Vyhledávání:

Jak poslat peníze do zahraničí. Výhodněji

Translate into English | 28. 8. 2014 | Kategorie: Finance, | Komentáře: 0
Autor: Martin Humpolec

Čas od času se to stane každému - musí zaplatit někomu v zahraničí. Případně, a to je příjemnější, musí od někoho ze zahraničí přijmout platbu. Ať už se bavíme o úspěšně vydraženém zboží na eBay.de, kdy prodejce neakceptuje PayPal, nebo o zaplacení zálohy v penzionu/hotelu nebo cokoliv dalšího. Prostě to chtějí na účet a basta fidli.

mBank dlouhou dobu neumožňovala zahraniční platby a tak jsem to řešil několikrát. Použil jsem WallichFX (zkrachovali), Reol (taky zkrachovali) a pak to dlouhou dobu nepotřeboval. Až nedávno - natáčeli jsem konferenci Social Connections a zákazník nám platil z Anglie. Na náš firemní účet do Fia. A já se začal divit.

Zapomeňte na kurzy co vidíte kolem sebe

Když jsme dělali nabídku na natáčení již zmíněné konference, tak jsme to celé spočetli v korunách, vynásobili kurzem co jsme viděli ve směnárnách a nabídli zákazníkovi. A on pak zaplatil, banka nám to rovnou převedla do českých korun (EUR účet na nic nechceme) a ... dostali jsme v podstatě o korunu méně na každém euru, než jsme čekali. Mazec.

Z mBank jsem nedávno platil do zahraničí. SEPA platby jsou úžasná věc - jsou rychlé, v podstatě nic nestojí. Akorát ... zase to bylo skoro o padesát haléřů jinde, než bych si přál.

Takže je super, že Fio chce za připsání zahraniční platby pouhých 25Kč a mBank to udělá zadarmo - zaplatíte to totiž v kurzovém rozdílu.

TransferWise

Logo TransferWisePak jsem dostal doporučení na server TransferWise a hned ho vyzkoušel. Je to prostředník mezi vaší bankou a cílovou bankou, peníze platíte na český účet a on je za vás převede do zahraničí za lepší kurz. Lepší v tomto případě znamená ten co je přímo uprostřed mezi prodejním a nákupním kurzem. Na svém blogu o tom mají hezký článek.

Celé je to jednoduché jak facka - zadáte kolik chcete zaplatit případně kolik má příjemce obdržet, kdo jste, na jaký účet posíláte a je to. Pošlete peníze na účet, který vám aplikace sdělí a jakmile tam přistanou, tak je posunou dál. A strhnou si malý poplatek podle toho v jaké měně posíláte.

Zadání převodu v TransferWise

Test

Praktický test? Jednoho krásného dne jsem posílal 100€.  

  • TransferWise: 27,47Kč/€ (poplatek 30Kč)
  • mBank: 28,29Kč/€ (poplatek 0Kč, kurzový rozdíl 82Kč)
  • Fio: 28,03Kč/€ (poplatek 50Kč, kurzový rozdíl 56Kč)
  • PayPal: 28,21Kč/€ (poplatek závisí, kurzový rozdíl 74Kč)

(nižší kurz je výhodnější, pro srovnání - má oblíbená směnárně Exchange, měla v ten den středový kurz 27,4Kč/€)

Jo tak to se vyplatí, platit vyšší částku tak už člověk zapláče. Stejně jako jsme zaplakali my, při přijetí platby :-(

Své zkušenosti na toto téma sepsal také Víťa Válka (používá Citfin).

A co platební karty?

Převody do zahraničí vás neberou, platíte všude kartou? Pak vás asi bude zajímat test serveru Měšec,  který testoval jaké kurzové lístky používají jednotlivé banky. A našel také slušné rozdíly, člověk si skoro říká, jestli přeci jenom není lepší vybrat hotovost a riskovat, že vám ji ukradnou. Tedy neukradnou.

Štítky: Finance, Fio, mBank, převod, Peníze, Platební karty, TransferWise, zahraničí, eBay, PayPal,

Komentáře (0)

Agentura na opravu nesmyslů v dětských knížkách

Translate into English | 23. 8. 2014 | Kategorie: Prcek, | Komentáře: 0
Autor: Martin Humpolec

Máme malé děti. Čteme jim knížky. Hodně. Rádi. A objevujeme nesmysly a chyby a přemýšlíme, kdy se nás na ně děti začnou ptát.

