Co píšu na Twitteru


Před čtrnácti dny jsem upozorňoval na možnost získat prezentace z Lotusphere 2010 a než článek vyšel, tak už ona možnost zmizela - poptávka byla moc velká.
Nicméně jsem se zapojil včas, prezentace získal a konečně měl čas je i částečně projít a vypsat si ty nejzajímavější. Zajímavé je sledovat už jenom jejich názvy, respektive témata, kterým se věnují. Přirozeně jsou to novinky v LN jako xPages či DAOS, ale hodně prezentací je zaměřeno na Quickr, Sametime či WebSphere Portal. Obecně mám pocit, že LN samotné jsou trochu v pozadí a je tam hodně i o dalších produktech, což je jenom dobře.
A které konkrétní prezentace zaujaly mě? Vynechal jsem v podstatě všechny programátorské i ty věnující se jiným produktům než LN a bral to hlavně po administrátorské stránce. Takže tady jsou ty, které mě chytly za oči:
Pokud chcete prezentace získat i vy, začínám je sdílet na Dropboxu. Po zkušenostech to asi není ideální místo, ale je připravené a snad bude v malém fungovat. Pokud nemáte, založte si tam účet a formou komentáře zadejte požadavek, abych vám adresář nasdílel - vyplněná emailová adresa je povinná, protože na tuto adresu sdílení provedu (a nebojte, vidět na stránkách nebude a já ji také nijak nezneužiji).
Technorati: IBM Lotus Lotus Alloy Lotus Notes Lotus Domino Lotus Quickr Lotus Sametime Lotus Traveller Websphere Portal Dropbox Lotusphere Prezentace DAOS XPages
Komentáře (10)
Třikrát hurá, po dvou a půl letech reklamy na těchto stránkách jsem konečně dosáhl zisku 70€ z Google AdSense a brzy bych se tedy měl dočkat své první výplaty.
Popravdě řečeno to není nic z čeho bych byl dvakrát nadšen, po takové době by člověk chtěl o trochu víc, aby to stálo za to plácáním místem tady všude. A tak jsem se rozhodl, že Google reklamu stáhnu a zkusím jinou věc - každý měsíc bude na mých stránkách reklama toho, kdo nabídne v předchozím měsíci nejvíc za inzerci.
Využívat bude možné jak klasické bannery pod článkem, tak velký obdélník v pravém sloupci tak i klidně velký banner na titulní stránce. A jako bonus článek o tom, kdo daný měsíc platí. Co vy na to, zajímavé pro inzerenty i pro návštěvníky?
Vyčkejte, změna vzhledu blogu se chystá, když už se s tím budu dělat, tak si rovnou i vyzkouším ještě jednu věc ;-)
Technorati: Google AdSense Reklama
Komentáře (0)
Při přemýšlení o tom, jak lépe a snáze prodávat systém BOSS jsme došli i k tomu, že do něj máme hroznou spoustu modulů a tak se to nezasvěcenému člověku na začátku relativně těžko nabízí. Překvapivě (tedy ne až tak moc) se zákazníci většinou ptají co to umí a co nám nabízíte, místo aby nám říkali, co by chtěli řešit a my jenom říkali ano máme/ne nemáme :-)
Ono je to asi jasné, člověk má trochu představu, co by teď zrovna chtěl řešit, ale ostatní věci z rukávu nesype. A tak když začneme ukazovat, co to všechno umí, tak dost často slyšíme - to by se hodilo, to řešíme jinak, to je pro nás zbytečné a další a další. Ale tímhle postupným vytahováním dalších modulů si zákazník uvědomuje, že těch věcí na řešení má dost a začíná si je rovnat za sebe a přidělovat jim priority.
Z té spousty modulů, které jsme postupně pro různé klienty vytvořili a které jsou občas opravdu hodně specifické a nikde jinde nenasaditelné, jsme tedy vytvořili takové čtyři hlavní oblasti, ve kterých by se jednotliví lidé mohli najít a začít tu svou oblast řešit.
A když se pak s těmi lidmi bavíme a zjišťujeme, jak kterou tu oblast řeší u nich ve společnosti, tak mě až překvapuje, kolik z nich je naprosto spokojeno s evidencí v 10 různých Excelových souborech případně na papírech. Případně, že jim dostačuje ta evidence, související procesy řeší rychlé nohy případně další dokumenty, kam se údaje přepisují a opisují a se kterými se potom běhá nebo se posílají emailem. Nějaké upomínání nevyřešených věcí je pak opravdou utopie stejně jako získání přehledu kdo co kdy a proč chtěl.
