Já bych to udělal lépe: prodej vánočních kaprů

Prodej kaprů, zdroj: ceskatelevize.czPředvánoční šílenství ve mně zanechalo jeden hluboký dojem – prodej kaprů by šel výrazně zrychlit.

Jen si připomeňte, jak to probíhá. Lidé stojí ve frontě, první objednává kapra. Chlapík loví podběrákem, přehrabuje, občas nějakého zváží. Ten je buď velký nebo malý a tak loví znovu a znovu. Nakonec nachází, kapříka bací případně vykuchá a kupující odchází.

Na řadu přichází další, říká jak ho chce velkého a zase se přehrabuje a přehrabuje.

Přitom by stačilo házet na váhu jednoho kapra za druhým, křiknout kolik váží a kdo o něj má zájem tak dá vědět a rovnou si ho vezme. Takto jsem zvolal já ze své čtvrté pozice v řadě, lidé se trochu překvapeně podívali, ale bylo vidět, že ten chlapík s podběrákem je moc rád, že ho nevytáhnul zbytečně.

Tak příště zakřičte také, nebojte se předběhnout :-)

Zajímavé články posledních měsíců

Reading Man, zdroj: flickr.com/photos/pedrosimoes7/262478037/sizes/l/in/set-72157606834207724/Čtu hodně a rád. Nebojím se podělit o to zajímavé. Neordinuji si cílenou iDietu jako Tomáš Baránek. Články ve Feedspotu stažené z RSS kanálů oblíbených webů jsem poslední dobou ignoroval. A četl jsem vlastně jenom to, co se ke mě dostalo přes Twitter nebo Facebook a přišlo mi to zajímavé. Z toho jsem valnou část přečetl a zahodil. Ale pár věcí stojí za to, abyste si přečetli také. Takže když jsou ty Vánoce a spousta času, tak hurá do toho.

Volnočasové:

Odborné:

Zajímavá videa

Kromě spousty článků jsem (pro mě překvapivě) zhlédl také spoustu videí:

  • How to solve traffic jams – v Praze o tom umíme léta kecat, ve Stockholmu zavedli mýtné (směšné 1€ respektive 2€), počet aut klesl o 20 % a zácpy úplně zmizely (pokud nedáte mluvenou angličtinu tak klikněte na View interactive transcript a přečtěte si to v klidu)
  • Tal Golesworthy: How I repaired my own heart – jak instalatér přemýšlel a navrhl lepší metodu „operace“ srdce. A jak se doktorům nelíbí, že jim někdo leze do rajónu
  • Open-sourced blueprints for civilization – pokud patříte k těm, kteří předpovídají, že naše civilizace brzy skončí (takže kupujete velké pozemky a snažíte se o soběstačnost), tak pro vás je tenhle projekt super – dokumentuje všechny základní nástroje, které jsou potřeba. Jak udělat cihly, vyrobit traktor, …
  • Should you donate differently? – má smysl dávat třetím zemím krávy nebo raději peníze? Krásně s ním rezonuje i článek Chováme se odpovědně, nebo pácháme dobro?
  • The Largest Oil rig in the World – tušili jste jak se staví ropné plošiny? To je neskutečný úžas, pokud máte čas na jedinou věc z toho článku, pak na tuto

Bylo toho málo?

Pokud toho na vás bylo málo, tak mohu doporučit Pozorné konečno od Jana P. Martínka, který to doplňuje o odkazy na zajímavou hudbu (na první poslech mi většina toho nesedla, na ten druhý ano). Nebo Čtení na víkend Libora Kříže, kde se dají najít také krásné články.

A teď je čas zvednout oči od počítače a věnovat se těm okolo. Respektive poslední článek – ten, který vám napsal váš mobil a který vám říká přesně to samé. Kurnik, odložte techniku, věnujte se lidem kolem sebe!

Diverzifikujte!

O výhodách pravidelných investic jsem už psal. Takže víte, že porovnávat ty normální grafy, o kolik co zhodnotilo za určité období, je hloupost zbytečné, protože při pravidelných nákupech to může vycházet jinak.

