8. 10. a my se nacházíme v hlavním městě Austrálie, v Canbeře. Vlastně zatím jsme ještě nějakých 24 km od ní. Probouzíme se v kempu Cotter, kam jsme včera nakonec po všech útrapách šťastně dor
Noc na neděli 7. 10. pro nás byla nezvyklá nejen tím, že jsme poprvé nocovali v kemprvaníku, ale i tím, že jsme spali doslova pár metrů od pláže, takže jsme celou noc poslouchali vlny tříštící se o bř
Tak se nam vcera povedlo stastne pristat v Soulu a dokonce i najit hostel, ktery jsme si zarezervovali. Dneska jsme se tak trochu prosli mestem, vyskouseli si na vlastni kuzi zimu (je tady neco okolo
Je sobota 6. října 2007 a my jsme dnes započali naši již dlouho plánovanou a očekávanou cestu. Ráno jsme vstali stejně jako do školy, nasnídali se a začali dobalovat věci a hlavně je nosit do našeho c
English version at bottom Ahoj, dovolte mi, abych se představil. Jak jsem se dozvěděl, tak mé jméno bude Vaník, Kempouš, Kemprvaník atd., podle toho jak se mým současným uživatelům Janě a Martinovi
Poslední týden (1. - 5. 10.) školy začíná víc než dobře. Pondělí je totiž volné, Australané slaví Labour day, což je v podstatě obdoba Svátku práce u nás. Když svátek tak svátek, takže si dopřáváme po
A máme tu vyhodnocení třetího kola našich soutěží. Tentokráte jsme těch odpovědí chtěli trochu více, ale vypořádali jste se s tím. Správné odpovědi přinášíme: Hlavní města jednotlivých zemí Austrál
Tak konec nasi cesty se nebezpecne priblizil. Momentalne jsme v Canberre, kam jsme se vratili nebot se nam opravdu libila a zitra nastava presun do Sydney a vraceni auta. Posledni dva dny v Sydney a h
Tak jsme úspěšně přežili tři dny na lodi spojené s 11 ponory a bylo to naprosto úžasné. Moře v Cairns sice asi není tak barevné jako v Egyptě, kde jsme se potápěli před pár lety, ale super to bylo tak
Velké pozdravy všem našim čtenářům - momentálně jsme se dostali časově do poloviny naší cesty, vzdálenostně jsme hodně za ní. 11 000 kilometrů už jsme zvládli, před námi jsou další přibližně 3 000, co
Sobotu jsme věnovali odpočinku. Rozhodli jsme se totiž, že před naší velkou cestou potřebujeme načerpat co nejvíce sil. Pozdě jsme vstávali a po snídani zase zalezli zpátky do postele a prospali celé
It is probably good idea to write about our experience with Sydney English Language Centre (SELC) after we spent there six long months. The main aim of this small article is to share our feelings and
Dva týdny do odjezdu a nějak už tu školu moc neprožíváme. Což je asi dobře, protože jinak bychom se z toho zbláznili. Jak jsme si minulé pondělí promluvili s Ramym a úterý pak mělo relativně spád, tak
Minulé dva víkendy jsme strávili víc než aktivně - byli jsme v Blue Mountains a v Hunter Valley, takže jsme usoudili, že teď je pro změnu čas na trochu odpočinku. V sobotu (22. 9.) si tedy užíváme poř
Haló, haló, nezapomeňte, že jsme před týdnem vyhlásili další soutěž. V podtitulku sice měla zmíněn APEC, ale hlavně je to celé o tom, jak znáte cizí země a to spousta z vás zvládá. Takže se nebojte a
Globální oteplování hýbe světem a stejně tak i námi, když v pondělí (týden 17. - 23. 9) sledujeme dokument Al Gora Inconvenient Truth. Jana už ho jednou viděla a dokonce jsme si ho stáhli na počítač,
Další víkend (15. - 16. 9) a další výlet. Tentokráte se spojujeme s Andreou a Ondrou (také napsali povídání) a společně vyrážíme do Hunter Valley, místní vinařské oblasti. Nachází se přibližně 2hodiny
Tak a je tu náš poslední term. Je to neuvěřitelné, ale opravdu tento týden (11. - 14. 9.) zahajujeme šestý měsíc pobytu na škole. V úterý ráno jsme tedy dorazili do školy a na papírech si našli, co js
Last two weeks in school and after that we are going on our two month trip around Australia. Plan is prepared, start from Sydney to Melbourne, Adelaide, Uluru, Darwin, Cairns, Brisbane and back to Syd