Chybné barvy

Krásná knížka o perníkové chaloupce od Václava Renče a Jiřího Trnky

Mařenka byla černovlasá, Jeník měl hlavu celou zlatou

Perníková chaloupka

No, tak o černovlasé Mařence bych byl ochoten diskutovat, ale zlatou Jeníčkovu hlavu si představuji opravdu úplně jinak.

Vpravo nebo vlevo

Olin a lišky od Eduarda Petišky. Úžasné povídání, fantastické příběhy. A pak přijde toto:

Kšá, zavolal pro jistotu ještě jednou, pak se podíval na oblohu, na úplněk a pak doprava a uviděl mě, jak sedím v okně s nohama spuštěnýma do zahrady.

Olin a lišky

Ten test, že děti (do cca 10 let) si nejsou schopny uvědomit, že z druhé strany může daná věc vypadat jinak než jak ji vidí ony (kdybych si jen vzpomněl, jak se ten test jmenoval) znám. Ale prohodit pravou a levou stranu jenom proto, že to tak na obrázku vypadá logičtěji, to mi přijde trochu divné.

Kočky nepijí mléko

Martínkova čítanka a dvě klubíčka pohádek opět od Eduarda Petišky je super knížka. Jak by ne, když je psaná přímo pro mě. Ale stejný nesmysl se objevuje i na mnoha jiných místech a v hlavách většiny lidí.

Teď povídá kočičí řečí, že by něco sluplo. Trochu teplého mlíčka, povídá, to by nemohlo škodit.

Martínkova čítanka a dvě klubíčka pohádek

Mohlo. Člověk je prý jediný tvor, který pije mléko od jiného savce (pokud pomineme výjimky potvrzující pravidla jako je fena, která adoptovala lvíče a podobně). Kočky chováme pár desítek let a po mléku, minimálně tom co teče z těch krabic co kupujeme, blijou jak alíci. Pokud jim ho ještě ohřejete, tak blijou ještě víc.

Máte další

Potkali jste další nesmysly, které by to chtělo napravit, ať ty děti neblbneme hned o začátku jejich života? Podělte se, budu rád.

Štítky: Kniha, Prcek, chyby,

Komentáře (0)

Bezpečnost v Salesforce

Translate into English | 17. 8. 2014 | Kategorie: Salesforce, | Komentáře: 0
Autor: Martin Humpolec

Z jedné věci jsem byl u Lotus Domino nadšen - z bezpečnosti. Těch jeho šest úrovní bezpečnosti - od serveru až po jednotlivá pole. O tom se tak krásně mluví a tak krásně se s tím hraje. A pak dojdete velmi často k "security by obscurity", prostě k tomu, že ta pole jenom schováte a doufáte, že je uživatel neuvidí a díky tomu nezmění. Pro zápis si můžete pomoci sekcemi s řízeným přístupem, ale pro čtení leda podřízenými dokumenty s jinak nastavenými čtenářskými poli. A kdo je má pořád synchronizovat.

Navíc některé věci se dělaly prostě špatně - ukázkovým příkladem je asi organizační struktura a vzájemné zpřístupňování dokumentů. Nebo kontrola validity dat - probíhá pouze při ukládání formulářů a při zápisu přímo do databáze už to moc neošetříte.

Logo SalesforceSalesforce asi nemá šest úrovní bezpečnosti, spousta věcí v něm udělat nejde ale některé jdou a jsou velmi příjemné.

Je to v cloudu

Řešení v cloudu mají své výhody a nevýhody. Prvním je to, kdo se k vašim datům dostane a časté argumenty jsou - je to bezpečnější než ten server u vás pod stolem a protiargument je zase - vždyť každou chvíli se někdo někam nabourá.

Salesforce na to má vlastní stránku, kde to trochu řeší, a současně umožňují nastavit takové věci jako určení hodin, ve kterých se můžete připojit; IP adres, ze kterých se vám to povede nebo dvoufázovou autentizaci.