Pořád ale musíte myslet na diverzifikaci (to doporučují všichni) a nevsázet všechno na jednu kartu. Jak diverzifikovat může ale být trochu komplikovanější záležitost. Experti totiž radí:

  • diverzifikujte napříč kontinenty/zeměmi
  • diverzifikujte napříč obory podnikání
  • diverzifikujte napříč měnami
  • diverzifikujte napříč investičními nástroji (akcie, dluhopisy, komodity)

a určitě se najde ještě pár dalších hledisek. Při tom všem si ale dávejte pozor, abyste nedopadli jako pejsek a kočička, kteří do dortu také naházeli všechno. Nebo jako tento skvělý fond, který má zainvestováno snad úplně všude.

Diverzifikovat byste totiž měli tak, aby se ty jednotlivé investice pokud možno vyvíjely každá jinak. Pak totiž máte šanci, že když jedna bude klesat tak druhá ji vytáhne a nebudou vám klesat všechny najednou. Ano, tyhle výpočty vycházejí z historických dat, takže do budoucna může být všechno jinak, ale je to celkem dobrý test, jak jste byli diverzifikovaní dosud. A přitom zjistíte také pár klasických omylů.

Korelace (v Excelu třeba funkce Correl) určuje, jak moc podobné jsou jednotlivé datové řady. Vrací hodnoty na stupnici od -1 do +1, kde -1 znamená, že jdou přesně proti sobě (takže jste pořád na nule), +1 znamená, že jdou přesně stejně (takže vám stačí mít jenom jednu z nich). Ideální tedy je se pohybovat kolem 0, což znamená, že mezi nimi není žádná korelace. (detailně na Wikipedii)

Jsem líný a mám pár akcií

Logo WolframAlphaIdeální situace – máte pár akcií (amerických), jste líní a chcete rychle zjistit, jak jste na tom – WolframAlpha vám na to odpoví. Zadáte tickery vašich akcií a on vám řekne, jak moc se pohybují společně. Případně umí spočítat kolik kterých akcií koupit, abyste (historicky) dostali co nejvyšší výkon při nejnižším riziku.

Výpočet korelace a optimálního portfolia ve WolframAlpha

Pro maximální zisk a minimální riziko byste tedy, pokud chcete investovat do akcií Visa, Mastercard a Salesforce, měli své portfolio složit z 35,3 % akcií Visa, 51,19 % akcií Mastercard a 13,51 % akcií Salesforce.

Celé je to omezeno počtem akcií, někdy to zvládne spočítat pro víc jindy pro méně. Ale je to rychle a zadarmo.

Mám Mathematicu

Logo MathematicaTo máte velké štěstí. Program Mathematica totiž zvládá napojení na finanční informace a může tedy spočítat to samé co WolframAlpha. Pouze pro neomezený počet akcií a do portfolia vám také necpe nic, co byste tam nechtěli. Jenom to musíte koupit :-(

Chci si to udělat sám, respektive mám všechno možné

Jasně, to jste na tom stejně jako já. Podílové fondy, akcie z celého světa a tady vám nezbude nic jiného, než si to spočítat sami. Naštěstí to není tak komplikované a vlastně ani pracné, navíc si v průběhu můžete ujasnit, proč ty jednotlivé investice máte. Postup čerpám z knihy Jak investovat aneb anatomie burzovních lží.

Připravte si tabulku

Logo Google SpreadsheetJe to jasné, budete potřebovat tabulku, která vám to všechno spočte. Něco, kam nacpete historická data a pak nad nimi provedete výpočty. Microsoft Excel je fajn, Google Spreadsheets možná o kousek lepší.

Získejte historická data

Historická data najdete na webu – pro akcie je ideální Yahoo, pro podílové fondy musíte na stránku příslušného fondu.

Pokud používáte Google Spreadsheet tak pro natažení dat můžete použít dvě různé funce – GoogleFinance, pro natažení dat o amerických akciích, nebo ImportData pro natažení dat (například) z Yahoo.

Vytvořím si tedy pro každý cenný papír jeden list a dostanu do něj historická data. Pokud chcete být perfekcionisti, tak můžete získat i měnové kurzy a celé si to přepočítat do korun, protože kurzové rozdíly s tím mohly pěkně pohnout (tedy posledních deset let skoro vůbec, za poslední cca rok ovšem ano).