Heslo tohoto týdne (3. 9. - 6. 9.) zní APEC. Sydney dostala tu čest hostovat zástupce 21 zemí na zasedání APEC. Posledních pár týdnů se tedy nemluvilo o ničem jiném než o přípravách na toto zasedání a
Po krátké odmlce pro vás máme další soutěž. Ve výhodě budou zeměpisně vzdělaní lidé, ale všichni zkoušejte, samozřejmě bez nápověd :-) Vyhodnocení uděláme přibližně za dva týdny a pro nejlepšího máme
Pondělí (10. 9) je ve znamení krásného počasí - konečně. Už od rána svítí sluníčko a slibuje krásný den. Snídani a balení věcí zvládáme v rekordním čase, loučíme se v hostelu, plníme "kufřík" auta a v
V neděli (9. 9) jsme si posunuli budíček a nemůžeme se dočkat až vyrazíme na výlet. Dneska máme v plánu okolí Katoomby a Martin ještě ráno konzultuje s Rossem kudyma to bude nejlepší. Počasí si s námi
Sobota (8. 9.) začala budíčkem v osm hodin. Následuje snídaně (součást ceny za hostel), která probíhá samoobslužnou formou, takže se samoobsloužíme nejprve cereáliemi s mlíkem, a poté dostáváme chuť n
Náš první velký výlet Protože se to tak nějak hezky sešlo, že máme 4 dny volna, tak jsme se rozhodli uskutečnit náš první větší výlet a otestovat, jestli spolu vlastně můžeme vyrazit na okružní cestu
Tento víkend (1. 9. -2. 9.) jsme se rozhodli věnovat výletům do vzdálenějších míst Sydney. V Čechách bychom asi řekli za Prahu, protože Parramatta (mapa zeleně; 11km, 6h) je přibližně hodinu vlakem o
Jak nám minulý týden skončil ubrečeným počasím, tak tento týden (27. 8. -31. 8.) se hned v pondělí konečně zase udělalo krásně a my jsme mohli ještě před školou vyprat všechno to špinavé prádlo, které
Ondra měl skvělý nápad a pokusil se nalézt další blogy z Austrálie, kdybyste snad měli málo čtení. Takže jsem si je všechny naházel do odkazů na pravé straně a můžete také číst až se z vás bude kouřit
Víkend (25. - 26. 8.) jsme se rozhodli věnovat chození po městě. Jak se nám pomalu, ale jistě blíží konec pobytu tady, tak jsme udělali nějaký přehled msít, která bychom v Sydney ještě chtěli vidět, a
Týden (20. 8. - 24. 8.) jsme ve škole zahájili v počtu o dva méně, protože dva naši kolegové z Německa skončili. Co jsme tak pochopili, tak si zaplatili akorát týden školy, aby se trochu rozmluvili, p
Tak a jsme tady s vyhodnocením povídky o lupiči. Vezměte si své odpovědi a nahraďte postavy podle následujícího klíče: manželka - láska vrah - moc přítel - sex převozník - peníze manžel - práceNo a t
Sedmnáctý týden (13. - 19. 8.) nám zase začal volným pondělím. Abychom nevypadli z tempa, které jsme nasadili o víkendu, tak jsme si v pondělí dokonce přivstali a vyrazili do školy vařit kafe pro nové studenty. Sotva jsme dovařili a vyčistili mašiny, tak jsme vyrazili směr Kings Cross, kde by měl být největší "car-market" cestovatelů po Austrálii, kde se prodávají a kupují auta, která už mají něco za sebou. Chtěli jsme se konečně podívat, co je na trhu doopravdy k dispozici, jak je to velké a jak to vypadá, abychom se rozhodli, co tedy na cestu vybrat. Nějak jsme si mysleli, že to bude opravdu velké, desítky aut na výběr a neuvěřitelně živo. Pravdou je, že aut tam bylo dohromady tak deset, u každého seděl "nešťastný" cestovatel, který doufal, že se mu už konečně podaří prodat právě to jeho auto a bude moci v klidu odjet směrem domů. To nás tedy začalo trochu odrazovat od koupě vlastního auta - přeci jenom trasu máme naplánovanou tak, že po návratu do Sydney nám zbyde jenom pár dní před odjezdem a ty nemíníme strávit sezením na parkovišti čekáním na kupce. Navíc to parkoviště je podzemní. Ale prý se to bude s přibývajícím létem zlepšovat a poptávka bude narůstat, tak uvidíme.