Jak vlastně takovéto evidence a procesy řešíte u vás? A dává vám smysl sdružovat moduly takto podle řešených oblastí, nebo je lepší udělat balíček podle velikosti společnosti? Nebo to snad naházet nahromadu a nebalíčkovat vůbec?
Technorati: DIGI TRADE BOSS Moduly Systém HR Personalistika Dokumenty DMS Datové schránky Finance Platební karty Mobilní telefony Cestovní příkazy Vyúčtování EPOS Procesy Evidence Dovolené Vybavení Vozidla Přístupy Smlouvy Služební cesty Rozpočty Objednávky Nákupní požadavky eProcurement Procurement Produkt Odpovědnosti Kompetence Organizační struktura Telefonní seznam Školení Hodnocení Směrnice Smlouvy
Komentáře (0)
O Sutolu (Sdružení Uživatelů a Technologů Okolo Lotusu) už jsem párkrát psal, naposledy o konferenci, kterou jsme pořádali. Od té doby postupuje plánování co dělat do budoucna a jak fungovat navenek směrem ke komunitě, aby byla co nejspokojenější.
Zatím jsme přišli s myšlenkou pořádat čtvrtletně workshopy na předem dané téma, jednou ročně technickou konferenci, pravděpodobně se aktivně účastnit Lotus Symposia (pokud budeme pozváni), psát články o Lotusu do odborných časopisů a samozřejmě plnit Sutol web informacemi, tipy a radami. Organizovat něco častěji než čtvrtletně je asi velká ambice jak na nás, tak na vás, jako potencionální účastníky.
S workshopy přemýšlíme, jak dlouhé by měly být, zda celodenní nebo jenom odpolední/dopolední. Asi bude záležet hodně i na tématu a jak bude obsáhle zpracované. Témata jsme zatím vymysleli následující:
Workshopy by měly být zaměřeny hodně prakticky, s možností si vše rovnou zkoušet, ptát se a samozřejmě s nějakými zpracovanými kuchařkami, aby si to člověk mohl ještě jednou projít v klidu doma. A ano, workshopy budou na 99% placené.
Technická konference se nám také líbila, dělat ji na podzim jako protiváhu Lotus Symposia také dává smysl, otázkou je, jak dlouhá by měla být. Přišlo hodně připomínek rozdělit ji na dva dny, což by bylo výrazně náročnější pro nás a současně se obáváme, že dost lidí by chtělo dorazit na oba dny a to už je dost investovaného času na to, aby si to rozmysleli a nikam nevyrazili.
Články o Lotus produktech v odborných časopisech se také celkem daří, ale chceme jít dál, ideálně i víc směrem k managementu a trochu opustit jejich technickou notu. Aneb propagace Lotusu na všech frontách. Teď je jenom otázkou, jaké časopisy vybrat, kde máme šanci, že si ho management otevře a něco si přečte - dáte tipy?
Celý Sutol také připravujeme k otevření dalším členům. Jak těm běžným, kteří by za roční příspěvek měli třeba slevu na vstup na workshopy, přednost při rezervaci na konferenci a další výhody. Pak možná vymyslíme i nějaké lepší členy, kteří budou mít vstupy zdarma a nějak víc se účastnit celého života kolem Sutolu. Ale tohle všechno je ve hvězdách, otázkou také je, jak to vidíte vy, co vám dává smysl a co naopak ne. Vyčkejte, zveřejnit bychom to měli snad už brzy.
Tak se pochlubte se svými názory, ať víme, kudy se vydat.
Technorati: Sutol Lotus Konference Workshop
Komentáře (0)
Předpokládám, že stejně jako většina českých Lotusových nadšenců se na vyhlášenou konferenci Lotusphere nechystáte. Přeci jenom je to trochu z ruky. Pokud ale chcete mít přístup alespoň k některým prezentacím, máte šanci.
Volker zprovoznil sdílenou složku na serveru Dropbox, kam lidé dávají své prezentace a v současné chvíli je jich tam už víc než dost. Naprosto konkrétně 93 126 151 a dá se očekávat, že jich ještě pár přibude. Registrace je snadná a rychlá, pak stačí Volkerovi napsat email pomocí jeho linku přímo ve zmíněném článku a přístup dostanete a můžete stahovat a dozvídat se novinky.