Kolik historických dat potřebujete? Osobně mě nezajímají denní kurzy, stačí mi měsíční (nakupuji stejně jednou měsíčně, navíc na denní bázi se každá akcie bude pohybovat nezávisle, na měsíční už jsou vidět podobnosti). A jestli jdete rok, dva nebo deset do historie to je na vás, budoucnost bude jiná. Já na to koukám ale na roční, dvouleté, pětileté i desetileté bázi a porovnávám, zda se to nějak změnilo.

Spočítejte denní pohyby

Jednoduchý výpočet – o kolik procent se hodnota zvýšila/snížila proti té předchozí. Pro mě překvapivě se to nepočítá prostým poměrem ale používá se tam logaritmus. Prý je to důležité (případně vysvětlení v angličtině)

Korelujte

Teď máte jednotlivé řady a stačí vám udělat tabulku, kde mezi nimi spočítáte korelace.

Diverzifikace vybraných akcií

A je to. Co to ale říká?

Třeba to, že na ročním horizontu (to jsou ty výsledky na obrázku):

  • měla Visa a Mastercard korelaci skoro 0,9 – takže vlastně stačilo zvolit jednu z nich. Na vás je, zda se rozhodnout podle výsledků, jejich vizí a plánů nebo prostě podle minulých výsledků. A v tom případě zda podle těch dlouhodobých (Mastercard vítězí), protože je vidět, co je historicky lepší, nebo těch krátkodobých (na ročním horizontu vítězí Visa), protože je vidět, že nastartovala byznys a bude lepší
  • biotechnologie jdou dohromady skvěle se vším, protože minimálně korelují
  • S&P 500 (americký akciový index) se vyvíjí ještě relativně odlišně od dluhopisového fondu Sporobond, takže dává smysl tu investici rozložit. Byť s dluhopisy evropských firem je ta korelace takřka nulová, což je úplně skvělé (ale to vůbec nehodnotím, zda dává smysl do nich investovat)
  • Apple hodně koreluje s S&P 500 i biotechnologiemi, takže pokud už máte zainvestováno v jednom z toho, tak ty další nemusí dávat smysl

Kolik čeho nakoupit

Teď byste ještě chtěli vědět, kolik čeho nakoupit, abyste podstoupili co nejnižší riziko při co největším výnosu (jako vám to řekne Mathematice nebo WolframAlpha)?

Uff, do toho už nejdu. To totiž znamená, že budete zkoušet měnit poměry jednotlivých složek a sledovat, co to udělá s výsledným výnosem a jeho volatilitou. Při dvou složkách je to dost výpočtů, pokud tam máte třeba deset těch cenných papírů, tak to snad ani ručně udělat nejde.

Co vaše portfolio

Tak jak dopadlo vaše portfolio? Vyhodíte z něj něco, protože se to pohybuje velmi podobně něčemu jinému, nebo naopak vidíte, že jste krásně diverzifikovaní?

Celá tahle legrace samozřejmě nepomůže s výběrem toho, co nakoupit. Fundamentální a technickou analýzu byste si měli udělat stejně, spíš je z toho vidět, zda vám cenný papír, který jste vybrali na základě jiných kritérií, do portfolia sedí nebo se překrývá s nějakým jiným.

Ukaž, co děláš!, Austin Kleon

Příběh Jana P. Martínka o výborném kamarádovi, který mu jedním telefonátem dokáže překazit pár dní volna a následně ho na měsíc zaúkolovat, mě nalákal – knihu Ukaž, co děláš! bych si chtěl přečíst. K tomu ještě recenze od Michaely a bylo jasno – napíšu Melvilovi, aby mi ji také poslali.

Když přišla, tak k ní byl přibalen lísteček, který očekávání ještě zvětšil:

Nový Austin je naprosto báječný a aspiruje na titul nejoblíbenější guru tohoto roku.

Kniha Ukaž, co děláš! v pár bodech

Propagujte se

Dejte vědět o tom, co děláte. Nejde o chlubení, ale o to, aby vás lidé mohli najít, aby vás „znali“ a nebáli se na vás obrátit, až přijde ten správný čas. Takže zatímco při tolik módním networkingu „ztrácíte“ čas obcházením akcí a tlacháním, tady tvoříte jak jste zvyklí, jenom o tom dáváte vědět dalším. Lidé vás pak (snad) budou oslovovat sami – a to je přeci každého sen. Nemuset se nabízet, ale být poptáván!