Tak tu právě absolvujeme zatmění Měsíce. Začalo to někdy před sedmou večer (překvapivě) a postupně Měsíc mizel a červenal až těsně před osmou zčervenal celý. Maximum je někdy právě teď, měl by být úplně nejčervenější jak to jde. Ve městě to je také relativně pěkně vidět, ale být teď někde v tom jejich slavném Outbacku, to by muselo být super. A za další dvě hodinky bude po všem.
Připravili jsme si pro vás jednu povídku s úkolem. Tentokráte se ovšem nic nevyhrává, ale na odpovědi jsme stejně zvědaví, prý by o vás měly něco vypovídat :-) Takže přečíst a do komentářů napsat vaši odpověď na otázku, která je na konci.
Šestnáctý týden (6. - 10. 8.) začal opravdu dobře - měli tady totiž svátek učitelů a bank (nebo čeho vlastně) a škola byla tedy zavřená. Takže jsme se v pondělí ráno probudili a vyrazili na výlet (mapička
zeleně; 14km, 6h), který jsme plánovali původně na uplynulou neděli.
Martin zahájil patnáctý týden (30. 7. - 4. 8.) návštěvou banky. Jak už jsme psali, tak jsme si otevřeli účet u National Bank a jednou z nabízených výhod bylo vrácení peněz zaplacených za ISIC karty. Ne že by to byla nějaká závratná částka (popravdě řečeno jsme je dostali zdarma), ale 18$ (které za ně vraceli) za jednu kartu není k zahození. Účet už máme nějaký ten týden, ale peníze za karty jsme pořád nedostali. Náš původní bankovní poradce Daniel přesídlil do jiné pobočky, a tak se nás ujal Pierre. Martin už s ním o kartách jednou mluvil a Pierre slíbil, že se na to podívá ať se přijde v pondělí poptat jak to dopadlo. Bylo tedy pondělí, peníze pořád nikde, takže se Pierre naštval, natvrdo nám připsal peníze na účet a sepsal k tomu nějaký protokol (tedy protokolů alespoň 10, sepisoval to asi 15minut). Zase jsme si jednou ověřili (stejně jako Jana ve Vídni), že banky v zahraničí fungují nějak jinak než u nás. Kromě této procedury si navíc Martin s Pierrem prima pokecal, a to tak prima, že ho Pierre vyzval, aby se tam Martin občas zastavil jen tak na kus řeči. Tomu se říká péče o klienty :-) Pak už se Martin jen zastavil na poště odeslat všechny pohledy, co jsme napsali a hurá domů. Jana šla domů hned po škole a užívala si toho, že nemusí do práce.
Jana tento týden (23. - 29. 7.) pojmenovala prozaicky "Jana pracuje, Martin běhá". Zas tak úplně ten název ale nekoresponduje, protože zatímco Jana pracovala tentokrát šest dní v týdnu, tak já ve finále běhal jen dny dva.
Sobota (28. 7.) nestojí za řeč - práce a práce. Tedy pracovali jsme oba dva, ať neříkáte, že mě Jana musí živit. V neděli bylo krásně a hlavně jsme měli volno, tak jsme vyrazili na vycházku. Koukli jsme do chytré knížky vypůjčené z knihovny, Sydney's Best Harbour & Coastal Walks, a vybrali trasu. Tentokráte jsme to naplánovali z Rushcutters Bay přes Double Bay a Rose Bay až do Shark Bay (trasa výletu
je nakreslená zeleně; 15km, 6h).
Že je v Austrálii skoro vše vzhůru nohama už víte. Po hlavě se sice nechodí, ale zima vrcholí v červenci a finanční rok se uzavírá na konci června (a Vánoce slaví jak v červenci tak v prosinci). No a protože jakmile člověk vydělává, tak musí platit i daně (tohle je překvapivě stejné jako u nás). A na konci roku se musí přiznat kolik vydělal či prodělal a peníze se mu vrátí nebo je naopak doplatí.