Co se smí obecně dělat

Servery jsme vyřešili, co umožňuje aplikace? Asi nejdůležitější nastavení jsou předvolby sdílení dat. Pro každý typ záznamu si tak můžete nastavit, zda bude privátní, uvidí ho všichni, budou ho moci všichni upravovat nebo to bude stejné, jako u nadřízeného záznamu. A také zda umožníte přístup pomocí hierarchie - tedy váš nadřízený může vidět všechny vaše záznamy.

Organization-wide nastavení bezpečnosti v Salesforce

Tak to vypadá pěkně, co ta hierarchie? Ano, Salesforce umožňuje definovat organizační strukturu a každý uživatel může sedět hned na několik židlích. Dokonce to celé umožňuje řešit po teritoriích a to přináší další možnosti (a chaos).

Nastavení hierarchie pozic v Salesforce

Super, ale chceme si to ještě zkomplikovat. Fajn, pak jsou tady ještě pravidla. Pro každý typ záznamu si můžete nastavit pravidla typu "pokud k tomu může ten (tihle) tak přidej přístup ještě těmto" případně "pokud dokument splňuje tato kritéria přidej přístup ještě těmto". A přístup můžete přidat konkrétní roli případně i jejím podřízeným nebo skupině osob. A skupinu osob si zase můžete nadefinovat jak chcete - konkrétní lidi nebo lidé s konkrétními pozicemi.

Nastavení pravidel sdílení v Salesforce

Profily

Výše uvedené řešilo viditelnost a možnost úpravy celého záznamu. Profily, kromě spousty dalších hloupostí, řeší konkrétnosti - může vidět dané políčko? A může ho i upravit?

Profily řeší také problematiku tvorby, zobrazení a smazání záznamů - tím doplňuje předvolby sdílení dat nastavené na začátku. Každý člověk totiž může mít přidělen právě jeden profil (případně mít jeho možnosti rozšířené "sadami oprávnění", které nastavení profilu dále rozšiřují, aby nebylo nutné pro každé specifikum dělat specifický profil). Takže i když člověka posadíte na ředitelskou pozici, můžete mu zakázat, aby směl vytvářet některý typy záznamů.

Možnosti nastavení v profilu

Aby profily nebyly tak geniální, tak jim chlapci ze SF vrazili (minimálně) jeden nůž hezky pod žebra. Pro všechny typy záznamů (kontakt, organizace, příležitost, ...) můžete přímo v profilu nastavit, jestli je lidé mohou nebo nemohou vytvářet. S jedinou výjimkou - pokud má mít člověk právo vytvářet kampaně, musí mít ve svém profilu zaškrtnuto políčko "Marketing user". Pokud to nemá tak nastavujte jak nastavujte, kampaň prostě nevytvoří.

Rozvržení formuláře

V profilu můžete také určit, jaký vzhled formuláře se má použít. Stejně jako v LN tady neřeší bezpečnost ale jenom rozmístění a zpřístupnění polí na formuláři, bylo by tedy možné konkrétní hodnotu zjistit/zapsat přímo do databáze.

Rozvržení formulářů je věc, která je prostě divná. Můžete si jich vytvořit kolik chcete, ale uživatelé mezi nimi nemohou přepínat. Stejně tak mezi nimi nemůžete přepínat programově podle hodnoty polí, aby se formulář měnil podle potřeb. Existují nějaké nepodporované byť fungující finty s JavaScriptem, ale bohužel nic oficiálního. A to je podle mého velká nepříjemnost.

Definice formuláře

Validace dat

Validace dat funguje krásně.

Na formuláři je možné určit, zda je pole povinné nebo ne. Jak je asi zřejmé, projeví se to pouze těm, kteří záznamy vytvářejí/upravují daným formulářem.

Přímo při definici pole můžete určit, zda pole bude povinné nebo ne. Toto se hlídá vždy, ať vytváříte záznam jak chcete. Tedy s tou výjimkou, pokud ho vytváříte přímo z vyhledávacího okna u lookup polí. Což moc nechápu, ale prohlašuji to za chybu aplikace.

Pokud se nespokojíte s (ne)povinností polí, tak můžete určit i validační podmínky, které se kontrolují při ukládání formuláře a které se kontrolují i při přímém zápisu do databáze (jaký rozdíl oproti Dominu). A v těch samozřejmě můžete používat i hodnoty z jiných dokumentů.

