Salesforce - výběr termínu schůzky, který se mi hodí.

Plánování schůzek v Salesforce

Naplánovat schůzku s více lidmi, když navíc chcete, aby si vybrali termín, který všem vyhovuje nejvíc. Noční můra, pro všechny, kteří to někdy zkusili. Ti zkušenější už našli Doodle a používají ho.

Salesforce, narozdíl od IBM i Microsoftu (pokud jsem správně hledal), už tento trend zachytil a umožnil podobné plánování.

Naplánujete schůzku, vyberete kdo se má zúčastnit, zadáte vhodné termíny, případně necháte Salesforce, aby je vytipoval za vás.

Salesforce a plánování schůzky

Na další stránce přidat popis a odeslat účastníkům. Ti dostanou email s informací a odkazem na stránku, kde si vyberou, které termíny se jim hodí. Nemusí se přihlašovat, v linku je zakódováno, o koho jde. Což pro změnu dělá problém, pokud byste chtěli schůzku přeposlat někomu dalšímu.

Salesforce - výběr termínu schůzky, který se mi hodí.Organizátor konference se může kdykoliv podívat, kdo už odpověděl a jaké termíny se účastníkům hodí. Pak už jenom jeden z nich vybere a pošle aktualizaci schůzky na konkrétní datum a hodinu.
SF_meeting4

Účastníkům odejde email s konkrétním datem, kde opět kliknout na odkaz a schůzku potvrdí. Následně mohou přidat do svého kalendáře v Outlooku. To je asi jediná nevýhoda, která mě napadá, že nemohu akceptaci provést přímo v kalendáři, ale musím klikat na nějaký odkaz.

A jak vy plánujete schůzky s více lidmi? Užíváte si manuální práci, používáte Doodle nebo máte štěstí, že používáte Salesforce a začnete používat toto?24

Pohled na prostředí Wordpressu

Jak mi šla migrace na WordPress

Je to v podstatě devět let, co jsem spustil tyto stránky.

Na začátku jsem pro psaní a publikování používal Easyblog, přibližně po roce přešel na IBM Domino hostované u Prominic.net. Hlavním důvodem bylo, že Easyblog neuměl plánovat články dopředu, takže vždy, když jsem článek nahrál na stránky tak byl publikovaný.

A teď, po dalších skoro osmi letech, jsem se rozhodl zase pro změnu. Z Domina na WordPress.

Proč?

Jen tak. Tedy, to není úplně tak pravda. U Prominic mi hostovali stránky zdarma, za to, že jsem blogoval o IBM Domino/Notes. Což už pár měsíců není pravda. Problém s tím neměli, ale já ano.

Druhým důvodem bylo, že jsem chtěl změnit vzhled stránek. Pro WordPress je všude spousta šablon poskytovaných zdarma, stačilo by z nich vylámat CSS a nasadit si ho na stránky, ale lenost zvítězila. A přidala mi práci :-)

Třetím důvodem bylo, že jsem si chtěl nějaký ten redakční systém vyzkoušet na vlastní kůži. Osahat, poladit a využít ty nekonečné možnosti, které nabízejí.

A proč zrovna WordPress? Protože mám pocit, že je nejpoužívanější. Drupal, Joomla!, Blogger a další jsou tady také, ale WordPress u mně vyhrál.

Zkrátka a prostě mé důvody by se vešly přesně do přihrádky „přechod na jiný CMS z dobrého rozmaru“, což je podle Martina Kolčaby pitomý důvod. Souhlas, ale na učení dobrý.

Jak to šlo

Hladce. Tedy skoro, pár dní mi to ve finále zabralo.

Instalace

Webhosting poskytuje Český hostingInstalace byla jednoduchá. Český hosting, u kterého mám stránky, podporuje instalaci na jedno kliknutí, takže to bylo to nejmenší.

Migrace dat

Pak jsem strávil pár nekonečných hodin migrací dat. To je jedna z ohromných výhod a nevýhod WordPressu současně. Jsou pro něj tisíce a tisíce pluginů, každý umí něco a je potřeba najít ten, který vám bude vyhovovat.

Takže poté, co jsem vyzkoušel asi deset různých importovacích nástrojů jsem skončil u toho standardního, který umí naimportovat zálohu WordPressu. Vygenerovat správné XML z mého původního blogu bylo nakonec to nejmenší, přestože to trvalo dost dlouho díky různým překlepům, chybně zakódovaným speciálním znakům a špatně uzavřeným tagům.