Další možností je využít nové stránky yellowverse.com, ale podle ohlasů uvidíme, kolik tam toho bude a v jakém stavu. Osobně mám pocit, že se možnosti, kde sdílet informace s dalšími Lotusáky, množí geometrickou řadou, což asi není úplně dobře. Ale jen houšť ;)
Technorati: Lotus Presentation Prezentace Lotusphere Dropbox
Komentáře (3)
Není nad to přesunout se do nové pozice, která ve své podstatě doteď neexistovala a tak se pomalu usazuje, kde člověk přemýšlí, co všechno je v jeho pravomocech a odpovědnostech.
Zadání je vlastně jasné, produktový manažer je zodpovědný hlavně za následující oblasti:
Ale stejně, stojí za to se porozhlédnout po internetu a trochu se vzdělat v této nové oblasti. Článků na toto téma se dá najít dost a informace z nich vyplývající jsou celkem zajímavé.
Nejvíc v úvodu pomůže eBook "The Strategic Role of Product Management", kde se člověk dozví spoustu zajímavých věcí. Třeba že produktový manažer je o vztazích napříč oddělením, takže dost často to bývá celý tým lidí, kde každý je zodpovědný za komunikaci s určitým oddělením - tedy speciální člověk pro obchodníky, vývojáře a marketing, protože s každým oddělením se komunikuje trochu jinak a o něčem jiném.
Zajímavý je i článek o tom, co PM (zajímavé, že zkratka se většinou používá stejná pro produktové i projektové manažery) má dělat, co od nich čekat a jak nebýt přetížen (moc důležité vědět :-)). Opět je to o komunikaci, nových myšlenkách a rozhodnutích.
Role produktového manažera ve společnosti Google je o osobní zkušenosti konkrétního člověka. Aneb děláš všechno, komunikuješ se všemi a máš jediný pracovní "nástroj" - vliv. Naprostá pravda, začínám to zjišťovat na vlastní kůži - tlačím požadavky na změny a rozšíření, aby se produkty lépe prodávaly, a přitom nemám moc šanci je protlačit skrz další věci, které na vývoj čekají. Ale díky vlivu se to přeci jen daří.
Zajímavá je i informace o tom, co PM není - vývojář, šéf vývoje, projektový manažer ani marketingový člověk. A rovnou zmiňuje spoustu dalších rolí, se kterými by takový člověk měl spolupracovat a já přemýšlím, kde je u nás najdu.
Podle další stránky bych měl také "aktivně sledovat trh a ovlivňovat jej", což se mi i aktuálně zdá jednodušší, než rozvíjet portfolio produktů o to, co by se mohlo líbit. Akorát je otázkou, jak trh správně ovlivňovat, moderní sociální média (Twitter a především Facebook) asi nebudou ty správné cesty jak vysvětlit zodpovědným lidem ve firmách, že naše řešení potřebují a mají ho chtít. U takových voňavek si to dokážu představit lépe, než u programů na podporu vnitrofiremních procesů.
Tak jo, to všechno asi tak trochu dělám, něco z toho mi jde lépe, protože jsem to již dělal, někde se pořád učím a vymýšlím jak to dělat lépe a pořád si říkám, že bych toho mohl dělat víc.
Vlastně ne, to psali, že si mám dávat pozor na to, abych toho nedělal moc. Což vlastně sedí i na komentář od Martina Jinocha.
Popravdě mě to i baví, ze začátku jsem měl strach, že budu znuděný a nebudu mít za chvíli do čeho píchnout. Ale stejně, čas nečas, nemáte tip na nějaké dobré a zajímavé školení v této oblasti?
Technorati: Produktový manažer Facebook Twitter BOSS DIGI TRADE eBook Development Google
Komentáře (0)
Narazil jsem před časem na pěkný eBook o tom, jak během 30 dní zlepšit své psaní týkající se obchodních záležitostí. Celých 30 dní to trvá proto, že na každý den je jedna "lekce" většinou i spolu s nějakými úkoly, takže člověk vše vstřebává pomalu, ale jistě a rovnou si to procvičuje (jasně, že procvičování jsem přeskočil).
