Offline je fajn

Offline je fajn

Být offline jsem měl vždycky rád, protože jsem tak udělal nejvíc práce a vyřídil resty. Ale jde to čím dál tím hůř. Nikoliv proto, že bych se neuměl od internetu odpojit, ale protože většina aplikací je závislá na aktivním připojení a těch, které si umí data stáhnout offline a dál fungovat je méně a méně.

Jsem člověk, který má snad většinu věcí v cloudu:

  • hesla v LastPass
  • dokumenty v Google Drive, DropboxuOneDrive. Dokonce už jsem si ani neinstaloval plný Word a Excel, ty online náhrady to zvládnou velmi hezky
  • poznámky ve OneNote se synchronizují do OneDrive
  • email v GMailu, offline stahovaný do eM Clienta
  • RSS čtečku Feedspot jsem neotevřel ani nepamatuji, zajímavé články mám uložené v Pocket
  • zálohování počítače díky Mozy
  • blog jede „nově“ na WordPressu

Jediné co je opravdu offline jsou nakonec asi fotky. Tahat ty desítky giga dat někam se mi nechce, nehledě na to, že všude to vychází dost draho a dva disky doma jako záloha mi přijdou levnější.

Offline? Proč?

Pamatuji se na to překvapení advokátů, kterým jsme kdysi nabízeli vývoj aplikace nad Lotus Notes, když jsem jim řekli, že by ji mohli používat offline. Jejich hlavní otázka byla Proč?, protože offline nejsou snad nikdy a vůbec je ani nenapadlo, že by tak mohlo jít pracovat.

Že je práce offline neuvěřitelně fajn jsem si nejvíc uvědomil na Zélandu. Napsání článků na blog, připravení fotek, vyřízení emailů, to všechno jsem zvládl offline. Pak jsme někde chytli internet, já proreplikoval blog, emaily se mi odeslaly a stáhly samy, nejdéle jsem čekal na nahrání fotek. A mohli jsme jet dál.

Vlastně nemohli, kluci museli překopírovat své napsané emaily z Wordu do emailů, nové emaily překopírovat do Wordu nebo pootevírat do nových záložek, to samé s aktualizací stránek. A tak jsme na internetu většinou strávili pár hodin.

Už mi to nejde

Emaily mám pořád offline a je super k nim zasednout kdekoliv. Třeba tak vyplnit večery na chalupě, kde toho internetu ještě donedávna moc nebylo.

Svoji RSS čtečku jsem neprocházel ani nepamatuji. Právě proto, že ji nemám offline a když jsem online tak mám lepší zábavu.

Trápí mě Pocket, který má sice klienta snad pro každou platformu, ale v mobilu internet nemám ani mít nechci. A mít možnost si přečíst ty uložené články kdekoliv jsem by mi neskutečně bodla.

Cloudu se nebojte. Ale necpěte se tam

Pokud doteď pohlížíte na cloud jako na něco, k čemu nemáte důvěru, tak bych vás uklidnil. Nebojte se, ztráta fyzického počítače vás bude trápit asi výrazně víc, než malá šance, že by někdo zneužil vaše data umístěná online.

Ale současně bych doporučil najít cesty, jak ta data dostat offline. Vyřizovat email v prohlížeči je určitě fajn, ale mít je stažené do počítače s možností na ně kdykoliv kouknout a dohledat, je – podle mého – ještě o kousek lepší.

Napiš komentář, díky!

Jaké mají konference náklady?

Zajímalo vás někdy, co všechno musí takový pořadatel konference zaplatit a kolik mu nakonec zůstane peněz? Mě vždycky, zvláště když jsem viděl, že ta konference stojí hezkých pár tisícovek. A od té doby, co jsme je začali natáčet, mě to zajímá ještě víc. Protože jak navrhnout rozumnou cenu, když nevíte, za co pořadatel musí platit a kolik mu tak asi může zbýt na vás?

Nakonec jsem poptal hezkých pár organizátorů, od těch, co organizují konference pro pár desítek lidí až pro ty, kteří mají zkušenost s konferencí pro pár set lidí. Od těch, kteří to dělají pro radost a bez zisku, až pro ty, kteří na tom chtějí a musí vydělat.