Poučení: použijte (třeba) Internet Explorer pro kontrolu validnosti XML. Pokud jsou všechny tagy správně uzavřené tak zobrazí hezky formátované XML (vlevo), pokud nejsou tak zobrazí text v jedné lince (vpravo), který končí těmi znaky, po kterých je chyba.

Vlevo validní XML, vpravo nevalidní

Internet je plný otázek jak má vypadat to správné XML, které je schopen WordPress načíst. Najdete i tuny ukázek. Všechno zbytečné. Nejjednodušší pro mě bylo napsat si článek s pár komentáři a pak ho vygenerovat stejně. A bylo.

Změna vzhledu

Nainstalováno, data nahraná. Teď vybrat šablonu, která se mi bude líbit. Další hodiny a hodiny vybírání, těch šablon jsou snad stovky tisíc. Internet je plný článků s výběrem nejhezčích šablon, existují speciální servery, kde se dají šablony koupit, WordPress umí i nějaké jednoduché filtrování v šablonách, které jsou nahrané u něj.

Ke všem těm tisícům šablon přibývá to, že jdou jednoduše upravit a nastavit, takže ve finále mohou vypadat zase úplně jinak, než jste ji viděli na začátku.

Nakonec jsem skončil s Esperanza Lite, která splňovala to, co jsem chtěl – jeden sloupec, velké písmena a pár dalších věcí.

Instalace pluginů

Pluginů (widgetů/rozšíření) se zase nabízejí tisícovky a zase je internet plný článků, co prostě musíte nainstalovat. A další stovky článků, které varují, abyste toho nainstalovali minimum a měli stránky pořád hezky rychlé.

Takže u čeho jsem skončil já:

  • Akismet – je součástí WordPressu a slouží pro filtrování spamových komentářů. Což je potřeba, protože za ty cca dva měsíce, co jsem zmigroval, tady mám pár tisíc komentářů označených jako spam. Z toho bych asi zcvoknul
  • Easy Twitter Feed Widget – pořád mám pocit, že ty moje výlevy na Twitteru mohou oživit i moje stránky. Sice jsem to umístil až do patičky, takže je většina lidí vůbec nepotká, ale co kdyby :-)
  • Google Analytics by Yoast – měřící kód pro Google Analytics můžete přidat přímo do šablony (a třeba Peter Chodelka to z důvodu rychlosti webu doporučuje), jenže tenhle plugin umí přidat kód i ke všem odkazům, takže vidím na co klikáte a co vás zaujalo. Nikdy jsem to, stejně jako celou návštěvnost, moc neřešil a neřeším nadále, ale občas se to hodí a je fajn na to pak kouknout – takže vím, že články čtete, ale klikáte minimálně :-)
  • Jetpack by WordPress.com – tahle věc umí tisíc a jednu dalších věcí, které jsem všechny povypínal. Hlavní myšlenka byla, že díky němu budu moci psát texty offline díky StackEdit (více níž), ale zatím se mi to nepovedlo rozfungovat :-(
  • Most and Least Read Posts Widget – přemýšlím, že bych do budoucna v patičce místo štítků nebo posledních článků ukazoval ty nejčtenější. Uvidíme
  • No Self Pings – pokud někdo odkáže na některý můj článek (a používá WordPress) tak se mi pod článkem ukáže odkaz. Bohužel se ukazuje i když na něj odkazuju sám, tenhle plugin tomu zabrání (ano, zase to můžete napsat přímo do kódu)
  • Public Post Preview – hodí se mít možnost někomu (anonymnímu) poslat odkaz na nezveřejněný článek, ať ho může okomentovat. Jenom škoda, že ten odkaz je úplně jiný než ten finální, takže se tím nedá článek (rozumně) sdílet před vydáním
  • Redirection – starý blog měl úplně jiné adresy, díky téhle věci by měly všechny pořád platit a Google by mě tedy neměl penalizovat. Což se o stránkách, na které odkazuji nedá říct, pár set těch odkazů už vůbec nefunguje
  • Search Box on Navigation Menu – přidá vyhledávací boxík přímo nahoru do menu. Zase jde vyřešit přímo napsáním kousku kódu, ale kdo by se s tím psal :-)
  • Search Exclude – umožňuje snadno označit, které stránky a příspěvky nechci vracet ve vyhledávání. Ano, Google je pořád klidně najde
  • Shareaholic | share buttons, analytics, related content – sdílení na sociální sítě, prý nutnost. Souhlasím s tím, když mám něco sdílet ručně, tak už to musí být fakt pecka. Navíc pod články umí doporučit něco souvisejícího relevantního, ale to mi moc nefungovalo, tak jsem to vypnul.
  • Simple Lightbox – když jsem přidal první obrázek do článku tak jsem se zděsil, že na něj jde kliknout a otevřít si jenom jej. Pak jsem zjistil, že tahle věc jde naštěstí vypnout, ale mezitím nainstaloval tenhle plugin, který obrázky zobrazí hezky v lightboxu a můžete mezi nimi přeskakovat. Normálně je to na nic, ale když otevřete články o cestování, tak to dává smysl
  • WordPress SEO – zaskandujeme si: SEO, SEO, SEO. Stejně jako náštěvnost mě moc netrápí, ale umí to takové věci jako změnit popisek pro sociální sítě, vytvořit XML sitemapu pro Google a pár dalších věcí. A ty se mi líbí
  • WP Super Cache – že prý to zrychlí stránky. Bude to pravda, co jsem tak poměřil tak je to o kus lepší