Všimněte si, co ostatní nesdílejí a zkuste zaplnit tuto díru. Pak máte ještě lepší šanci být nalezeni. Vzpomněl jsem si na knihu Make Money Blogging in 2014 and Beyond, kde autor radil témata na články vyhledávat stejným způsobem.

No a? test

Výsledný produkt je fajn, ale lidi zajímá proces tvorby. Říkají to v knize It Will Be Exhilarating a znám to také. Když Ivan Petrův začal na Facebooku zveřejňovat fotky, jak staví na nohy Brašnářství Tlustý, tak mě to velmi zaujalo. Stejně tak ve spoustě dalších případů mě zajímá – jak to dělají, co všechno je třeba udělat? Ať se jedná o organizování konference, tvorbu knihy či cokoliv jiného.

Takže dokumentujte. Foťte, točte, nahrávejte. Sdílejte něco malého každý den a nemusí to být vůbec perfektní. 90 % čehokoliv jsou totiž stejně jenom hovadiny.

Pak přišla kapitola No a? test. A zatočila mi hlavou, kurnik co mám tedy zveřejňovat? Zaujme to někoho? Proč by mělo? Aneb dejte tomu 24 hodin a pokud to pořád považujete za dobré, tak to zveřejněte. Tak to je tedy zabiják úsilí.

Příběh prodává

Vědí to všichni copywriteři, akorát ti, co je nepoptávají, o tom nejsou přesvědčeni. Ale proč bychom jinak kupovali originály obrazů a nikoliv levnější (a stejně dokonalé) kopie?

Nechejte nakouknout publikum do kuchyně, budete mu bližší.

Přesně proto si tak rád čtu blog „firmy“ Keboola. Protože ukazují jaké úžasné věci dělají a jak. Možná to není úplně sdílení obchodního tajemství, ale stejně je to skvělé. Výrazně lepší pocit, než když jsem prosazoval na web jednoho produktu velké snímky obrazovky, aby bylo vidět, co na nich je, a dozvěděl se, že to není dobrý nápad – ještě by to někdo mohl okopírovat nebo, nedej bože, kritizovat.

Nestaňte se lidským spamem

Všeho odsud posud. Pokud chcete fanoušky, musíte se chovat jako fanoušci. Nesmíte jenom ukazovat, musíte také poslouchat, propojovat.

Musíte se naučit přijímat rány a nekrmit troly, není třeba mít vždycky poslední slovo.

Nebojte se „zaprodat“ i když je to těžké a mohou to lidé kritizovat. Udržujte si seznam emailů svých příznivců a lidí, kteří čtou vaše stránky. Když jim čas od času pošlete zajímavou informaci, tak budou rádi. A možná vám to někdy v budoucnu pomůže rozjet byznys (jako v již zmíněné knize It Will Be Exhilarating). Akorát já s tím mám pořád psychický problém :-)

Odejdi, aby ses mohl vrátit

Fantastická kapitola, která tvrdí, že je možné dělat sabbatical – jednou za pár let na rok odejít, užít si klidu a pak se plný nápadů a energie vrátit zpátky. Slyším to už po několikáte, v Austrálii jsme potkali lidi, kteří to tak udělali a je to něco, co rád dělám také. Zéland byl takový tříměsíční sabbatical :-) A po rodičovské bude určitě čas na další.

Zajímavé doporučení je číst nekrology, abyste se nechali inspirovat tím, co ti lidé ve svém životě dokázali. Zajímavá myšlenka, ale přiznám se, že vůbec netuším, zda v češtině někdo vůbec nějaké vydává. A tak raději čtu životopisy a inspirace v nich opravdu nacházím dost.

Dělám to správně

Kniha mě potěšila, podpořila mě v tom, že tak jak to dělám nejsem úplně mimo. Že když jsem při natáčení konference Social Connections chtěl vyfotit všechnu naši techniku pohromadě (nedostali jsme se k tomu) tak to mohla být ukázka toho, co děláme. Jasně, jinak úplně na nic, ale spousta lidí si nedokáže představit, kolik toho je pro takové natočení konference potřeba.

Že dává smysl psát o tom co a jak tvoříme, přestože to všichni ostatní považují za hloupost, za něco co nikoho nezajímá a že nehotovými věcmi se přeci nebudeme chlubit, aby nás někdo nekritizoval.

