Fotografie při natáčení konference Social Connections

Proč si nechat natočit video

Hele lidi, nechcete si nechat natočit video? Produktové, sestřih konference nebo dokonce záznam všech přednášek na konferenci?

Tak s tímhle se obchází lidé jako víno, každý hned vidí, kolik peněz budeme chtít a ptá se, proč bych to sakra měl chtít? Argumenty jsou silné a Google nám s tím jenom pomáhá :-)

Jedním z důvodů, proč mít video, je totiž i větší viditelnost ve výsledcích vyhledávání na Google. Loni v létě zrušili zobrazování fotek autorů článků a v podstatě jediná cesta, jak ve výsledcích zobrazit obrázek je právě video. Video umístěné na YouTube nebo Vimeo případně pár dalších serverech, takže pokud je hostujete přímo u sebe, tak máte také smůlu.

No a jaké jsou další přínosy, kromě toho vyhledávání? Zkusil jsem si to rozdělit podle několika pohledů.

Organizátoři akcí

  • nebudete mít web mrtvý hned po akci, ale můžete ho ještě hezkých pár dní či týdnů aktualizovat o videa jednotlivých přednášek. A to se počítá, protože není nic horšího, než mít web, který hned po konferenci nežije a vypadá stejně jako před jejím zahájením (byť je to normální);
  • což znamená, že se můžete ještě hezkou chvíli připomínat na sociálních sítích, případně vás budou připomínat lidé sami ještě dlouho a dlouho poté. Videa ze Setkávání ke svobodě si lidé pořád přehrávají, i po těch skoro 3 letech;
  • máte další cestu, jak se lidé mohou dozvědět o vaší konferenci a přijít na další ročník;
  • pořád to ještě není normální, takže se hezky odlišíte. Možná tím zvýšíte prestiž konference, protože se nebojíte ukázat jak probíhá a jak kvalitní jsou přednášky;
  • můžete je prodat těm, kteří se nezúčastnili. A pokud to uděláte stejně dobře jako Marketing Festival, který zdarma zveřejnil odpovědi na otázky po každé přednášce a celé přednášky nechal placené, tak máte slušné lákadlo k jejich zakoupení.

Řečníci

  • budujete si jméno nejenom přímo na akci, ale můžete na přednášku odkazovat i nadále – což chápu, že nemusí být vždy výhodou, pokud se vám to zrovna nepovede :-);
  • na vlastní oči vidíte, jak přednášíte před reálným publikem a co musíte zlepšit;
  • radostněji vás osloví organizátoři jiných konferencí, protože uvidí, jak jste skvělí (a nebudou v to muset doufat).

Sponsoři

  • jsou vidět znovu a znovu, za což někteří rádi zaplatí i něco navíc (což znamená, organizátoři, že to vlastně nemusíte platit ze svého napjatého rozpočtu :-)).

Účastníci

  • mohou si připomenout co zapomněli;
  • snadněji obhájí své poznatky z konference, protože ukáží, že to někdo opravdu tvrdil.

Neúčastníci

  • mohou zjistit o co přišli a že příští rok opravdu mají dorazit také, protože konference nejsou jenom o přednáškách, ale i kontaktech a povídání s lidmi;
  • dá se jim to prodat, ale to už jsem psal. A oni si to rádi koupí, protože se jim třeba opravdu jenom nehodil termín konference nebo zrovna onemocněli – chcete je kvůli tomu ztratit? Mně samotnému se to už párkrát stalo.

Ano, obsah zastarává, přednášející se vylepšují, organizace konference také. Což je super, protože to znamená, že další ročník by měl být jenom lepší než to, co ukazují videa.

Co negativa?

Negativa?

Myslíte to, kdy přednášející nechce, aby jeho přednáška byla dostupná, protože prezentuje něco unikátního opravdu jenom těm lidem na konferenci? Tak ho holt netočte.

Myslíte zastarávání obsahu, za který se budete po dvou letech stydět nebo už vůbec nebude aktuální? Všichni se zlepšujeme, technologie jsou také jiné. A přesto se lidé znovu a znovu vracejí do historie a objevují objevené.

Myslíte proč by tam lidé jezdili a platili za to, když si to pustí potom na webu? Protože kontakty a povídání s řečníky a stejně naladěnými lidmi. Protože zákulisní informace. Protože to můžete dát placené – ano, to budou další starosti.

Sestřih konference nebo záznamy přednášek?

