Když jsme vybírali u příležitosti Nikčiných prvních narozenin na handbike, tak se mi myšlenka spojenců celkem líbila, ale vlastně plně nedocházela.
Spojenci: ti, kteří si dali závazek a za každý jeho splněný kus přispívají penězmi na dobrou věc. Ideálně pro to nadchnou i své kamarády a jsou tak motivovaní dvojnásob - pokud splní, co si předsevzali, přispějí na dobrou věc o to víc.
Spojenci jsou různí, ale snad všichni sportovní - přispějí za každý kilometr, který uběhnou nebo ujdou; přispějí za každý uběhnutý maraton nebo jiný sportovní počin. Pěkný, ale na to se nějak necítím (kilometry naježděné s kočárkem jsem přestal měřit v okamžiku, kdy Nikča začala chodit).
A pak jsem začal přemýšlet o nesportovních "výzvách", kterých máme všichni dost a mohli bychom za ně přispívat vozíčkářům, ať to tedy odsportují za nás. Zapřemýšlejte také:
- přispěji za každou chybu ve svém kódu, kterou objeví až tester
- přispěji za každou chybu, kterou jsem neobjevil a přišel na ní až zákazník
- přispěji za každého nového zákazníka
- přispěji za každou prodanou knihu, kterou jsem vydala
- přispěji za každou prodanou kávu v mé kavárně
- přispěji za každou přeloženou normostranu
- pro ty extra zaměstnané manažery - přispěji za každý odeslaný email, minutu hovoru nebo ujetý kilometr
- přispěji, přispěji, přispěji, vlastně není tak těžké si vymyslet nějaké výzvy, které se dají spočítat a někoho díky nim potěšit
My přispějeme také - za každou spotřebovanou papírovou plenku. A to je jenom začátek, těšte se na tu další výzvu! Připojíte se k nám?
Charity, SKV Praha, Podpora, Prcek, Sponzoři,
Komentáře (0)
Zase jsem si jednou uvědomil, jak mě dosavadní pracovní kariéra "divně" vychovala. Sice vím, co znamená pojem "konkurence", ale vlastně mi to moc nedochází.
Když jsem se začal motat kolem Lotus technologií, tak se na konkurenci moc nehrálo - trh byl v podstatě rozdělen, zákazníci neměli důvod hledat jiné dodavatele a ti si navzájem zbytečně nelezli do zelí. Jasně, u nového kšeftu se třeba porvali, ale pak už se zbytečně netlačili na cizí píseček.
Když jsem se začal věnovat BOSSovi, tak jsem samozřejmě našel různé produkty, které dělaly jednotlivé agendy, ale žádný z nich je nedělal takto v celku a provázaně, takže zase (z mého pohledu) žádná konkurence.
Příliš mi v tom uchopení konkurence nepomohlo ani čtení různých webů pro produkťáky, kde najdete (hlavně) myšlenky typu "to, že máte tuhle funkci navíc je krásné, ale před konkurencí vás to nezachrání, vyvinout ji je otázka chvilky. Musíte se odlišit!".
Takže odlišovat se něčím, co není cena (jsem levnější), ani konkrétní funkce (stejně ji vyvinou). Těch možností odlišení je překvapivě dost, nějaké nápady můžete načíst, další musíte vymyslet.
Narazil jsem na tu otázku znovu nedávno, když jsem viděl web mobilního CRM limiGo a potom "procesního" řešení 1CLICK. První zmiňují přínosy a hrubě funkce, obrazovky mají malé, aby nebylo moc vidět. Druzí se podle mě funkcemi chlubí víc, nebojí se ukázat velké obrazovky a rovnou pustí člověka i do dema.
Ten druhý přínos je mi tak nějak sympatičtější, otázkou jenom je, jestli dělají dobře. Co vy na to - oceníte nebo vykradete myšlenky? Nebo víte, že vaše konkurenční výhoda je v něčem jiném, co se nedá tak snadno převzít?
CRM, DIGI TRADE, limiGo, Lotus, tablet, mobil, SFA, BOSS,
Komentáře (0)
Při čtení této knihy jsem si vzpomněl na Petra Václavka - stejně jako on jsem měl problém se dokopat k přečtení této knihy a snad si příště budu raději žádat o knihu na recenzi, abych byl donucen ji přečíst v dohledné době.