Co mě překvapilo

Když jsem to celé zmigroval, vybral vzhled a nastavil přesměrování, tak jsem si web projel, abych zjistil, kde jsem co zapomněl. A začala ta pravá zábava:

  • z těch cca 20 000 odkazů co tu jsou různě rozeseté jich hezkých pár set mířících na jiné stránky nefunguje. Takže lidé stejně jako já změnili strukturu a zapomněli udělat přesměrování. Případně ty stránky úplně zabalili, což zamrzí
  • skončilo Album Olympus, na které jsem měl historické fotky a minimálně půlku těch z Austrálie, stejně tak skončil N-Joy, na kterém jsme měli videa z Nového Zélandu. Takže jeden večer padl na vytahování věcí ze záloh, nahrávání a úpravu příslušných článků

Google Maps

U těch cestovatelských článků mám mapy. Jednu, která zobrazuje celou cestu, a pak u každého zajímavého místa malou ikonku, která místo ukáže na mapě.

Pro WordPress existují zase stovky pluginů na mapy. Flexible Map, Google-Maps-GPX-Viewer, Leaflet Maps Marker a další a další (mimochodem ten poslední mi z nich přišel nejlepší). Dal jsem tomu pár hodin a ani jedním z nich nebyl schopen něco takového stvořit, každý mi chtěl do stránky vecpat mapu a přímo ty věci ukazovat. Což je super, kdybych jich v těch článcích neměl tolik.

Takže jsem si přenesl kód ze starých stránek ručně a … nefungovalo to. Zjistil jsem, že API Google Maps se mezitím o verzi posunula, spousta věcí už je nepodporovaných, ale ten zbytek by měl fungovat. Nicméně raději jsem toho půlku přepsal.

Pořád nic, mapa na přehledu článků pořád nic nezobrazovala. Divné, divné, divné. Až jsem nakonec skončil ve vývojářské konzoli Google Chrome a zapřemýšlel na kaskádovými styly. Bingo! Problém dělal parametr max-width u obrázku. Takže pro daný div nastavit max-width: none; a bylo. Uff.

Jaké jsou dojmy?

Přestože jsem s celou migrací strávil pár dní, tak to nebylo tak hrozné. Uživatelské rozhraní je příjemné a přehledné, možností tisíce a jedna. Jenom najít tu, která vyhovuje nejvíc.

Pohled na prostředí WordPressu

Chybí mi jediná věc. Zato silně. Offline provoz. Z IBM Notes jsem na to byl zvyklý – hezky si všechno v klidu udělat kdykoliv a kdekoliv i bez připojení, pak zreplikovat a konec, nemusím už nic dělat.

Teď si sice můžu offline psát také – do Notepadu nebo třeba toho již zmíněného StackEditu. Jenže pak to musím překopírovat do WordPressu, nahrát obrázky, přidat odkazy na další moje články a pak si to celé přečíst. A tohle musím dělat jenom tehdy, když jsem online. Ano, jsme online čím dál tím víc, ale občas to z různých důvodů nejde – třeba na chalupě není signál. A v tu chvíli mě to začne limitovat, protože místo abych si v klidu všechno připravil, tak udělám maximálně půlku a pak to musím dodělávat.