Definice validační podmínky

Dashboardy

Bezpečnost se týká i reportů a dashboardů (více reportů seskupených dohromady). Právě u dashboardu si můžete nastavit, zda chcete zobrazovat hodnoty pouze pro přihlášeného uživatele nebo pro konkrétního uživatele. Ta druhá volba je skvělá když chcete, aby každý byl schopen vidět třeba výsledky za celou firmu a přitom nemá přístup ke všem datům. Takto uvidí ta sumární čísla, ale v okamžiku, kdy chce získat detaily, tak už vidí pouze svoje čísla.

Dashboard v Salesforce

To je celé

No a to je celá ta věda s bezpečností v SF. Pár míst, kde ji nastavit, a myslím, že to naprosto dostačuje a řeší ji velice pěkně. Pokud správně nastavíte profily, tak se k datům v konkrétních polích nikdo nedostane - nezíská je z databáze, z pohledů ani z reportů. A o to nakonec jde.

Štítky: Salesforce, bezpečnost, security, Lotus Domino, Organizační struktura, Cloud, Přístupy,

Komentáře (0)

Ninety Percent of Everything: Inside Shipping, the Invisible Industry That Puts Clothes on Your Back, Gas in Your Car, and Food on Your Plate, Rose George

Translate into English | 13. 8. 2014 | Kategorie: Volný čas, | Komentáře: 0
Autor: Martin Humpolec

Když jsme byli v Austrálii tak jsem obdivoval ohromné přístaviště pro lodě, kam jezdí dva kilometry dlouhé vlaky s uhlím a nakládají ho na lodě. Moc mi nebylo jasné kolik se na takovou loď toho vejde a jak rychle to celé probíhá, ale zanechalo to ve mě ohromný dojem.

Od té doby vždycky když vidím fotku záoceánské lodě, jak přepravuje kontejnery, tak počítám a počítám a snažím se to představit. Tuhle jsem jich napočítal tuším přes tisíc a absolutně si nedokázal představit, jak to pak náklaďáky odvezou z přístaviště či jak dlouho může trvat nakládka.

Obálka knihy Ninety Percent of Everything: Inside Shipping, the Invisible Industry That Puts Clothes on Your Back, Gas in Your Car, and Food on Your PlateAž jsem narazil na knihu Ninety Percent of Everything: Inside Shipping, the Invisible Industry That Puts Clothes on Your Back, Gas in Your Car, and Food on Your Plate, která toho dost popisuje, spolu se spoustou dalších věcí z tohoto průmyslu. A musím vám říci - mazec!

90 % věcí cestuje lodí

Nevím jak vy, já měl pocit, že většina věcí létá. A podle všech výzkumů v tom vůbec nejsem sám. Ale opak je pravdou, 90 % toho co k nám přijede z jiných kontinentů, jede lodí. Pár týdnů až měsíců.

Ty největší lodě jsou ještě větší, než jsem čekal. Poberou 15 000 kontejnerů, což znamená třeba 746 milionů banánů. Mimochodem i teploty, které se mají v kontejnerech udržovat, jsou pojmenované po nejčastěji přepravovaném ovoci či zelenině.

Těch 15 000 kontejnerů, když se poskládá za sebe, tak obemknou z poloviny Zemi. Když je naloží na náklaďáky, tak vznikne kolona 60 mílí dlouhá (cca 100km). A když ta loď přijede do přístavu, tak do 24 hodin zase odjíždí. Fakt mi není jasno, co s tím na té souši zvládají dělat.

V tomhle tempu se ani není co divit, že celníci nezvládají kontejnery prohlížet, takže se falšují papíry, vozí se v nich falešné zboží i lidé a všechny další vychytávky. Když máte 5 % šanci, že vás chytí, tak to za to stojí.

Ekologie

Kniha byla napsána na lodi společnosti Maersk (Dánská společnost), která má pár set lodí, dělá 20 % HDP Dánska a jejich lodě spotřebují víc paliva než celý národ. Uff. No a když se bavíme o tom palivu tak je zajímavé vědět, že každý rok automechanici na celém světě vylejí do kanálu víc automobilového oleje než ho unikne při případných havárií lodí. A také to, že ten materiál, na který jezdí, je jenom stupínek nad asfaltem, když je chladný tak se po něm dá chodit, když se spaluje tak je to děsivé a třeba u západního pobřeží Ameriky může lodní doprava za půlku smogu.