První týden nového kurzu (16. - 22. 7.) - má smysl opakovat, že pondělí bylo volné a ráno jsme vyrazili dělat kávu pro nové studenty? Skoro ani ne, nicméně proč se o tom nezmínit. Zase jsme dělali kávu a jakkoliv to ze začátku vypadalo, že studentů moc nebude a nemělo tedy cenu vstávat, tak po chvíli jsme měli plné ruce práce a studentů bylo opravdu hodně. Zbytek dne jsme strávili odpočinkem, akorát Jana musela ještě večer do práce.
Tak konečně zase nějaký akčnější víkend (16. - 17. 6.). Už to pomalu začínalo vypadat, že nám počasí nedovolí o víkendech nic podnikat. Jakmile jsme tedy v sobotu dopoledne zjistili, že nefouká tak, že by nás to mohlo odfouknout a ani neprší, tak jsme se sebrali a vyrazili do města. Naším cílem se stalo Maritime Museum (Námořní Muzeum)
, které se nachází v Darling Harbouru u Pyrmont Bridge
, po němž jezdí monorail a navíc je to most otáčecí.
Zajímavé, jak člověk někam vyrazí nebo začne plánovat, že vyrazí, tak se objeví spousta lidí, kteří tam už byli, jsou nebo chtějí být. Poté co jsme dorazili do Sydney, tak jsme na webu celkem rychle našli Andreu a Ondru a už se s nimi potkali na jedné akci, před nedávnem se ozvala Nerez-ka, že zrovna dorazila do Sydney a neví kam vyrazit, co se děje zajímavé a vůbec by občas celkem ráda pokecala česky.
Poslední týden (9. 7. - 13. 7.) našeho již třetího termu začal filmovým dnem a navíc jsme završili naše literární snažení v rámci kurzu EAP. Po třítýdenním studiu problematiky terorismu (Jana) a pornografie (Martin) ve spojení s internetem jsme zasedli k papírům a měli napsat argumentativní esej. Během 40 minut jsme měli cca 250 slovy vyjádřit argumenty na podporu zadaného tvrzení týkajícího se studovaných problematik. V zápalu boje s časem, slovní zásobou a snahou srovnat si myšlenky, došlo u některých lidí k chybnému pochopení k čemu že se to vlastně mají vyjádřit, a tak místo argumentace pro cenzuru vesele psali argumenty proti cenzuře. Stejně dopadla i Jana, u které to bylo o to pikantnější, že si přečetla zadání, zjistila, že tam jsou dvě negace za sebou z čehož plyne pozitivum, otočila se na Martina a prohlásila, že se má argumentovat pro, i když Simon (náš učitel) celý předchozí týden říkal, že proti a ve finále napsala argumentaci proti. Martin ji podezříval, že to napsala obráceně schválně, protože argumenty pro neměla připravené. No zatímco Janě její chyba nijak nevadila, tak někteří studenti, jejichž nástup na školy v Sydney je podmíněn doporučením a hodnocením z EAP vypadali na infarkt a rozhodně došlo na slzy. Simon prohlásil, že to nevadí, že hlavní je obsah. Týden poté Lyn prohlásila, že ona chtěla za chybné eseje dát 0 bodů, ale Simon jí ukecával tak dlouho až svolila na ztrátu pouhých 10% z celkového počtu možných bodů. No tak uvidíme jak to dopadne až to vyhodnotí.
Sobota (7. 7.) pro nás byla pracovní, Jana si to užívala od desíti do pěti a Martin od šesti do jedenácti. Časy jsou to trochu nekonzistentní, no alespoň si nezevšedníme.
Tak a uzavřeli jsme druhou soutěž. Odpovědí se tentokráte bohužel moc nesešlo, zjevně všichni odcestovali na prázdniny a dovolené. Snad jste si to alespoň pořádně užili :-). Správné odpovědi přinášíme:
O tom, že pracujeme, jsme už párkrát psali, nicméně ještě jsme nikdy pořádně nenapsali co to vlastně děláme, proč, jaké z toho jsou poznatky a jestli třeba máme nějaké rady. Takže to musíme rychle napravit.
Tak jsem si udělal další certifikát. Respektive musel jsem si udělat další certifikát. A zase souvisí s prací, i když tentokráte ne s tou počítačovou.