Ideálně obojí. Záznamy jsou super a všechny argumenty už zazněly, ale jako každá přednáška jsou dlouhé.

Sestřih vám umožní připomenout největší lákadla, zopakovat nejdůležitější myšlenky či okamžiky, můžete částečně předat atmosféru konference.

Je skvělý na lákání lidí při organizování dalšího ročníku.

A je levnější než udělání záznamů všech přednášek. Pokud si tedy chcete zkusit, co na to řeknou lidé a co na to řeknou sponsoři, udělejte alespoň sestřih. A uvidíte.

Nicméně pozor! Samo se nic neudělá, pokud si necháte vyrobit video a tím to celé skončí, tak ho nikdo neuvidí a nikdo si ho nebude chválit. Je nutné ho dostat mezi lidi, pochlubit se jím a pak máte teprve šanci zjistit, jestli to může dávat smysl.

A co fotograf?

Fotografování konferencí (a dalších akcí) je také úžasná věc. Nikdo fotografa nepotřebuje, protože to přeci udělají ty vaše markeťačky, které to celé organizují a stejně tam budou celý den.

Aha, ale nezapomeňte, že to jsou ty samé markeťačky, co mají celý den slušnou honičku se vším ostatním a většinou mizivé zkušenosti s focením. Takže párkrát za den vlétnou do sálu, samozřejmě že dozadu, aby nerušily. A cvaknou pár fotek tím jednoduchým kompaktem co jste od někoho dostali jako dárek.

Atmosféra akce na Siemens Leteckém dnu, fotograf Pavel Humpolec

Ano, občas z toho vyjdou dobré fotky, ale myslíte, že budete moci srovnávat jejich kvalitu s fotkami od někoho, kdo na té konferenci nemá celý den na práci nic jiného, kdo má zkušenosti a odpovídající techniku? Kdo vám zajistí, že budete mít alespoň jednu rozumnou fotku každého přednášejícího a ideálně i doplňkové fotografie, které se dají posílat k tiskovým zprávám?

Tušíte, jak moc si díky najmutí fotografa ty vaše markeťačky oddechnou?

Na závěr si dovolím citovat jednu markeťačku z nejmenované akce:

Minule jsem si točila ty rozhovory sama na foťák, ale těm lidem nebylo skoro rozumět, vypadalo to hrozně a zabila jsem tím půl dne bez výsledku. Koukám, že vy už máte něco, co vypadá skvěle a je to použitelné, to je super!

Naše prsteny

Vyrobit prsten? Žádná věda

Jsou to tak dva roky, co si Adam Marčan tweetnul:

Díky se dostávám na zajímavá místa. Dnes například podrobná exkurze zlatnické dílny. Kurz výroby snubních prstenů již brzy! :)

A já v tu chvíli věděl, že to budeme muset s Janou také někdy zkusit. Letos konečně nadešel ten správný čas, krátký okamžik, kdy se Jana neučí na žádné zkoušky nebo nejsme nikde rozlítaní.

Kurz na Naučme zakoupen, detaily s Bárou (lektorkou) doladěny, ubytování objednáno, hlídání prcků prarodiči dohodnuto a vyrážíme.

Cesta je sice delší, ale v takové pohodě jsem po D1 už hezky dlouho nejel. Pravda, roleta v pravém pruhu v jednu chvíli Nikču překvapila, takže si skoro překousla jazyk, ale jinak jsme jeli v zásadě v pohodě. Ubytovali se a my s Janou druhý den vyrazili do Frýdku-Místku vyrábět.

Aha!

Moje největší aha momenty celého dne:

  • při výrobě prstenů se používá naprosto normálně vypadající nářadí, byť je prý speciálně pro zlatníky a díky tomu řádově dražší;
  • při výrobě se používá překvapivě hodně síly, takže nám občas došla;
  • matné věci jsou hezké, ale mat se během pár měsíců vyleští a musí se znovu nanést;
  • bílé zlato je pořád trochu žluté, aby bylo bílé, tak se musí rhodiovat a to se stejně jako mat časem setře;
  • zlato je slitina a v Česku je registrováno cca 20 různých typů. Takže pokud přivezete zlato odjinud, tady ho budete chtít roztavit a vyrobit z něj něco jiného, tak vám na to pak Puncovní úřad nemusí dát punc;
  • sériově vyráběné prsteny se (typicky) odlévají, takže v materiálu jsou mikrobubliny. Což znamená, že až ho budete chtít zvětšit či zmenšit, tak je velmi pravděpodobné, že se zlatníkovi roztrhne a bude ho muset letovat dohromady. A to si zaplatíte, protože on vás na to samozřejmě předem upozorní;
  • všichni známe zlatníky a jejich “zástěry” (šosfel) pro zachytávání všech odřezků a pilinek. Nicméně ta slouží spíš k ochraně před padajícími rozžhavenými předměty. Sbíráním všeho odpadu v dílně a jeho vyčištěním se po mnoha letech dostane nazpět surovina v hodnotě pár (desítek) tisíc, takže nic zásadního. Současně si ale uvědomíte, kolik se toho muselo vynosit na botách ven nebo vylít do záchoda při vytírání.