Což je mazec, protože lodní doprava je tím nejekologičtějším dopravním prostředkem při přepočtu na tunu nákladu a míli (11 gramů CO2, desetina toho co náklaďák, promile toho co letadlo), bohužel se toho dopravuje hrozně moc.

Taková loď spotřebuje 260 tun paliva denně. Slušný. Takové množství stojí něco mezi 30 - 50 000$. Cesta na druhý konec světa trvá třeba měsíc. Což znamená, že pak "tankuje" za milion dolarů. Aha, jak to platí, mají kreditku? Průjezd Suezem prý stojí 300 000$, to už pak asi vytáhnou normálně z peněženky.

Odpad se může vypouštět až v té části oceánu, která nikomu nepatří. Tak to tam pustí a občas pořádně zaneřádí. V roce 2008 existovalo víc jak 400 zón, kde není žádný mořský život, protože tam prostě není kyslík. A to jsem si myslel, že problémem oceánů je ten jeden nebo dva "ostrovy" plastového odpadu, které si různě cestují.

Území nikoho

Oceán, to je takové území nikoho. Pár desítek mil od břehu je to ještě výsostného území příslušného státu, dál to patří nikomu. Loď je výsostné území státu, pod jehož vlajkou loď plave, což vlastně nic neznamená.

I díky tomu jsou námořníci úplně odtrženi od normálního světa a vydání napospas kapitánovi. Jen 12 % z nich má volně přístupný internet, ostatní posílají emaily přes kapitána a ten jim zase přeposílá odpovědi.

Všechny fair-trade věci jsou hrozně fajn a myslí na chudáky farmáře, ale jenom minimum z nich zajišťuje stejné podmínky i posádce lodi, která jejich zboží dopravuje. Protože úspory, o ty hlavně jde. Takže to končí u rozpočtu na jídlo ve výši 7$ na osobu a den. Mimochodem doprava je tak levná, že se vyplatí tuňáka zamrazit, poslat přes celý svět, aby ho nafiletovali a poslali zase zpátky.

Piráti

Po námořnících nikdo ani neštěkne. Když v Chile zůstalo v dole 33 zasypaných horníků, tak o tom věděl celý svět. O 24 mužích zajatých piráty na lodi MV Iceberg na dobu 100 dní se nezmínil nikdo. Po 544 mužích, kteří jsou drženi somálskými piráty (v době, kdy autorka nastupovala na loď) také nikdo neštěkne. Dokážete si to samé představit u 544 řidičů autobusu, taxikářů nebo normálních cestujících?

Stejně tak je hrozně zvláštní, že všichni vědí, kde jsou ty unesené lodě zaparkované, ale žádné speciální jednotky tam nevyrazí. Existují lidé, kteří se živí vyjednáváním s piráty a ti vědí, že vyjednávání musí trvat určitou dobu v každé oblasti a musí zaplatit přibližnou sumu peněz. Pokud by vyjednávání vedlo ke konci výrazně rychleji, tak by piráti mohli mít pocit, že své požadavky podstřelili a celé si to ještě rozmyslet. Takže tam prostě ty námořníky nechají ty tři měsíce až půl roku hnít, aby z toho piráti měli dobrý pocit.

Ta loď zastavuje dvě míle, ale jedna ze strategií, jak se zbavit pirátů, kteří jezdí na rychlých a obratných člunech, je s lodí kličkovat. Jsou věci, které si dokážu představit lépe.

Dvatisíce námořníků každý rok na moři zemře, dvě lodě se ztratí každý týden. Tak to už bez komentáře.

Ryby a další ohrožení

V té vodě je prý dost hluk. Od lodních šroubů, od všech těch sonarů a podobných věcí. A hluk se bohužel ve vodě slušně šíří. Každou dekádu se zdvojnásobí, takže se člověk ani nediví, že jsou z toho ryby divé. U nás na Spořilově je to podobné.

Takže ryby dost "potěší" teroristické útoky. V roce 2011, po útoku na dvojčata, byl zastaven veškerý letecký a lodní provoz v okolí. Hluk ve vodě klesl o 6 decibelů a stres velryb byl také pořádně nižší. Díky hluku prý nyní slyší o 90 % méně než dřív, takže se hůř dorozumívají i mezi sebou.