Jsou sice nějaké offline editory, jenže to jejich prostředí jednak není tak hezké a druhak neumí všechno. Takže třeba vložení obrázku sice možné je, ale WordPress ho za mě i zmenší do několika rozměrů a já si mohu vybrat, kterou velikost chci vložit. Editor toto neumí. Nefungují v nich pluginy – třeba ten WordPress SEO pro nastavení hlaviček. A najde se i pár dalších nevýhod.

Chcete se do toho také pustit?

Pořád jsem vás neodradil? Super, tak se do toho také pusťte. Pokud nevíte kudy kam tak by vám mohl pomoci kurz na Naučme se případně online kurz Zlatý WordPress.

Prvních 20 hodin, Josh Kaufman

Obálka knihy První 20 hodin, zdroj: martinus.czJosh Kaufman napsal knihu Prvních 20 hodin aneb Jak se naučit cokoli … rychle. Prý světový bestseller, který ho vykopnul mezi stovku nejprodávanějších autorů v oblasti byznysu. Což je tedy slušný výsledek, na to, že tam toho vlastně moc nenapsal. Tedy samozřejmě pouze podle mě. Přesto jsem si z ní ale celkem dost odnesl.

Dvacet hodin?

Všichni znáte to pravidlo 10 000 hodin, že? Pokud chcete být v čemkoliv dobří, musíte tomu věnovat desítky tisíc hodin. A Josh říká – jasně, pokud chcete být v něčem mistři a experti tak ano, ale co když to chcete prostě jenom „umět“? Co když nechcete hrát golf jako profík, ale prostě nebát se obejít to hřiště s kamarády a nebýt úplně mimo? Pak vám stačí právě těch 20 správně strávených hodin.

Jak se naučit cokoli rychle

Této otázce jsou věnovány první dvě kapitoly. A je to prosté:

  • musíte se do toho zamilovat – učit se něco, co vás vlastně nebaví nebo to extra nechcete nefunguje
  • musíte se učit vždy jenom jednu věc – netříštěte síly
  • stanovte si cílovou úroveň – to je základ, abyste na tom nestrávili moc času. Stanovte si malé cíle, nechtějte být hned experty
  • rozbijte to na malé kousky – ať víte, co přesně se máte učit. O GTD jste slyšeli? Tady to je to samé, akorát to není o úkolech ale učení
  • vyhraďte si čas pouze na učení – a učte se krátce a intenzivně
  • neučte se, získávejte dovednosti – tohle je asi to nejdůležitější. Když se budete učit (třeba) anglicky, tak to nepůjde. Když do toho skočíte a budete se snažit umět domluvit anglicky (mít tu dovednost) tak to půjde výrazně lépe a rychleji
  • a pár dalších nedůležitých bodů – jako třeba získejte nástroje, promluvte s experty, skočte do toho po hlavě, odstraňte rozptýlení ze svého okolí a tak

A dál?

Tohle je popsáno v prvních dvou respektive třech kapitolách. A dalších šest kapitol je věnováno tomu, jak to aplikoval na konkrétní věci, které se chtěl naučit.

A tady se třeba přesně projevuje nutnost rozbití na malé kousky a chuť získat dovednost. Celý rok chodil na jógu, ale doma si ji nebyl schopen zacvičit – nevěděl jak, nepamatoval si cviky. Až když si řekl, že se to naučí (tedy získá tu dovednost) tak to najednou během cca deseti hodin zvládl. Stačilo málo, aby přestal slepě kopírovat učitele, ale zjistil co má dělat a proč.

V kapitole o programování mě zaujal jazyk Sinatra. To vypadá jako pěkná legrácka, která se na některé věci může hodit.

Psaní naslepo jsem skoro přeskočil, píšu přeci rychle. Ale že existují alternativní rozložení klávesnice – třeba Colemak – jsem slyšel poprvé. Pro angličtinu má prý výrazně efektivněji rozmístěné klávesy, takže je vyrovnanější zátěž obou rukou, má kratší dráhu po které musí prsty létat a většina používaných písmen je umístěna ve střední řadě. A tady bylo zase vidět, jak je nutné si klást „malé“ cíle – jeho cíl byl, aby na ní psal stejně rychle jako na QWERTY, protože jenom ta snížená námaha při psaní mu stačila jako dobrý benefit. Nepotřeboval se naučit psát rychleji.