Každý mi říkal „my jsme jiní, nám to vychází jinak, nás nemůžeš srovnávat“. A nakonec ty poměry vyšly u všech velmi podobně. Ano, absolutní částky jsou jiné, ale ty poměry jsou velmi stejné.

Jak to je?

Ty běžné náklady dáte dohromady snadno. A dost možná i jejich pořadí:

  • 40 % občerstvení – ano, za jídlo organizátoři běžně platí 40 % svých celkových nákladů. Neriskují, že by na někoho nezbyl zákusek nebo chlebíček, protože to by byl „poprask“. Bohužel, lidé si většinou už v okamžiku odchodu z konference nepamatují, co dobrého vlastně jedli;
  • 30 % pronájem sálu – malé sály jsou levné, ale jakmile chcete sál pro pár set lidí tak už máte velmi omezené možnosti a ceny jdou nahoru. Hodně nahoru;
  • 5 % pronájem techniky – dost možná budete mít štěstí a v sále bude všechno, spíš tomu ale tak nebude. Nasvícení, nazvučení, promítání, … každá položka stojí trochu, dohromady to dá dost;
  • 5 % prezentující, překladatelé – prezentujícím se v Česku z nějakého důvodu typicky neplatí. Překladatelům ano. Všem potom platí cesťáky případně ubytování. Takže každý prezentující vás něco stojí, byť mu nezaplatíte ani korunu;
  • 2 % ubytování – jako organizátor tam asi budete chtít být o den dřív a dost možná zůstat o den déle. A to něco stojí.

Pak jsou „drobnosti“, které ale dohromady dají klidně 30 % nákladů:

  • 20 % vstupy zdarma – novináři, důležití lidé, klíčoví zákazníci i ti, kteří si na důležité hrají. Prostě všichni, kteří by tam měli být nebo které tam chcete a kteří si lístek určitě nekoupí. Kdekoliv od 0 % do 40 % a to vám s náklady hezky zacvičí;
  • 5 % propagační materiály – ty igelitky s programem, výtiskem přednášek, loga firem, roll-upy a další věci něco stojí. Dost pravděpodobně to bude použité jenom jednou;
  • 2 % marketing – když máte štěstí tak vás marketing nestojí nic, komunita se postará. Jinak zkoušíte PPC reklamu, reklamu na Facebooku či Twitteru, což je prý celkem levné. Pokud budete inzerovat v tisku tak to půjde výš;
  • 2 % doprava a další drobnosti – nemluvím o cestovném, ale takovém tom rychlém zajetí do firmy pro něco zapomenutého, pro rychlý nákup dalších visaček na jmenovky, pro cokoliv co se zapomene nebo pro kohokoliv kdo se někde zapomene a je potřeba ho vyzvednout;
  • 2 % vstupenky – řešíte vstupenky? Pak se připravte, že buď potřebujete jednoho člověka, který se o ně bude starat, nebo využijete služeb specializovaných firem a zaplatíte za to 2 – 10 % celkových nákladů. Což je dost, ale za ty nervy to asi stojí. Nebo to můžete brát jako reklamu, stejně jako jsme to brali my u večírku po Novém Zélandu;
  • 1 % hostesky – u registrace, nahánějící lidi do sálů, vysvětlující kde jsou toalety nebo kam na oběd. Ano, i ty něco stojí.

Na úplném konci jsou ty věci, které přeci zvládne každý:

  • focení – foťák máme v mobilu všichni, proč za to někomu platit? Nebo se najde dobrovolník, který to rád udělá;
  • video záznam – postavit kameru do sálu nemůže být žádná věda, pak to prostě nahrneme na YouTube a bude. Bude, ale mohlo by být lépe. Točit to na dvě kamery, prostříhat záběry, přidat prezentace a další drobnosti stojí peníze, klidně 10 % vašich nákladů, ale na to video se potom dá dívat. Narozdíl od těch, které vzniknou tak nějak proto, aby vznikly.

Poměr nákladů pořadatelů konferencí

Je to tak správně?

Jak jsem postupně mluvil s jednotlivými organizátory a všichni mi říkali ty poměry podobně, tak mi tuhnul úsměv.