Není to žádná věda

Tyčka, obyčejná tyčka. Přesně tou se začíná. Podle průměru prstu a požadované tloušťky prstene se spočítá kolik z ní je potřeba odštípnout a odštípne se. Normálně na klasické střihačce.

Bílé zlato v podobě tyčky - základní surovina při výrobě prstene

A pak se válcuje. A válcuje. A žíhá, aby se odstranilo pnutí. A chladí. A válcuje. A zase žíhá a chladí. Až se to vyválcuje na tloušťku, kterou pro výrobu prstene potřebujeme.

Vezmou se kleště a brutálně se to naohýbá do kruhu. Potřebuje to dost síly. Respektive konec potřebuje hodně síly. A je úplně jedno jak šišatý ten výsledek je.

Ohýbání zlata do tvaru prstenu

Pečlivě se mu seříznou konce, aby na sebe pasovaly. To se dělá “normální” lupénkovou pilkou, jenom ten list je výrazně tenčí než na balsu. Připomíná spíš vlas a každou chvíli praskne.

Pak se žíhá a žíhá, až se ty konce hezky sletují dohromady. Potom se to narazí na trn a kladivem se do toho buší, až je to hezky kulaté. A je na čase zkontrolovat, jak se trefila velikost.

Letování prstenu dohromady

Následuje válcovačka, na které se prsten hezky rozválcuje, aby na něm nebyly vidět ty rány od kladiva. Tím se případně zvětší, aby velikost seděla. Nebo se naopak narve do něčeho, co ho zmenší. Srazí se hrany, aby neřezaly. Leští se. A leští. A ještě leští. Prý běžně tak půl hodinky.

Vsadí se kameny. Zatímco to předtím zvládne každý trochu zručný – tedy i my – na tohle už se musí trochu (dost) umět. Jsou dvě metody, jedna těžká a jedna ještě těžší, kterou umí prý pár lidí v republice.

Puncovní úřad a další legislativní náležitosti a prsten je váš.

Takto to dopadne

Trvalo nám to asi čtyři hodiny, bez toho pořádného leštění. Stejně se prý postupuje při výrobě čehokoliv jiného, akorát to dá řádově víc práce, než ty naše jednoduché prstýnky.

Naše prsteny

Popravdě řečeno vůbec zlatníkům tu jejich práci nezávidím. Patlat se s některými těmi detaily, které nám na fotkách ukazovali, bych se opravdu nechtěl.

Co vy, zní to jako dobrý nápad vyrobit si vlastní prsteny? Neváhejte, je to super zkušenost.

A já budu přemýšlet, co bych si tak mohl vyzkoušet dál. Napadá mě třeba:

  • truhlařina – na to je kurz, třeba SŠ UAŘ
  • vytisknout a svázat knihu – zkusím třeba kurz na Naučme nebo Takuara, i když to je podle všeho bez toho tisku
  • zkusit si pekařinu – to zkusím zase před během u nás v pekárně se poptat
  • vyrobit si boty
  • vyfouknout si něco ze skla a odlít si zvon
  • zkusit si tesařinu (a tím myslím hrubou, jako je postavení dřevostavby nebo krovů) a pokrývačinu
  • podívat se na výrobu mincí, textilu, na skládání kontejnerů z ohromného trajektu (jak to mohou stihnout?)
  • řídit rypadlo (jo, takový to co má pár desítek metrů na výšku a opravy vyjdou na stamiliony), road train (ano, ty co mají cca 50metrů na délku) a ten ohromný náklaďák co jezdí v dolech, vejde se mu do korby barák a pak ještě jeden (a co je řídil chlapík, co prodal svůj život na eBay)

Koukám, celkem list věcí co si zkusit a to v něm zdaleka nejsou všechny. Vzhůru na ně!