Kniha přečtena a už se jí snažím řídit. Tedy hlavně její první částí, kterou je chození s lidmi na obědy. Zatím nenabízím ani nežádám, ale je skvělé dělat něco, co jsem nikdy nedělal - sednou si s konkrétním člověkem na obědě a popovídat si. Věci, na které normálně "není čas" a přitom se můžete dozvědět tolik zajímavých informací. Teď ještě začít dělat pár dalších tipů z knihy a bude to. Současně ale kus tipů dobrovolně splachuji do záchodu - přijdou mi spíš pro okolí obtěžující, než aby měly šanci vztah někam posunout.
Začátek
Na začátku (nejlépe ještě před zahájením svého profesního života), by člověk měl udělat následující kroky:
- sepsat si cíle, kterých chce dosáhnout - ti, co mají své cíle napsané, jsou násobně úspěšnější než ti, kteří si je nosí v hlavě natož ti, kteří je nemají
- pište si s kým se chcete setkat, dělejte seznamy - až budete na konkrétní akci/místě, můžete je podle seznamu rychle obvolat a potkat se
- vytvořte kontakty dříve, než je budete potřebovat - dává to smysl a současně je to moje největší slabina. Proč bych se měl snažit navázat kontakt s někým, komu jsem já úplně na nic a kdo je mě na nic?
- připravte si akční plán networkingu - seznam cílů, kterých chcete do tří let dosáhnout (a pak je rozpadněte na roční a čtvrtletní cíle); připojte k tomu jména lidí nebo místa, která vám pomohou jich dosáhnout a konečně určete nejlepší způsob jak se s těmi lidmi spojit.
Pravidla
Úspěch rodí úspěch, peníze rodí peníze - dívejte se s kým se kdo potkává a zjistíte, že si vzájemně pomáhají a táhnou se kupředu (nebo dozadu). Trochu to odporuje myšlence "pomáhat slabším se vyplácí" ze Svoboda NaŽivo 2012, ale to nevadí.
Dávat a dostávat, o tom kontakty jsou. Mělo by to být vyvážené, ale současně se to nesmí počítat. Síť kontaktů musíte používat, aby sílila jako svaly, nikoliv si kontakty šetřit, až je budete potřebovat vy.
Je nutné žádat o pomoc. Je to těžké, nejsme na to zvyklí. Přijmout pomoc je totiž ještě těžší než ji dát. Nicméně pokud nežádáte, tak svou síť používáte na 50 %.
Než se s někým potkáte tak si zjistěte, co máte společného, ať se vám dobře naváže vztah. Hluboké emocionální vazby pak vznikají, pokud někomu pomůžete ve věcech týkající se zdraví, majetku nebo dětí. Pak vám jsou zavázáni ještě víc než normálně.
Vyměňujte si kontakty s ostatními, ale nikdy nedejte všechny najednou.
Maminka se mýlila - s cizími lidmi se vyplatí mluvit.
Telefonáty
Voláte novému člověku? Zahřívací hovor (tedy typicky ten první) není žádná legrace - musíte zaujmout. Takže se odvolávejte na druhé (ty, co daný člověk zná - viz příprava), uveďte svou hodnotu pro daného člověka (podobná reference nebo vážená instituce je super), mluvte málo a přitom řekněte hodně (cílem je typicky domluvit schůzku, nikoliv uzavřít obchod od nuly) a nabídněte kompromis (tedy chtějte se s člověkem potkat, i kdyby tvrdil, že je to v tuto chvíli zbytečné). Ten poslední bod je pro mě otázkou, ale pokud se odvoláváte na nějaký dobrý kontakt, tak to smysl dává, protože toho prostředníka oba máte rádi/obdivujete, tak proč se nepotkat?
Už při prvním kontaktu musíte být zajímaví, aby si lidé dokázali představit, že s vámi stráví oběd nebo vedle vás budou sedět v letadle.
A co nedělat? Zbytečně neklábosit, nepřinést žádný užitek, nechovat se špatně k těm pod vámi (to platí obecně, nikdy nevíte, kdy se vyšvihnou nad vás), nesnažit se stihnout všechno a konečně musíte být transparentní a chovat se na rovinu.