Že něco stojí sál a technika chápu.

Že nezaplatí prezentujícím a raději se na to dívají, jakou jim dělají neskutečnou reklamu, už tak moc nechápu.

Že skoro polovinu nákladů věnují na jídlo, jenom aby zacpali lidem pusu, mě děsí.

A pak už nezbude na pořádného fotografa, aby nafotil použitelné fotky, které se dají dát do článků nebo sdílet, a nezbude ani na pořádný záznam, na který by se lidé mohli dívat i za rok. Ale to jsem vlastně řešil v minulém článku, zda je vůbec správně, aby ta videa vznikala.

Že nezbude na organizátory to už jsem opominul naprosto. Bohužel je to prý u většiny konferencí dost normální, kvůli penězům pro sebe to nedělají.

Zkrátka a prostě, pokud organizujete konferenci, zkuste se zamyslet nad prioritami. Zda si nenechat účastníky jídlo kupovat (jako třeba na Svobodě Naživo), aby toho snědli jenom tolik, kolik opravdu potřebují, a ty „ušetřené“ peníze vrazit do něčeho důležitějšího.

Napiš komentář, díky!

Salesforce a picklisty

Picklisty aneb výběrová pole. Radost v každém systému, v Salesforce ještě víc. Vzpomněl jsem si přitom na následující vtip:

Víte, jak se pozná Sharepoint senior vývojář od toho juniorního? Ten seniorní zná většinu slepých cestiček.

A tady je to naprosto stejné. Zvláště když přijde na nadšení z multi-select picklistů, které vám umožní zadání více hodnot.

Řazení hodnot v picklistu

První – a hezká – věc s picklisty. Seřadit hodnoty v seznamu, tak jak chcete, je neskutečně jednoduché. Prostě je napíšete za sebe v takovém pořadí, v jakém je chcete. A pokud je chcete vybírat podle abecedy, tak je necháte seřadit kliknutím tlačítka podle abecedy.

Navíc můžete pro každou hodnotu určit barvu, která se má použít v reportech v grafech.

Funkční, příjemné a jednoduše realizované.

Zadání hodnot picklistu

Řazení hodnot v pohledu

Méně příjemné a logické je to v pohledech. Pokud si totiž setřídíte sloupec s hodnotami picklistu, tak je dostanete v tom pořadí, v jakém se nabízí v picklistu.

Zatímco při výběru dává smysl mít ty nejčastěji používané hodnoty nahoře, při seřazení v pohledech člověk preferuje abecedu. Jinak to chce totiž velkou praxi se systémem, abyste si pamatovali, jak jsou hodnoty seřazené za sebou.

Seřazení hodnot picklistu v pohledu

Vícehodnotové picklisty

Kapitolou pro sebe jsou vícehodnotové picklisty. Ten okamžik kdy chcete zvolit, že ta firma jezdí nejenom na Lipno, ale také do Jizerek, Krkonoš a jinam. Picklist s možností zvolit více hodnot láká, pro zadání dat je naprosto úžasný a tím jste si to celé pohřbili.

Salesforce totiž takové hodnoty nadále neeviduje odděleně, ale jako jeden dlouhý řetězec oddělený středníky. Nejste tak schopní zjistit kdo všechno jezdí na Lipno prostým seřazením hodnot v pohledu nebo uděláním nějakého reportu. Lipno totiž může být v tom řetězci umístěno naprosto kdekoliv.

Zobrazení hodnot multi-select picklistu v pohledu

Další nevýhodou je omezení délky takového řetězce, nemožnost použít pole ve většině výpočtů, pro ovládání hodnot v dalších polích nebo ve workflow. Detaily v článku na Salesforce Techie.

Řešení?

Řešením problému reportu by mohla být aplikace Multi-Select Picklist Frequency Reports, která bohužel vygeneruje sestavu platnou v daný okamžik a pokud se data změní, je nutné ji vygenerovat znovu. Což je trochu uživatelsky nepřívětivé, ale proti té standardní funkcionalitě Salesforce naprosto úžasné.

Až se příště rozjedete s implementováním, tak pozor. Co na začátku vypadá úžasně, vás na konci pěkně překvapí.