Crowdfunding jako podnikání

Crowdfunding, zdroj: howtofundraise.com.auCrowdfunding je v zahraničí hit posledních několika let, u nás se rozjíždí pomalu. Má svoje mouchy (můžete se odrovnat a vzít s sebou všechny budoucí projekty) nebo vás může skvěle vynést na vrchol. Hezky o něm napsala také Jana Filová v časopise Computer.

Komunitní financování, kdy na nějakém serveru odprezentujete svůj projekt a vyzvete fanoušky k posílání peněz, abyste ho mohli dokončit.

V každém případě ty peníze nedostanete (většinou) jen tak zadarmo a prosadit svůj projekt je dost makačka. Přečetl jsem dvě knížky na toto téma a v obou byla spousta zajímavých informací.

It Will Be Exhilarating, Dan Provost & Tom Gerhardt

Obálka knihy It Will Be ExhilaratingVymyslet skvělou myšlenku a dát ji na Kickstarter. Vybrat neskutečné množství peněz, založit firmu a úspěšně ten produkt dodat.

Vymyslet druhý produkt a … dát ho na Kickstarter, vybrat peníze a úspěšně ho vyrobit.

Vymyslet třetí produkt a … pořád stejně.

Ta myšlenka je geniální. Místo toho, abych vyráběl – v tajnosti, aby mi to někdo neukradl – produkt a pak se ho snažil prodat, tak udělám prototyp, nabídnu ho lidem a když se sejde dost zájemců, tak dostanu peníze na výrobu, vyrobím a dodám. Nemusím se modlit, jestli to někdo bude chtít, ale dodávám lidem, kteří to už koupili. A pokud nezkazím výrobu, tak je to super.

Jakou mají kluci filozofii?

  • musí to být jednoduché, tak jednoduché jak je to jen možné
  • nemůžete potěšit každého
  • vyřešte svůj vlastní problém a věřte, že ho mají i ostatní
  • povězte příběh, protože příběhy lidé milují
  • milujte co děláte

Propagujte

Propagace projektu je na vás, když budete dobří, tak vám s tím pomůžou i další. Ale nespoléhejte na to. Udělejte dobré video, připravte skvělý příběh, dávejte vědět, co se děje.

Oslovte lidi, kteří jsou známí a sledovaní a poproste je, aby vám s propagací pomohli. A pokud pomohou tak poděkujte.

Pošlete email lidem, kteří vás sledují (aha, zase to „sbírejte emailové adresy na svém webu“).

Výstavy, reklama, oborové servery – zkuste to všude, uvidíte co bude fungovat.

Pokud máte 1 000 věrných fanoušků, tak vás mohou dost slušně uživit. Hmm, to není až tak moc.

Dodejte

Dodat něco fyzického není legrace, pokud chcete skloubit hardware a software bude to ještě horší. Asi proto se tolik projektů zpozdí i o mnoho měsíců. Překvapivě musíte dávat pozor i na to, co se dá dodávat do kterých zemí – tvůrci Loving Vincent Film zjistili, že do Ameriky nemohou poslat hrníčky vyrobené jinde.

Kde koupit

Čte se to velmi dobře, knihu můžete koupit přímo na jejich stránkách (5$), případně si můžete přečíst recenzi od Michala Kašpárka.

Unlocking Kickstarter Secrets: Crowdfunding Tips and Tricks, Mario Lurig

Obálka knihy Unlocking Kicstarter SecretsMario vyráběl čokoládu a vybral na to asi tak 16x víc než chtěl. Což přineslo nečekané problémy, protože najednou to musel začít dělat jako svoji hlavní práci (místo koníčka) a také mu to trvalo o dost déle než čekal.

Byla výborná (čokoláda) a ještě na základě toho napsal tuto knihu s radami.

Jeho rady zní:

  • počítejte, že ve skutečnosti dostanete o 10 % méně (poplatky a další)
  • přidejte dalších minimálně 5 % na chyby, problémy a nečekané náklady
  • nezapomeňte zaplatit i sebe
  • udělejte to osobní, ať se lidé s vámi mohou ztotožnit
  • legrace prodeji pomáhá (ještě víc než sex)
  • sdílejte raději více než méně (takže pokud jste ji ještě nečetli, tak si přečtěte knihu  Ukaž co děláš)
  • znejte vašeho zákazníka
  • udělejte video – krátké, plné informací a skvěle udělané (jasně, že vám ho rádi uděláme)

Relativně detailně se věnuje tomu jak nastavit ceny za jednotlivé odměny a jak pomoci tomu, aby je lidé chtěli (omezený počet příslušné odměny například – na toto byly krásné tipy i v předchozí knize).