Hurá, tenhle týden (2. - 6. 7.) skončilo naše utrpení ohledně Literature Review. V pondělí jsme dopsali poslední řádky a v úterý to slavnostně odevzdali a oddechli si. Ve středu byly k obědu zase pizzy - vypadá to, že se nám to vaření kafe ve škole docela rentuje :-) Po škole hurá domů, čekala nás totiž velká akce - Whisky Festival. Příprava na akci byla důkladná - Jana poučena z přípravy na Sommerfestivaly v Německu prohlásila, že bez dobrého základu to nepůjde, takže vyrobila plnou pánev vajíček na slanině nebo spíš slaniny na vajíčkách a k tomu bagety (skoro vše jsou to naturálie z její práce) a náležitě jsme je ocenili. Pak už byl čas vyrazit. Na internetu jsme si našli kdy nám jede autobus, takže jsme čapli Míšu a vyrazili. Jana v půlce cesty na autobus usoudila, že se couráme a tak zavelela k běhu. Na zastávku jsme doběhli načas celí uřícení a sotva jsme popadali dech, ale autobus musel jet dříve, tak jak je tady ostatně zvykem (jízdní řády jsou fakt jen orientační). Takže jsme si deset minut počkali na další, řádně se vydýchali a vyrazilin na Circular Quey. Tam jsme se sešli se Zuzkou a společně vyrazili do restaurace, kde se akce konala. Protože to stálo za to, tak jsme akci věnovali samostatný článek.
Nezapomeňte, že jsme vyhlásili druhou soutěž a uzávěrka přihlášek je co nevidět. Pořád čekáme na další odpovědi, ať to můžeme správně vyhodnotit. Tak se nebojte, nemáte co ztratit.
Už se začínáme pomalu opakovat, ale i tento týden, devátý v pořadí (18. - 22. 6.), začal volným pondělím. Už zase totiž začínal ve škole nový term. Skoro se nám nechce věřit, že už jsme ve škole dva měsíce. Nějak moc rychle to utíká. Každopádně jsme ale stejně šli do školy, protože jsme ve čtvrtek a v pátek pomáhali Bertovi dělat kafe a on se zmínil, jestli nebudeme mít čas a náladu v pondělí ráno, kdy přijdou noví studenti - škola se totiž rozhodla, že bude ráno novým studentům nabízet zdarma čokoládu a kafe, akorát už nějak nedomysleli, že to vlastně nemá kdo vařit. Tak jsme tedy v pondělí ráno naklusli do školy už v osm ráno a začali vařit kafe a čokoládu. Stejně jsme neměli jiný program a bylo to jen na hodinku. Brali jsme to jako trénink a navíc jsme měli kafe a hlavně čokoládu zadarmo a stihli jsme i pokecat s některými nováčky. Po kafi jsme si skočili na internet a Martin kolem oběda vyrazil do centra do agentury, podepsat pracovní smlouvu. Sehnal si totiž na pátek a sobotu práci - stěhování počítačů. Cestou se ještě stavil v agentuře, kde se dozvěděl, že začali komunikovat se školou a čeká ho tam další povídání - škola dostala za úkol splnit mu co mu na očích uvidí. Holkám odpoledne zavolali z jednoho grillbaru, aby se přišly domluvit na trail.
Týden 8 (11. - 15. 6.) začal příjemně - pondělí byl totiž státní svátek "Narozeniny Královny", a tak bylo volno a my nemuseli do školy. Dost nás to potěšilo a k tomu navíc se docela vyčasilo, takže holky toho hned využily a vyrazily na Oxford Street obhlídnout jaké jsou tam restaurace a jestli třeba někoho nehledají. Moc úspěšné nebyly, protože restaurací je tam kupodivu docela málo a navíc většina z nich využila státního svátku a měla zavřeno. Každopádně se ale pěkně prošly a vyvětraly.
Tentokráte jsme toho spojili hodně dohromady - nedělo se totiž nic zas tak zásadního.
Není nad to číst pečlivě všechny časopisy, noviny a další zdroje, které se mi dostanou do ruky. Jana sice ze mě má občas legraci, že čtu až moc, ale občas to dokáže i ocenit. A tahle akce byla celkem povedená.
Tak ta krásná loď, která skoro před měsícem zaparkovala na pláži u New Castle už je zase volná. Včera se ji povedlo uvolnit a odplula na moře, kde ji prohlíží potápěči, jestli je vše v pořádku.
A je tu další soutěž, tentokráte na rozdíly mezi britskou a americkou angličtinou. Tak schválně, kdo jich bez hledání dá dohromady nejvíc.