Go, nejstarší hru na světě, asi neznáte. Ale vypadá krásně, jednoduchá pravidla, ale až cvičení z vás udělá mistra. Počítače jsou v ní horší než skvělí hráči a snad žádné dvě odehrané partie nejsou stejné, díky množství dostupných možností. Tak to se asi budu chtít naučit také.

Ukulele a windsurfing mě nechaly klidným i když je pravdou, že zrovna u toho windsurfingu je skvělé, že 20 hodin by mělo stačit na naučení se příjemného povození. To se během jedné dovolené dá zvládnou a jestli tomu dát každý rok hodinu a být pořád mizerný nebo jeden rok to cvičit každý den a pak být dobrý … hmm, to zní rozumně.

Kde to koupím

V angličtině na Amazonu, v češtině třeba u Martinusu. Stojí to za to? No nevím, bestsellerem bych to nenazýval, ale vlastně to nebylo špatné počtení a ukázalo mi to pár věcí, o kterých jsem do té doby nevěděl.

Zhodnocení doplňkového penzijního spoření za rok 2014

Jak změnit penzijní fond

Je to už pár měsíců, co si kamarád posteskl, že u nejmenovaného bankovního ústavu musí zůstat, protože tam má penzijní spoření.

Nemusí! A když je ten nový rok, tak stojí za to si srovnat, která společnost za loňský rok kolik připsala a zapřemýšlet, zda zrovna ta moje není tradičně na chvostu a nestálo by za to přejít jinam.

Minulé výnosy nejsou zárukou budoucích!

Určitě se nedá kouknout na loňský rok a hned vše měnit, ale trendy se vysledovat dají. A pokud vás konkrétní společnost štve, tak je to o důvod, byť neracionální, víc.

Srovnání vyšlo v časopise Ekonom (z něj mám i hodnoty v obrázku na začátku) a určitě budou další články. Vychází z nich, že Conseq byl loni jednoznačně nejlepší, stejně jako předloni. A že odhadem 2/3 fondů stěží dohnaly inflaci. A už vůbec nemluvím o akciích – index amerických akcií S&P 500 loni zhodnotil o 11 %.

Ano, srovnávám jablka s hruškami – tedy transformované fondy (dřívější III. pilíř, který vždy přinesl víc jak 0 % zhodnocení a byl rád, že pokryl inflaci) a doplňkové penzijní spoření (tedy nový III. pilíř, který může i prodělat ale o to víc vydělává). A kromě rozdílu ve výnosech je rozdíl i v tom, že ten první vám vyplatí peníze nejdřív v 60 letech kdežto ten druhý nejdřív v důchodovém věku (což je pro nás o cca 7 let později, ale současně je to ten okamžik, kdy ty peníze budeme chtít/potřebovat). Stejně tak v tom druhém nemůžete část peněz vybrat v průběhu spoření a pár dalších (pro mě nepodstatných) maličkostí.

Když už je řeč o inflaci. Státní příspěvek – pokud si spoříte víc jak 300Kč měsíčně – s tím zhodnocením trochu pohne, zvláště na začátku. Ale přeci jenom, je nutné se zamyslet i nad tím, do čeho investujete. Podle statistik prý lidé v cca 50 % volí konzervativní strategii, takže jim to moc nevynáší. Ano, pokud máte těsně před důchodem tak to dává smysl, ale jinak to chce investovat agresivněji. Jinak se v důchodu možná dočkáte toho, co jste tam vložili, což nebude moc. Také se zamyslete nad tím, kolik spoříte – tisícovka měsíčně vás (pokud nejste úplně mladí) v kombinaci s konzervativní strategií nevytrhne.

Jak na změnu?

Pár podpisů a hodně čekání. Většina z vás má nyní transformovaný fond u některé společnosti. Pokud chcete změnu, tak nejdřív musíte přejít na doplňkové penzijní spoření (DPS) u té samé společnosti. Tím přijdete o ty „výhody“ transformovaných fondů a získáte „nevýhody“ DPS – viz. výše.