Nezapomíná na to jak dělat marketing, rady kdy kampaň spustit, že máte využít rodinu a kamarády (pomohou vám informaci rozšířit), že máte děkovat (každý den třeba jednomu vybranému přispěvateli, ideálně na Facebooku a tím se to může zase krásně šířit). Že máte celý měsíc (nebo jak dlouho trvá kampaň) na marketing a celý měsíc to musíte tlačit. Nejvíc se sice vybere na jejím začátku a konci, ale to neznamená, že můžete kampaň spustit a zapomenout na ni.

Knihu plnou praktických receptů jak na to, které jsou dle mého přenositelné i k nám, můžete koupit na Amazonu za 5$. Pokud něco takového plánujete, tak tahle částka vás nezabije a může vám dost pomoci.

Co ještě může pomoci?

Internet je plný článků a statistik o kampaních a stojí za to si je přečíst. Dozvíte se třeba, že:

Jdete do toho?

Tak co, jdete do toho? Jak o tom přemýšlím, tak to dává smysl – než připravovat věc do šuplíku a doufat, že to bude velká pecka, je lepší tu věc zkusit nejdřív prodat a pokud bude zájem, tak i udělat. Teď ještě vymyslet co by to mělo být. Že bych udělal cestopis z nějaké super země?

Na závěr ještě můžete podívat na zajímavosti roku 2014 z pohledu Kickstarteru. Z mého pohledu slušné rozhýbání ekonomiky, skvělých i šílených nápadů.

PF2015

Můj rok 2014

Další rok za námi a já, stejně jako spousta ostatních, si hezky shrnu co se událo nebo neudálo. Normálně to sice nedělám, protože mě to nijak netrápí, ale letos mám pocit, že to za to stojí.

Něco končí

Když se narodila Nikča, tak mi někdo řekl toto rčení:

Jedno dítě, žádné dítě, dvě děti, hodně dětí.

A měl pravdu. S Nikčou byla spousta času, s narozením Kryštofa ho pořádný kus zmizel. Už není celé dopoledne, odpoledne i večer volný, protože dítě spí. Jedno z nich je takřka vždy vzhůru a dožaduje se pozornosti. Což byl jeden z důvodů, proč jsem trochu omezil své aktivity, druhým bylo, že jsem již necítil, že bych byl potřeba.

Na začátku roku jsem tak skončil ve výboru SK Zlíchov Praha. Na necelých 80 členů nás tam bylo sedm, další tři v kontrolní komisi. To mi přišlo jako slušný přepych, takže jsem rezignoval a navrhl počet členů výboru snížit na pět. Obě změny prošly a já věřím, že to nebude znamenat, že nyní nebudou členové výboru stíhat.

Ukončil jsem také členství v Sutolu. Mám pocit, že se to trochu přežilo a nesměřuje to již pár let tam, kam jsme chtěli. Publikační činnost nulová, webové stránky neaktualizované a zabití přechodem na IBM Connections a jedinou činností je tak organizace konference. Vlastně dvou, protože i tu květnovou nám jim hodila IBM na hlavu. To mi přijde dost málo, navíc díky tomu, že skončila pravidelná (vzdělávací) setkání tohoto úzkého týmu, tak je zbytečné tam být. Byť to po mně vlastně nic nevyžadovalo.

Něco pokračuje

Loni nebyl ani čas na přílišné porady lidem s financemi. Článků jsem sice pár napsal, ale potkávat se s lidmi, probírat jejich potřeby a přicházet s nápady jak dobře vyřešit jejich osobní finance moc čas nebyl. Hlavně nebyla síla je aktivně obvolávat a shánět, pokecat a poradit by ještě čas a nálada byla.

Hezky pokračuje natáčení a focení konferencí. Natočili jsme (mimo jiné) konferenci Social Connections (dva dny, čtyři souběžné sály) nebo Českou investiční konferenci.