Tak jsem se trochu nudil a hlavně zjistil, že mapy jsou celkem dobrá věc. Takže jsem dodělal mapičky snad ke všem našim výletům, ať to vidíte na mapě a v souvislostech. Takže pokud někde uvidíte takovouto
hezkou ikonku, tak se na to dá kliknout a na mapě vidíte, kde to přesně je. Můžete přibližovat a oddalovat, posouvat a dokonce přepnout na satelitní mapu. No a protože jsou všechny naše výlety na jedné mapě tak vidíte, kde jsme už všude byli.
Australané slaví, Sydney Opera House byl prohlášen světovou památkou UNESCO a je zařazen na listinu památek. Poprvé žádali o zařazení v roce 1996, kdy ovšem nebyli vyslyšeni a pocta je čekala až letos. Pokud jsem to správně pochytil, tak je to druhá památka v Austrálii, která byla na seznam zařazena.
Tak a jsme připojeni k internetu. Poté co jsme zakoupili notebook tak jsme přemýšleli, jak se připojit na internet. Možností je v Austrálii sice relativně hodně, zvláště v Sydney, nicméně když to člověk srovná s Českem tak jsme tam snad o kousek dál. Hodně rozvinutý je tady broadband, trochu méně různé formy bezdrátového připojení, které pro nás připadalo v úvahu. Nicméně bezdrátová připojení jsou výrazně dražší než ta drátová a ještě ke všemu mají celkem dost výrazně omezená data. Což je vůbec zajímavé, protože i broadband je tady celkem dost datově omezený, takže různé IPTV a podobné technologie se asi ani tady netěší moc oblibě.
Konečně jsme našli čas i pro napsání "zkušeností" s kým vyrazit do Austrálie. Možností je totiž neuvěřitelně hodně, agentur, které organizují jazykové pobyty v cizině, je jako máku.
A je to tady - vyhodnocení našeho prvního testíku. Odpovědí se nakonec nesešlo tolik, kolik jsme čekali, asi to bylo moc dlouhé. Škoda :( Nicméně správné odpovědi uvádíme:
Ta věta v nadpise zní trochu nelogicky, ale je od Australanů slyšet. Nedostatek vody tady začíná být opravdu vidět. V televizi jsou reklamy, aby lidi šetřili vodou, pro děti se promítají animované filmy vysvětlující, jak mají vodou šetřit, noviny jsou plné inzerátů na zařízení pro úsporu vody. A Australani jsou rádi za každý déšť, který přijde, zvláště pokud vydrží až do vnitrozemí.
Nezapomeňte, že jsme před týdnem vyhlásili znalostní soutěž. Zatím nemáme žádné odpovědi, takže vyhrát může opravdu kdokoliv :-). Uzávěrka (konečná) příští úterý, tak tomu obětujte trochu času ať víme, že to tu taky čtete ;-)
Tak tenhle týden (22. - 25. 5.) je o něco kratší - začíná totiž úterým. Pondělí jsme přiřadili k víkendu, ale to už víte.
Víkend pátý (19. - 21.5.) - tak tohle je zatraceně příjemný víkend - je totiž prodloužený - má tři dny. Protože v pátek končil jeden běh (4 týdny) a v pondělí začíná druhý, tzn. že jsou v pondělí přijímáni noví studenti (píší testy a seznamují se se školou), tak staré mazáky jako jsme my nemá kdo učit a máme volno. Pravda - ti co by se přeci jen chtěli učit, tak mohou - je pro ně otevřena jedna třída na gramatiku. My jsme se rozhodli, že moc aktivity, moc škodí a rozhodli si udělat volno a i počasí nás utvrdilo v tom, že je škoda být zavření ve třídě.
Po úspěšné internacionálním výletu o třetím víkendu jsme se rozhodli zopakovat podobnout i o víkendu čtvrtém (12. - 13. 5.) a naplánovali jsme si výlet do Blue Mountains. Modré hory se nacházejí na západ od Sydney a dá se tam dojet za 2 hodiny autem a nebo tam jezdí vlak (2,5 hodiny). Modré hory získaly svůj název podle modrého oparu, který stoupá z miliónů eukalyptových stromů, drží se ve vzduchu a stejně tak tónuje i oblohu a horské hřebeny (průvodce Rough Guides). Během týdne jsme zjišťovali všechny podrobnosti, jako jak se tam dostat, kde se ubytovat a hlavně na co se jít podívat. Celou akci jsme však nakonec zrušili kvůli ošklivému počasí. Místo toho nás Laszlo pozval na Pool party.