Ťukání
Pokud si vás má člověk zapamatovat, tak se potřebujete s ním spojit třemi různými kanály - emailem, telefonicky a ideálně osobně. Nový kontakt byste měli jednou měsíčně oživit, druhořadé vztahy (ty na kterých až tak nezáleží) pak naťuknout dvakrát až třikrát ročně.
Ťukání je věda a tak jak to dělá Keith se mi fakt nelíbí:
- když lidem telefonuje, tak se schválně chce nedovolat, aby ho neokrádali o čas. Takže volá v době, kdy jim skoro určitě spadne do schránky
- využije Plaxo pro aktualizaci kontaktních údajů. To prý umí poslat lidem email s prosbou o jejich aktualizaci a on to považuje za ťuknutí. Já za spam.
- ťuká o narozeninách - s tím bych i souhlasil, kdyby to byly (jako v jeho případě) personalizované emaily/telefonáty a nikoliv automatický email. Mažu (ty emaily).
A konečně bod, se kterým souhlasím - ťukejte s přidanou hodnotou. Odkazem na článek nebo produkt, který by mohl danou osobu zaujmout a o kterém nemuseli slyšet. Z několika stran (i od sebe) mám potvrzeno, že to funguje a lidé bývají nadšeni.
Ťukání může být i posílání pravidelných hromadných emailů o zajímavých věcech, které jste potkali. Jde jenom o to je dát dohromady a poslat. Dost pracné (ze zkušenosti).
Přestaňte štvát okolí přemýšlením o vlastním úspěchu, přemýšlejte jak by mohli dosáhnout úspěchu všichni kolem vás.
Večírky a jídlo obecně
Na čem Keith hodně staví jsou obědy či jiná společná jídla. Ostatně je to již v názvu knížky. Keith nemá vůbec problém na jeden oběd přivést víc různých lidí (nesourodé skupiny se mu moc líbí a tvrdí, že je dobré mít kontakty napříč různými obory), se kterými se chce potkat a kteří si mohou ideálně navzájem pomoci. Úplně mi pak není jasné, jak chce následně něco dohodnout, ale asi mu jde spíš o utužení vztahů a vlastní dohadování pak provede jindy.
Hodně preferuje večeře doma, kde se lidé víc otevřou a je to větší zábava. Navrhuje udělat před a po večeři zvláštní párty, na kterou pozve další lidi, kteří se té hlavní večeře neúčastní. Před večeří pomohou akci rozjet, ti co přijdou po večeři opět oživí již umdlévající kolektiv.
Chce to pozvat "nosné pilíře" - lidi, kvůli kterým budou chtít ostatní přijít a kteří znají další lidi. Zkrátka takoví supernavazovači vztahů, což jsou typicky restauratéři, headhunteři, lobbisté, politici, lidé v PR a novináři.
Nesesazujte páry dohromady, z čehož vyplývá, že musíte udělat zasedací pořádek. Ideálně na kartičku napsat i něco o člověkovi, aby se ostatní měli čeho chytit a mohli snadno navázat hovor.
Konference - pokud na ně jezdíte, abyste se něco dozvěděli (jako já), tak to děláte ale úplně blbě. Cílem konferencí je poznat se s co nejvíc lidmi se stejným zájmem. Pomáhejte organizátorům, přednášejte, udělejte vlastní večeři a díky tomu se dostanete snadno do kontaktu s ostatními lidmi. A vaším cílem je rychle se poznat a domluvit si další schůzku, hlavně se s nimi nezaseknout.
Dejte o sobě vědět
Nebojte se zavolat konkrétnímu novináři a nabídnout mu informace, které budou jeho čtenáři chtít. Tím si nejsem úplně jist, mám pocit, že to pro nás nikdy nefungovalo, ale taky jsme asi nikdy nevolali nikomu konkrétnímu.
Nebojte se napsat generálnímu řediteli o svých návrzích a zlepšeních. Asi vám neodpoví, ale třeba si vás zapamatuje. S tímhle naopak souhlas, to že jsem se nikdy nebál přeskočit pár manažerských úrovní se možná úplně nelíbilo mým nadřízeným, ale zase mi to asi trochu pomohlo v cestě nahoru.