Postoupil jsem v Salesforce. Udělal si administrátorskou certifikaci, zvládl dvě další kompletní implementace, pár drobných porad a sepsání metodiky implementace pro CRM pro neziskovky.

Pořád se věnuji IBM Lotus Notes/Domino, zvládl jsem jak administrátorské tak vývojářské práce. Jedna firma se i odvážila mě pozvat na pohovor a správně tam podotkli, že podle mého životopisu jsem s tím seknul v roce 2007. No, není to tak úplně pravda. A také jsem si přitom uvědomil, že částečný úvazek, který vyžaduje přítomnost na pracovišti každý den v týdnu není pro mě.

Blog

Na začátku roku jsem si dal závazek publikovat článek každých pět dní. A povedlo se, což mě celkem překvapilo. Předtím jsem měl problém napsat něco každé dva týdny, nyní jsem měl dost témat na celý rok.

K tomuto nápadu mě přivedla nějaká studie (odkaz nejsem schopen dohledat), podle které zvýšení frekvence publikování zvyšuje počet návštěvníků. Možná o kousek ano, ale je nutné zmíněné studii přiznat, že ona se bavila o několika článcích denně. A to opravdu nedám. Navíc na návštěvnost koukám právě tak jednou ročně, protože je to určitě příjemné, ale není to pro mně modla.

Uznávám, že některé články jsou slabší, ale jiné jsou silnější. Článek o hledání levných letenek sem přivedl skoro 10 % návštěvníků a je tak nejnavštěvovanější stránkou blogu za uplynulý rok. Překonal i titulní stránku, kde se články mění a nejsem tak schopen zjistit, který z nich jak moc zaujal.

Za celé období, co mám na stránkách Google Analytics je tento článek druhý – právě za titulkou. Nebýt líný, tak to snad začnu také školit nebo o tom psát.

Překvapivě vysoko v návštěvnosti se drží (jak loni tak celkově) články o práci produktového manažera, jak pracuji s Google Maps, zkušenosti s Mailchimp nebo o našem cestování po Austrálii.

Google také tvrdí, že je zájem o článek o převodech peněz přes TransferWise (kliká na něj skoro každý, kdo na toto téma něco hledá), zaujaly i P2P půjčky a otázka pravidelných investic.

S blogem souvisí i poslední úspěch loňského roku. Po pár měsících váhání a špatných pocitů, že hostovat zdarma u Prominic není správné, když už o Lotusech moc nepíšu, jsem celý blog zmigroval na WordPress a vlastní hosting. Celý ten proces nebyl nijak hrozný, ale pořád se smiřuji s tím, co to přineslo a co to vzalo. Mít možnost psát články offline je jedna z věcí, které bohužel padly – a přestože cesty existují nejsou tak dokonalé, jako když se píše online.

2015?

Co přinese letošek je velkou otázkou, ale mohl by přinést zajímavou práci, ideálně s něčím, s čím mám zkušenosti – Salesforce či Lotusem, natáčením či focením nebo financemi.

Měl by přinést nějakou delší super dovolenou, ať mi máte co závidět a kde bych mohl nafotit super fotky.

Ať i vám přinese spoustu zajímavých výzev a zážitků. Říká se, že zážitek nemusí být pozitivní, hlavně ať je silný, ale přesto vám přeji, ať se vás drží hlavně ty pozitivní.

Krásný rok 2015.

Já bych to udělal lépe: prodej vánočních kaprů

Prodej kaprů, zdroj: ceskatelevize.czPředvánoční šílenství ve mně zanechalo jeden hluboký dojem – prodej kaprů by šel výrazně zrychlit.

Jen si připomeňte, jak to probíhá. Lidé stojí ve frontě, první objednává kapra. Chlapík loví podběrákem, přehrabuje, občas nějakého zváží. Ten je buď velký nebo malý a tak loví znovu a znovu. Nakonec nachází, kapříka bací případně vykuchá a kupující odchází.

Na řadu přichází další, říká jak ho chce velkého a zase se přehrabuje a přehrabuje.

Přitom by stačilo házet na váhu jednoho kapra za druhým, křiknout kolik váží a kdo o něj má zájem tak dá vědět a rovnou si ho vezme. Takto jsem zvolal já ze své čtvrté pozice v řadě, lidé se trochu překvapeně podívali, ale bylo vidět, že ten chlapík s podběrákem je moc rád, že ho nevytáhnul zbytečně.

Tak příště zakřičte také, nebojte se předběhnout :-)