Že je fajn být amatérem, protože ten se nebojí prorážet zdi, zkouší a znovu si nabíhá. Všichni sice tvrdí, že chtějí profíky, že nechtějí, aby se to na nich někdo učil, ale dost často jim problém pomůže vyřešit právě amatér. Protože na to koukne jinak.

Kde to koupím?

Ideálně přímo u vydavatelství Jan Melvil, ale určitě to budou mít i jinde. Papírová je fajn, ale ani ta pro Kindle není špatná, těch pár grafik a obrázků na něm vypadá také dobře.

Akce byla určená účastníkům

konference.jpg Na podzim se (jako každoročně) roztrhl pytel s konferencemi. A pro mě bylo velmi zajímavé je sledovat na Twitteru a přemýšlet, který způsob se mi líbí víc a který mi dává větší smysl.

Před konferencí

Všechny konference bez výjimky se snažily před konferencí nalákat.

Rozhovory s řečníky, upoutávky, tiskové zprávy, … zkrátka cokoliv, aby lidi přitáhly a ti se zaregistrovali.

Ty lepší konference měly jednodušší práci, protože lidé tam sami chtěli a tak měly po pár dnech hodinách vyprodáno, těm horším to trvalo klidně pár měsíců, ale nakonec se zaplnily také. Takže vlastně všechno dobré.

Při konferenci

Nastává den D, konference mají připravené hashtagy a účastníci tweetují. Nastávají první rozdíly mezi tweety.

Jsou konference, kde se z Twitteru opravdu dozvíte co se děje, ty zajímavé myšlenky, klíčové informace.

Z další pak lidé zveřejňují fotky kdo zrovna mluví, což je super, alespoň se nemusíte koukat do programu. Ale vlastně se vůbec nic nedozvíte.

A pak jsou ty poslední, ze kterých je raději ticho. Což jak všichni víme je známkou toho, že je to děsně zajímavé a lidé (ani organizátoři) nemají čas nic zveřejňovat.

Ty první konference se mi líbí nejvíc. Přijde mi, že je vidět, že se tam lidé něco dozvídají a lákají mě, abych příště dorazil také. U těch dalších přemýšlím, zda je důvod tam chodit.

Po konferenci

Konference skončila, je čas udělat tiskovou zprávu (v tom lepším případě). O těch hvězdných konferencích se ale píše, lidé zveřejňují konkrétní věci, které se dozvěděli, protože vědí, že stejně nejsou schopni předat vše co se dozvěděli a že nic nemůže nahradit fyzickou účast na konferenci, networking se stejně zaměřenými lidmi, otázky z očí do očí. Což ostatně v knize Nikdy nejez sám doporučuje i Keith Ferrazzi – na konferenci nechoďte kvůli přednáškám, ale kvůli setkání se stejně zaměřenými lidmi.

Krátký sestřih z konference je také fajn – alespoň trochu přiblížíte atmosféru a pro příští ročník máte připraven další střípek do skládačky informací, které publikovat před konferencí a který vám pomůže natáhnout další lidi.

Ti dobří se nebojí zveřejnit prezentace, protože i kdyby byly sebelépe udělané, těžko mohou konkurovat tomu zážitku a množství informací, které předá řečník při vlastní prezentaci.

Pak je tady šance zveřejnit záznamy jednotlivých přednášek, klidně nechat lidi, ať si za ně zaplatí. Kdo neměl možnost zúčastnit se přímo na místě, může se podívat kdy bude mít čas. Ti co na konferenci byli si budou moci připomenout co se dozvěděli nebo podívat na to, co nestihli.

Pokud ten záznam dáte zadarmo, tak to možná přitáhne lidi, aby příště přišli a viděli to na vlastní oči.

Nebo to uděláte jako Marketing Festival a zadarmo dáte závěry přednášek – odpovědi na otázky. Pokud jsou ty diskuze plodné a poučné, tak zase natáhnete lidi na příští ročník, budou se to chtít dozvědět celé.

Akce byla určená účastníkům

Jak to máte vy, jako účastníci nebo organizátoři. Myslíte, že lidé platí za to, že se mohou dozvědět ty klíčové informace, které není šance získat jinde, nebo že přijdou kvůli osobnímu setkání, pokecání, možnosti klást otázky?

Bojíte se otevřít a dát vědět co se dělo nebo je to pro vás naprostá přirozenost? A vyplatí se být uzavřený nebo otevřený?