Kapitoly jsou řazeny logicky za sebou, postupně rozvíjí to co se dozvídáte a jak je čtete tak si říkáte ano, jasně, samozřejmě, proč už to neděláme, s tím souhlasím. Ve skutečnosti to ale nebude tak jednoduché převést do praxe, ostatně i autor to přiznává a říká, že spousta věcí je zakořeněných a lidé je tak prostě chtějí. Takže v praxi málokdy vidíte krátké shrnutí, protože všichni chtějí dlouhé, aby bylo vidět, že to o něčem je. Krátké citace jsou také většinou k nevidění, lidem se přeci musí do úst vložit něco dlouhého, šroubovaného a co by měli problém vyslovit.
Jedna kapitolka se věnuje psaní případových studií - není prý důležité jméno velkého zákazníka, ale spíš příběh, který chytne. Stejně tak tisková zpráva by měla být krátká a jasná (jako když píšete babičce), zapomenout nesmíte ani na uvedení kontaktů na sebe (překvapivě :-)) Psát emaily není až tak jednoduché - chce to výstižný předmět a ukončit tak, aby bylo jasné co se po kom chce. Do prezentace přidejte obrázky, omezte počet slov a nepoužívejte menší font než 30 bodů, snažte se ať není delší jak 20 minut (to je šok, co?) a maximálně 10 snímků. A tak dále a tak dále.
Studujte, ať všichni píšeme jako lidi (zkrátka jednoduše, žádná složitá dlouhá slova, která normálně nepoužíváme), čtivě (bez zkratek, dlouhých vět a odstavců a v pasivním tvaru) a žádné buzz words (i když bývá těžké se jim vyhnout).
Technorati: Studium Psaní Kniha eBook
Komentáře (0)
A je to tady, systém datových schránek přešel do další fáze svého fungování. Když jsem se v prosinci zmiňoval, že komerční provoz od 1. 1. 2010 asi nezačne, tak jsem Českou poštu trochu podcenil - byli připraveni.
Od začátku roku je možné se na jejich stránkách zaregistrovat do klientské zóny (stačí zadat jméno, email a heslo) a následně si povolit odesílání komerčních datových zpráv (nebo také elektronických poštovních zpráv, jak je to někde nazýváno). Při celém povolování je pouze třeba si dát pozor na nastavení firewallů ve své síti, stránky totiž běží na portu 8843, který nemusí být standardně povolen.
Celý postup je velice jednoduchý a pokud člověk čte všechny hlášky a postupuje podle nich, tak je za pár minut hotový. Po přihlášení do již zmíněné Klientské zóny se vybere v levém menu položka "Poštovní datová zpráva" a jde se na to. V prvním kroku je možnost stáhnout obchodní podmínky, ve kterých asi není nic zásadního, a následuje zadání ID datové schránky.
To vypadá jednoduše, ale je nutné dočíst všechny body pod zadávacím políčkem - schránka totiž již musí mít zapnut příjem komerčních zpráv. Takže rychle přepnout na mojedatovaschranka.cz, přihlásit se (mimochodem změnil se způsob zadávání captcha kódu), vzhůru do nastavení a zde povolit příjem komerčních zpráv. To jsou už jenom dvě kliknutí a zapíná se okamžitě, takže se můžeme vrátit a pokračovat v žádosti o odesílání.
Čeká nás zadání identifikačních, kontaktních a fakturačních údajů. A to se tedy někdo vyřádil, zadá se IČ, DIČ, název subjektu a pak se vybírá adresa. Ano, čtete správně, vybírá - na všechno je číselník. Nejdřív kraj, pak město, městská část (v našem případě), ulice, číslo popisné, akorát PSČ můžete doplnit ručně. To samé můžete zopakovat pro kontaktní a fakturační údaje.
Pokud se snad někdo ptá, proč je to třeba zadávat, tak netuším. Z ID datové schránky je přeci celá identifikace zřejmá, pokud ne, tak po zadání IČ už se dají údaje minimálně předvyplnit a nechat zkontrolovat, ale to zjevně nebylo dost dobré, nebo se tento formulář používá i pro jiné žádosti a nikomu se nechtělo dělat s automatickým dohledáváním dle IČ.
Po vyplnění všech adres nás čeká poslední krok - do datové schránky přišla první komerční datová zpráva, která se vás zeptá, zda ji chcete přečíst a v ní najdete PIN pro aktivaci služby.