Nezáleží na tom co a jak dobře děláte, ale také zda o tom ostatní vědí. První zmínka nabaluje další, novinářský trh je malý a pro vás není ostuda začít publikovat v malém časopise a postupně se vypsat dál. S nabalováním souhlasím, jak jsme uveřejnili první inzerát tak se hned ozývali z dalších časopisů a chtěli, abychom u nich také něco zaplatili :-)
Napište článek s někým, s kým se chcete poznat. Bude potěšen, že ho vnímáte jako experta a otevře se a než napíšete článek budete kamarádi. Nakonec uvidíte, zda vlastně něco napíšete.
TED - zkratka pro lidi z oblasti technologií, zábavy a designu. Ti jsou jediní, kteří jsou ochotni se na palubě letadla bavit s ostatními.
Závěr
Keith neuznává oddělování práce a soukromí - díky vztahům se mu to promísilo, takže práci vlastně dělá s kamarády a není tedy důvod, proč se nevidět i v soukromí.
Před tím, než začnete navazovat vztahy, tak si ale položte následující otázky a pak uvidíte, zda je to pro vás (vyhodnocení neposkytl, musíte si to vyhodnotit sami):
- kolik času jste ochotni strávit navazováním kontaktů a dáváním dřív, nežli něco dostanete?
- kolik učitelů máte a kolik lidí jste učili?
- co rádi děláte, jak chcete žít?
- kdo chcete, aby byl součástí toho vašeho života?
Kde koupit
Tahle kniha podle mého za přečtení stojí. V češtině ji vydal Jan Melvil, v angličtině seženete na Amazonu.
Jan Melvil, Kniha, recenze, networking, Amazon,
Komentáře (0)
V roce 2000 jsem se vydal na kurz carvování a shodou okolností tam tehdy kluci měli telemarkovou výbavu a mohli jsme pár odpolední věnovat i této technice. Pak byla třináct let pauza, kdy jsem sice na zimních dovolených přemýšlel, že bych si půjčil výbavu a zase si to zkusil, ale nikdy jsem se k tomu nedokopal.
Loni H2Omaniaks točili film o telemarku a já si řekl, že by bylo krásné tomu zase chvilku věnovat. A letos Ski & Sport Turek, kteří jsou za film zodpovědní, vypsali víkendový telemarkový kurz a já měl jasno - jedeme.
Volná pata, volná mysl
Ukecal jsem ještě tátu, vzali jsme rodinku a vyrazili do Abertam. Krásná stará chalupa přinesla vzpomínky na zájezdy na podnikovou chalupu, venkovní počasí se pro změnu snažilo navodit atmosféru Sibiře.
Lyžovali jsme na Neklidu a počasí bylo skvělé - prý se moc často nestává, abychom se slyšeli i viděli. V průběhu víkendu se to měnilo, v neděli jsme se chvílemi viděli na celých dvacet metrů a lyžovali bez znalosti toho, po čem jedeme. Člověk si alespoň trochu vycvičí cit v nohách. Chvílemi problesklo mraky a mlhou sluníčko a rázem to byl ráj na zemi.
I po třinácti letech jsem si něco málo pamatoval, ale přesvědčit to staré tělo, aby celý den dělalo dřepy, byla makačka. Krátké oblouky jsem nedával zdaleka tak krátké jak bych chtěl - než jsem se složil do pokleku a ustabilizoval poklek, tak už jsem měl být dávno zvednutý a v druhém oblouku. Jinak je technika jízdy jednoduchá - uvolněný postoj "na zevláka", pokleknout, zatočit, zvednout se, pokleknout, zvednout se, ....
Bylo to krásné a náročné a chtělo by to zopakovat. I přesto, že se momentálně nemohu moc hýbat. Příští rok by měl být kurz zase, tak snad to bude nejpozdější termín, ve kterém si to zopakuji. A pokud si chcete na lyžích vyzkoušet něco nového, tak do toho určitě jděte!
Kurz, Lyžování, Školení, telemark, Turek, H2OManiaks, Film, Volný čas,
Komentáře (0)
Twitteru