Stačí podepsat vypovědět starou smlouvu, podepsat novou a čekat – do konce měsíce než začne běžet výpovědní lhůta a pak 2 měsíce výpovědní lhůty.

Po čtvrt roce se tak ocitnete v doplňkovém penzijním spoření vaší původní společnosti a můžete přejít k jiné společnosti.

Hádáte správně – výpověď smlouvy, podpis nové a čekání. Do konce měsíce a pak další dva měsíce výpovědní lhůty. A pak než ty peníze opravdu fyzicky převedou.

Teprve po přibližně půl roce tak budete u té své nové vysněné společnosti a můžete doufat, že i další rok bude mít tak dobrý.

Převod k jiné penzijní společnosti může být zpoplatněn – závisí na tom, jak dlouho už jste u té stávající. Maximální výše poplatku je 800Kč, nicméně vyšší úroky vám to mohou snadno vrátit – pokud po těch mnoha letech máte, stejně jako já, naspořeno pár set tisíc, tak přechod ke Conseq mi to loni (čistě teoreticky) vydělal zpět během jediného měsíce.

A jedno čecháčkovství nakonec. Penzijní společnosti v prvních dvou letech od založení fondu nemusí spořit dle jeho strategie, mohou peníze držet třeba v hotovosti (takže nic nevydělávat). Cílem je minimalizovat jejich náklady při malém objemu financí. Tyto dva roky loni uplynuly, takže společnosti zakládají nové fondy (ty mají zase dva roky výjimku) a k nim slučují ty stávající. Aneb další dva roky bez práce pro ně a zhodnocení pro vás. A takto to může jít do nekonečně.

Pokud budete chtít s převodem pomoci, tak dejte vědět. Rád poradím/zařídím.

Fotografie při natáčení konference Social Connections

Proč si nechat natočit video

Hele lidi, nechcete si nechat natočit video? Produktové, sestřih konference nebo dokonce záznam všech přednášek na konferenci?

Tak s tímhle se obchází lidé jako víno, každý hned vidí, kolik peněz budeme chtít a ptá se, proč bych to sakra měl chtít? Argumenty jsou silné a Google nám s tím jenom pomáhá :-)

Jedním z důvodů, proč mít video, je totiž i větší viditelnost ve výsledcích vyhledávání na Google. Loni v létě zrušili zobrazování fotek autorů článků a v podstatě jediná cesta, jak ve výsledcích zobrazit obrázek je právě video. Video umístěné na YouTube nebo Vimeo případně pár dalších serverech, takže pokud je hostujete přímo u sebe, tak máte také smůlu.

No a jaké jsou další přínosy, kromě toho vyhledávání? Zkusil jsem si to rozdělit podle několika pohledů.

Organizátoři akcí

  • nebudete mít web mrtvý hned po akci, ale můžete ho ještě hezkých pár dní či týdnů aktualizovat o videa jednotlivých přednášek. A to se počítá, protože není nic horšího, než mít web, který hned po konferenci nežije a vypadá stejně jako před jejím zahájením (byť je to normální);
  • což znamená, že se můžete ještě hezkou chvíli připomínat na sociálních sítích, případně vás budou připomínat lidé sami ještě dlouho a dlouho poté. Videa ze Setkávání ke svobodě si lidé pořád přehrávají, i po těch skoro 3 letech;
  • máte další cestu, jak se lidé mohou dozvědět o vaší konferenci a přijít na další ročník;
  • pořád to ještě není normální, takže se hezky odlišíte. Možná tím zvýšíte prestiž konference, protože se nebojíte ukázat jak probíhá a jak kvalitní jsou přednášky;
  • můžete je prodat těm, kteří se nezúčastnili. A pokud to uděláte stejně dobře jako Marketing Festival, který zdarma zveřejnil odpovědi na otázky po každé přednášce a celé přednášky nechal placené, tak máte slušné lákadlo k jejich zakoupení.

Řečníci

  • budujete si jméno nejenom přímo na akci, ale můžete na přednášku odkazovat i nadále – což chápu, že nemusí být vždy výhodou, pokud se vám to zrovna nepovede :-);
  • na vlastní oči vidíte, jak přednášíte před reálným publikem a co musíte zlepšit;
  • radostněji vás osloví organizátoři jiných konferencí, protože uvidí, jak jste skvělí (a nebudou v to muset doufat).