Tak jsem dneska nešel do školy :-) Peter Hermann, jeden z IBM partnerů v Austrálii, mě upozornil na Google Developer Day 2007. Událost jedinečná svého druhu, první na světě a navíc se zajímavým programem. Takže nebylo moc proč váhat a vyrazil jsem.
Tak jsme si pro vás připravili takový malý testík vašich znalostí (jasně, dostali jsme ho ve škole, ale proč ho nepoužít). Cílem je zodpovědět, kdo je v dané oblasti druhý, přičemž mezi odpověďmi nejsou ti první. A pokud chcete extra body, tak tipujte kdo je v dané oblasti první. Zkuste to z hlavy, nehledejte nikde jinde a odpovědi pište do komentářů. Ten nejlepší bude odměněn.
Čas v Austrálii neutíká, tady čas přímo letí. Což se dá celkem snadno dokázat, prostě zavolám do Čech, zeptám se kolik je hodin a než dostanu odpověď, tak v Austrálii už mám o osm hodin víc :-)
Tak schválně, kdo správně uhodne podle názvu co budeme umět až tento kurz doděláme?
Venku je sice pořád sluníčko (tedy né úplně pořád, ale skoro pořád), nicméně teploty jsou ráno okolo 10 stupňů a odpoledne došplhají k dvacítce. K tomu studený vítr. A na horách už sněžilo, další sníh připadává každou noc. Tedy další sníh tady (někde v horách, daleko od Sydney) znamená cca 6mm za noc (pokud jsem to správně chytil). Nicméně v televizi už ukazovali zasněžené rolby.
Tak jaký bude tento týden (14. - 18. 5.)? Doufáme, že se nebude podobat tomu předchozímu.
Týden třetí (7. - 11. 5.). Ve škole už si připadáme jak staří zkušení mazáci. Nic už nás nemůže rozházet. Snad jen skutečnost, že výuka je čím dál tím větší nuda. Snad je to těmi tématy, nebo jsou nějaké erupce na slunci. V pondělí a úterý máme standardně Daphne a jako téma je technika.
Tak a je tu druhý školní týden (30. 4. - 4. 5.). Už jsme zkušení studenti, takže pohoda. Ve třídě se objevil nový student - Lászlo z Maďarska. V Austrálii už je pěkně dlouho a na naší škole už je šestý měsíc a prošel už skoro všemi kurzy, co tu jsou. Což je skvělé, alespoň z něj můžeme vytáhnout rozumy :-)
Aktualizováno Janou 17. 5.
Poprvé do školy (23. 4.). Člověk se skoro navrátil do dětských let, i když to bylo o něco lepší. Štěstí, že se anglicky domluvíme, přiznám se, že si nedokážu představit být v roli úplného začátečníka, který ani nežbleptne.
Středa 18.4.2007 Vítejte v Soulu
Tak konečně jsme pořídili vlastní notebook, z čehož vyplývá, že jsme schopni hodit fotky na web (už jich je celkem hodně) a k tomu připojit nějaké vyprávění (těch už Jana zvládla napsat také celkem dost, další budou snad přibývat rychleji - přeci jenom už za námi je pár výletů po Sydney, plážích, na Manly a další plánujeme). Takže se těšte a sledujte.
A je to jasné - máme letenku, víza, peníze, ubytování, batohy - už si jenom zabalit, rozloučit se fičet.
Jak je člověk ve shánění, tak už shání. Před časem jsem se ptal na foťák a nakonec jsem vybral Nikona D80 - skvěle sedí do ruky, mám z něj krásný pocit při držení, rychle ostří i fotí a fotky vypadají (snad) dost dobře.
We started to plan our "small" trip to Australia - in April to Australia, in December back to Europe. Main question is - which airlines we should take. The question isn't that easy - we can select several of them and all of them offer "stop-over" - stay at some place for some time.
Je to venku - čtěte dále ať víte co :-)
Došli jste na konec, ale to neznamená, že nemůžete pokračovat někam dál. Můžete se podívat na další stránky v kategorii, která vás zajímá:
Díky za návštěvu
The postings on this website are my own personal opinion and are not representative of the views of COMPAREX.
Copyright 2001-2011 Martin Humpolec