Napiš komentář, díky!
LinkedIn app and coffee

Je dobré mít hodně kontaktů na LinkedIn?

Akceptovat na LinkedIn pozvánky od každého, kdo se vám ozve, nebo si vybírat a akceptovat pouze ty, které znáte? Aneb mít tam všechny možné, kdyby se to hodilo, nebo z něj mít opravdu adresář těch, se kterými chci být v kontaktu?

Před delším časem na toto téma vyšel článek na serveru Podnikatel.cz, kde to bylo tak půl na půl. Já osobně to mám tak, že akceptuji jenom ty, které znám a se kterými jsem se potkal. Asi právě proto mě tak „rozčilují“ headhunteři, kteří právě tento způsob používají i k tomu, aby dostali kontakty na jiné lidi. Kurnik, mají k tomu přece jiné metody, tak ať nejsou skrblíci a zaplatí si InMail, když na tom stojí jejich práce!

Před časem jsem se takto nějak vyjádřil ve svém statusu na LinkedInu a překvapivě to vyvolalo slušnou reakci i od naprosto neznámých lidí. Včetně té, že dobrý headhunter je jako dobrý doktor, se kterou souhlasím, ale bohužel jsem zatím takového nepotkal. S výjimkou té jedné personalistky, která jediná mi přišla, že opravdu přemýšlí, všichni ostatní byli přeposílači emailů.

Vyhledávání

Při té příležitosti jsem si ale dopisoval s jedním člověkem, který má kontaktů pár tisíc, prý proto, že díky tomu najde lépe vhodného člověka. Nedalo mi to a trochu jsem zapátral, jak to je.

Jak už to tak bývá, je to tak napůl. Vyhledávání funguje napříč všemi profily, ale pro ty, kteří nejsou ve vaší síti, vám to zobrazí jenom minimum informací.

Omezené zobrazení profilu pro lidi, kteří nejsou ve vaší síti

Druhým omezením je, že můžete prohlížet maximálně prvních 100 nalezených výsledků, čemuž se dá možná trochu pomoci zpřesněním dotazu.

Co přinese mít hodně kontaktů?

Řekněme tedy, že čím víc kontaktů, tím opravdu větší šance, že tohoto člověka mám ve třetí úrovni své sítě a mohu o něm zjistit více detailů. Ale co dál přinese tolik kontaktů?

Hezky toto téma zpracoval Larry Kim. Budete se totiž častěji zobrazovat lidem, spousta lidí bude komentovat vaše aktualizace a příspěvky, získáte větší návštěvnost vašich stránek – což je na celé té věci asi nejužitečnější věc. Ohromné množství doporučení (endorsementů), což zní krásně, ale vzhledem k tomu, jak to tam LinkedIn lidem sází a oni to jenom potvrzují, tak jim moc nevěřím.

Spousta lidí se bude chtít stát vaším kontaktem a začnete dostávat tunu spamu.

Celý článek končí bodem, který je podle mě nejdůležitější – budete se objevovat u lidí jako člověk, přes kterého je možné se spojit nebo který je pro ty další společný. Což si mohou někteří přeložit tak, že o něm něco víte a jste schopen ho doporučit a vy přitom o něm nemáte ani tucha.

Jak používají LinkedIn personalisté

Narazil jsem také na pár pěkných článků, jak tuto síť používají personalisté. A je to tak, jak byste čekali – vyhledávání, projetí vašich zkušeností a znalostí. Překvapivě hledají email nebo telefon :-) A chtějí se s vámi spojit, aby se mohli dostat dál. A nadávají, jak mají lidé ty profily nekompletní, chybí jim tam dokonce i fotografie – tak proč ho tam potom vůbec mají?

Příjemný je i článek How useful is your LinkedIn profile to your future?

Závěr

Budu naprosto šťastný mít v kontaktech jenom ty lidi, které opravdu znám. Jedním z důvodů je i to, že chci, aby viděli, koho dalšího mám v kontaktech a současně nechci, aby mi seznam kontaktů projížděl každý bezejmenný headhunter a odvolával se na mě. Myšlenka převzatá z knihy Nikdy nejez sám – je důležité se dělit o své kontakty, ale nikdy je nedávej všanc všechny najednou.