Zadáte PIN, vyberete způsob fakturace (elektronicky či papírově) a při té příležitosti si uvědomíte, že není nutné všechny checkboxy zaškrtávat - už v předchozích krocích se vás to ptalo, zda souhlasíte se zasíláním komerčních sdělení od ČP, což jste mohli také odignorovat. A podle všeho i zaslání faktury v papírové podobě je zdarma (nezvyk ve srovnání s bankami, které to už snad všechny zpoplatnily).
Voala, odesílání komerčních datových zpráv je povoleno a když se přihlásíte do své datové schránky tak si to i můžete ověřit - přibylo tam nové tlačítko.
A jak to celé následně funguje? Stisknete tlačítko "Nová datová zpráva", zadáte ID datové schránky adresáta (zapomeňte na vyhledávání, to prý bylo kvůli bezpečnostnímu auditu zakázáno), pak doplníte zbytek údajů, přiložíte přílohu a odešlete.
Odešlete dokonce cokoliv, není třeba se nechat omezovat, komunikace funguje na libovolný dokument (s potřebnými příponami) a zjevně pouze zákonnou normou je to omezeno na "faktury či obdobné výzvy k zaplacení".
Co jsme také nezkoušeli je, zda při zadání ID orgánu veřejné moci vám systém vynadá, že máte použít jinou volbu či zda zprávu zaplatíte nebo ji prostě odešle zdarma.
Technorati: ISDS Datové schránky Česká Pošta MVČR
Komentáře (2)
Tak jako každý rok (dobrá, loni jsem měl nějaký výpadek díky odjezdu do teplých krajin) i letos organizuji víkendové autobusové zájezdy na české hory. V předběžném plánu jsou zatím tři termíny, první z nich už je vypsán kompletně a jsou známy všechny informace.
V lednu (konkrétně 23. - 24. 1.) vyrážíme na Klínovec, kde na nás čeká spousta skvělých sjezdovek, běžecké tratě, objednáno je i sluníčko a krásné zimní počasí. Večer se přesuneme do Jáchymova do již vyzkoušené ubytovny, večeře každý dle své chuti někde ve městě případně si může uklohnit něco v kuchyňce. A druhý den opět nahoru na Klínovec, vyzkoušet ještě nevyzkoušené sjezdovky a večer domů.
Cena činí 500Kč na osobu a k dispozici je akce 4+1 zdarma - pokud tedy pojedete v 5 lidech, tak jeden z vás jede zdarma. Přihlášky vyplňujte na stránkách SK Zlíchov Praha.
Technorati: SK Zlíchov Praha Klínovec Lyžování Sjezdovky Běžky Jáchymov
Komentáře (0)
Ještě povídání o raftingu od Pavly, která vodu moc nemusí natož dělat něco jako rafting. Kdo chce kouknout na druhý pohled, může.
V srpnu 2009 jsme s přáteli podnikli dovolenkovou cestu po Africe. Začali jsme v Kapském městě, projeli Jihoafrickou Republikou do Namibie a dále do Botswany, abychom cestu ukončili v Zimbabwe u Viktoriiných vodopádů. Už od počátku plánování cesty jsem věděla, že zbytek naší skupinky bude chtít zkusit rafting na Zambezi River, a od toho samého okamžiku jsem také věděla, že já se toho rozhodně nezúčastním. Jak asi předpokládáte, nakonec bylo všechno úplně jinak. K mé pozdější hrůze jsem se připojila nejen k raftování, ale dokonce jsem přistoupila i na river boarding (sjíždění peřejí na malém boardu), to ale až po ujištění, že když nebudu chtít, tak mě do vody násilím házet nebudou, přestože to mám zaplaceno.
Už při pohledu na mne musí být každému jasné, že nejsem moc sportovní typ. Pravda, na vodě jsem byla v životě asi 3x, nicméně pouze na českých řekách, jako Sázava, Vltava….a přirozeně na pozici háčka. V těžkých chvílích mě ale i tato minimální zkušenost trochu uklidňovala, zvláště při pohledu na vyděšenou Němku na vedlejším raftu, která asi opravdu neměla ponětí, do čeho jde.
Děs v očích jsem měla od prvních minut, to když nám po rozdání helem, vest a pádel začali dávat instrukce, co máme dělat v případě vypadnutí z raftu, překlopení raftu, uvíznutí pod raftem (překlopeném/nepřeklopeném), jak se chytit záchranného lana, zachraňujícího kajakáře atd. Pro jednoho trochu moc informací, zvláště připočteme-li lehkou nervozitu z očekávaného. Nejvíc jsem se bavila u rady, hlavně nepanikařit!