Sponsoři

  • jsou vidět znovu a znovu, za což někteří rádi zaplatí i něco navíc (což znamená, organizátoři, že to vlastně nemusíte platit ze svého napjatého rozpočtu :-)).

Účastníci

  • mohou si připomenout co zapomněli;
  • snadněji obhájí své poznatky z konference, protože ukáží, že to někdo opravdu tvrdil.

Neúčastníci

  • mohou zjistit o co přišli a že příští rok opravdu mají dorazit také, protože konference nejsou jenom o přednáškách, ale i kontaktech a povídání s lidmi;
  • dá se jim to prodat, ale to už jsem psal. A oni si to rádi koupí, protože se jim třeba opravdu jenom nehodil termín konference nebo zrovna onemocněli – chcete je kvůli tomu ztratit? Mně samotnému se to už párkrát stalo.

Ano, obsah zastarává, přednášející se vylepšují, organizace konference také. Což je super, protože to znamená, že další ročník by měl být jenom lepší než to, co ukazují videa.

Co negativa?

Negativa?

Myslíte to, kdy přednášející nechce, aby jeho přednáška byla dostupná, protože prezentuje něco unikátního opravdu jenom těm lidem na konferenci? Tak ho holt netočte.

Myslíte zastarávání obsahu, za který se budete po dvou letech stydět nebo už vůbec nebude aktuální? Všichni se zlepšujeme, technologie jsou také jiné. A přesto se lidé znovu a znovu vracejí do historie a objevují objevené.

Myslíte proč by tam lidé jezdili a platili za to, když si to pustí potom na webu? Protože kontakty a povídání s řečníky a stejně naladěnými lidmi. Protože zákulisní informace. Protože to můžete dát placené – ano, to budou další starosti.

Sestřih konference nebo záznamy přednášek?

Ideálně obojí. Záznamy jsou super a všechny argumenty už zazněly, ale jako každá přednáška jsou dlouhé.

Sestřih vám umožní připomenout největší lákadla, zopakovat nejdůležitější myšlenky či okamžiky, můžete částečně předat atmosféru konference.

Je skvělý na lákání lidí při organizování dalšího ročníku.

A je levnější než udělání záznamů všech přednášek. Pokud si tedy chcete zkusit, co na to řeknou lidé a co na to řeknou sponsoři, udělejte alespoň sestřih. A uvidíte.

Nicméně pozor! Samo se nic neudělá, pokud si necháte vyrobit video a tím to celé skončí, tak ho nikdo neuvidí a nikdo si ho nebude chválit. Je nutné ho dostat mezi lidi, pochlubit se jím a pak máte teprve šanci zjistit, jestli to může dávat smysl.

A co fotograf?

Fotografování konferencí (a dalších akcí) je také úžasná věc. Nikdo fotografa nepotřebuje, protože to přeci udělají ty vaše markeťačky, které to celé organizují a stejně tam budou celý den.

Aha, ale nezapomeňte, že to jsou ty samé markeťačky, co mají celý den slušnou honičku se vším ostatním a většinou mizivé zkušenosti s focením. Takže párkrát za den vlétnou do sálu, samozřejmě že dozadu, aby nerušily. A cvaknou pár fotek tím jednoduchým kompaktem co jste od někoho dostali jako dárek.

Atmosféra akce na Siemens Leteckém dnu, fotograf Pavel Humpolec

Ano, občas z toho vyjdou dobré fotky, ale myslíte, že budete moci srovnávat jejich kvalitu s fotkami od někoho, kdo na té konferenci nemá celý den na práci nic jiného, kdo má zkušenosti a odpovídající techniku? Kdo vám zajistí, že budete mít alespoň jednu rozumnou fotku každého přednášejícího a ideálně i doplňkové fotografie, které se dají posílat k tiskovým zprávám?

Tušíte, jak moc si díky najmutí fotografa ty vaše markeťačky oddechnou?

Na závěr si dovolím citovat jednu markeťačku z nejmenované akce:

Minule jsem si točila ty rozhovory sama na foťák, ale těm lidem nebylo skoro rozumět, vypadalo to hrozně a zabila jsem tím půl dne bez výsledku. Koukám, že vy už máte něco, co vypadá skvěle a je to použitelné, to je super!