Dost často se stane, že loď do velryb narazí, případně si je přivezou napíchnuté na přídi. Takže jsou oblasti, kde musí zpomalit, aby ryby měly šanci uhnout. Kurnik, vždyť ten kolos je vidět na dálku, tak proč prostě nezmizí včas? Ani sami vědci prý netuší, ale domnívají se, že problémem je právě ta velikost - je vidět, ryba si dá na čas a pak najednou je loď u ní a ona to (třeba s plnou hubou vody) prostě nezvládne.

Slušné počtení

Musím říct, že se kniha četla velmi dobře a otevřela mi oči o oboru, o kterém se vlastně vůbec nemluví. Tedy pootevřela, taková spousta dalších otázek mě napadla - vůbec se tam nezmiňuje o super vlnách, o kterých se občas píše, maximum co zmiňuje je 20 stop, což je "směšných" šest metrů. Nedokážu si představit, jak ten pár set metrů dlouhý kolos zvládnou provozovat třeba ve dvaceti lidech, nemám vůbec představu o návaznosti na další pozemní přepravu, o tom tempu, které musí v překladištích zvládat.

Přesto, pokud chcete získat také alespoň trochu přehled, tak do knihy jděte, stojí to za to.

Štítky: Amazon, Austrálie, doprava, kamiony, Kniha, lodě, obchod, recenze, Volný čas, oceán, ekologie, zboží,

Komentáře (0)

Kam vyrazit na výlet? Bludne skaly

Translate into English | 8. 8. 2014 | Kategorie: Volný čas, | Komentáře: 0
Autor: Martin Humpolec

Půlka prázdnin za vámi a už určitě nevíte, kam vyrazit na další výlet. Vyražte do Polska, do Bludných skalUkaž na mapě.

V Polsku jsem snad nikdy nebyl, přitom máme chalupu relativně kousek od hranic. Když jsme tuhle koukali co za těmi hranicemi je vlastně zajímavého, tak jsem si všimli právě tohoto místa.

Průlezy v Bludných skalách

Adršpach asi znáte - krásné skalní město, kde je příjemně i v tom největším horku, a navíc tam je jezero v nejvyšší nadmořské výšce v Evropě, které nikdy nezamrzá. Tedy doufám, že to pořád tvrdí, před dlouhými lety to tvrdili.

V Polsku je to skoro to samé, akorát o třídu lepší. Není to tak rozlezlé po okolí a o to lepší průlezy skalami si užijete. Když po hodině vylezete z toho bludiště, kde se dá jít jenom jedinou cestou, tak budete překvapeni, že jste se vlastně motali na území přibližně 500 x 500 metrů.

Na místo můžete dojet autem, jako správní mastňáci. Něco za to zaplatíte a navíc jsou určené hodiny, kdy se jezdí tam a kdy zpátky. Nebo vyrazíte pěšky, na výběr jsou dvě trasy, přičemž jedna začíná po rovině a druhá stoupáním do kopce. Jejich konec je přirozené opačný - ta co šla po rovině prudce stoupá, ta stoupavá jde v klidu po rovince. Před samotným vstupem jsou stánky s občerstvením, takže hlady neumřete v každém případě.

Pokud nevíte kudy kam a čas od času do Orlických hor zamíříte, tak vyražte i kousek za hranice. Stojí to za to a osobně bych tam vyrazil raději než do Adršpachu.

Štítky: Volný čas, Polsko, výlet,

Komentáře (0)

Starší články

Martin Humpolec

Martin Humpolec


Poslední komentáře




   Hosted by Prominic.NET

Došli jste na konec, ale to neznamená, že nemůžete pokračovat někam dál. Můžete se podívat na další stránky v kategorii, která vás zajímá:

nebo naopak si články prohlížet podle období, ve kterém byly napsány. Nabízí se také sledování mého Twitteru; obecných článků jinde, které mě zaujaly nebo zajímavých článků o Lotus Notes od jiných autorů. Nebo úplně nejlépe - jděte se podívat na mé fotografie.

Díky za návštěvu

The postings on this website are my own personal opinion and are not representative of the views of COMPAREX.

Copyright 2001-2014 Martin Humpolec