No a to už začínalo sestupování kaňonem dolů k řece. Osobně nevím, jak dlouho nám to trvalo, byla jsem asi mírně v transu, částečně vyděšením a částečně opakováním instrukcí. Ostatní účastníci pak říkali, že jsme šli 20 minut, já jen vím, že se mi dole podlamovaly nohy únavou. Po nalodění jsme si vyzkoušeli pár záběrů pádly, dostali vysvětlení k povelům našeho guida a po zhlédnutí Viktoriiných vodopádů z jejich spodní části vyrazili vstříc 32 km řeky a 23 peřejím.
Začátek sjíždění se vyvíjel dobře, vyklopili jsme se asi až na 5 peřeji. Stalo se to, čeho jsem se nejvíc bála, raft se celý překlopil, já zůstala pod ním a přesvědčování sama sebe, hlavně nepanikařit, mi nepomáhalo. Naštěstí se brzy objevila ruka našeho guida, která mě z podraftu vytáhla. K pozitivům této události patřil fakt, že se nejednalo o nejtěžší peřej a my měli relativně klidnou vodu pro návrat „na palubu“. Nebudu se ani zmiňovat o mém přetrvávajícím vyděšeném výrazu a také pocitu ponížení, když mě vytahovali jako pytel brambor z vody. Dopolední část plavby již dále pokračovala bez opuštění raftu, sesbírali jsme jen pár vypadnuvších kolegů z ostatních posádek.
Po dobrém obědě se dostavili další 2 guidové na river boarding. Jejich přítomnost mě zas tak moc neuklidňovala, byli totiž poloviční než já, věru nevím, co by se mnou v té vodě v případě krize dělali. Obavy na mně asi byly znát, stále se mě ptali, jestli se bojím a moc se při tom bavili. Já moc ne. Opět jsme dostali instrukce, držet se pohromadě, být ve středu řeky a nechat se nést hlavním proudem. Podařilo se mi sjet asi dvě menší peřeje, když jsem zjistila, že jsem úplně sama, otloukám se o skály boků kaňonu a nemám sílu kopat do středu řeky. Opravdu jsem myslela, že jsou to mé poslední minuty. Naštěstí se najednou objevil náš raft a guide mě vylovil ven. Takhle ráda jsem nikoho už dlouho neviděla, to mi věřte! Moje radost ale netrvala dlouho, při následné velké peřeji jsem opět z raftu vypadla a náš guide mě znova vytahoval ven. V této chvíli jsem s hořkostí musela sama uznat, že na sympatického průvodce už asi opravdu dojem neudělám, ne že bych někdy měla šanci…., ješitní holt nejsou jen muži.
Po zbytek trasy jsem se už na river board neodvážila, zůstala jsem v raftu společně s kamarádkou a naším guidem, kluci si užívali sílu řeky přímo v jejím proudu. Obtížnost peřejí klesala, zdálo se tedy, že by vše už mělo probíhat v klidu. K naší smůle ovšem na jedné z posledních větších peřejí opustil plavidlo náš guide. My jsme se s kamarádkou udržely v raftu, nicméně samotné. Po guidovi nebylo vidu ani slechu. Naštěstí se brzy objevil jeden z kajakářů, který nás odmanévroval dolů řekou. Cestou jsme si vylovily guida, později i kluky a spokojeně dorazili k cíli naší cesty.
V těle se mi rozlil příjemný pocit euforie. Ano, ve zdraví jsem to přežila. Vlastně všichni jsme to v pořádku zvládli.Teď už nás čekal jen dvacetiminutový výstup kaňonem k autu, což ovšem nebylo nic nezvládnutelného po zážitku ze zdolávání Stolové hory. To je už ale jiný příběh. I přes pár kritických okamžiků nelituji, že jsem do toho šla. Byl to jeden ze zážitků, na které člověk dlouho vzpomíná, zvláště je-li kancelářská myš, pro kterou byl toto opravdu heroický výkon. Občas i sebe samu překvapím, nevím proč, ale poslední dobou stále častěji.
Technorati: Africa Afrika Zimbabwe Raftování Bodyboarding Viktoriiné vodopády Zambezi
Komentáře (0)