Pokud chcete číst ještě něco relevantního, tak článek na Forbes.cz je vhodný k zamyšlení. Odnáším si z něj – motivujte lidi, aby tam byli a spojovali se, protože i vaše firma bude víc vidět.

Napiš komentář, díky!
Berany, berany, duc

Rodičovská je fajn

Mám pocit, že pokaždé, když se na nějakém jednání potkám s chlapem, tak padne tato otázka:

Hele ta rodičovská, fakt je to tak hrozný, jak říkají?

Co na to odpovědět? Záleží totiž na každém. Radka Třeštíková je podle všeho nadšená.

Jistě, že bych si v tramvaji mohla rychle přečíst aspoň pár stránek z knihy, kterou mám rozečtenou už měsíc. Místo toho si beru Elu na klín, ukazuju na řeku za oknem, na auta, na kola, na všechny pány a paní, psy, co dělají haf haf, husy, co dělají ga ga, i když tam na řece žádné nejsou, a pokaždé, když se ze zastávky tramvaj znovu rozjede, radostně s Elou vykřiknu, že jedééém.

Nebo můžete být maminkatelka, jako třeba Dominika Špačková, a snažit se udělat věci i když vůbec nemáte šanci je udělat. Pak jste trochu zničení.

15:20:00 Dítě usnulo. Kojení a uspávání šlo rychle. Jím salát a vyřizuji maily.
15:33:00 Dva nejdůležitější maily vyřízeny. Na co se mám vrhnout? Je toho tolik!
15:38:00 Jsem unavená a tak pozoruji, že jen překlikávám mezi otevřenými okny. Po čase zjištuji, že je to nesmyslné a tak …
15:44:00 …okna zavírám. Asi odpočívám.

Nebo můžete být ale totálně hotoví jako moderní fotr, který má dost možná prostě smůlu na dítě. Vlastně nemá, každý přece má takové děti, jaké si zaslouží. Znáte to: „Pánbůh ti to oplatí na dětech„.

Jestliže jsem pouze pohozen v křesle a tupě zírám do zdi s občasným ukápnutím sliny z pootevřené pusy, vezme větší předmět a tento znovu hodí do okna na žaluzie. Opět mě zkontroluje a to už většinou startuju.

Jaké to teda je?

Je to úžasné. Zvláště když si uvědomíte, že nemusíte trávit hodiny na schůzkách, jejichž účel vám není jasný; vyplňováním statistik k ničemu; honěním se za splněním čísel, aby bylo vedení, které jste nikdy neviděli, šťastné.

Ano, i nadále nemáte úplně nadvládu nad tím, co budete dělat, protože děti dost často rozhodnou za vás.

Možná budete mít neskutečné štěstí a budete si moci dopřávat poobědové siesty. Řeknu vám, absolutně nechápu, proč jsme je ve školce tak nesnášeli.

Jemnou nevýhodou je, že nebudete z každého drobného pokroku vašeho prcka tak nadšení. Ano, je fajn vidět jeho první kroky, slyšet první slovo, vidět jak se poprvé najedl sám. Ale je k tomu dlouhá cesta a vy vidíte i tu řádků neúspěchů. Takže jste nadšení, ale … asi tak jako když firma získá zakázku za hezkých pár milionů, tak jsou z toho všichni nadšení, kromě toho, kdo na tom už vypotil pár měsíců práce a přesně ví, jak se k ní došlo.

Co tedy děláš?

Dominika Špačková měla hezký nápad a sepsala svůj denní program po úsecích několika minut. Neumím to tak vtipně jako ona, ale zkusím ho také sepsat.

12:30 dojídáme oběd, uklízíme ze stolu
12:35 přidávám další várku mouky do kvásku, bude chleba, prckové si hrají
12:40 zaháním nás všechny do postele, užíváme si čtení knížky. Je super, že spousta těch dětských knížek je opravdu zajímavá a nekomplikují zbytečně příběhy
13:10 asi jsem usnul, což bylo super. Děti spí, mohu jít pracovat
13:20 doprala pračka, hurá pověsit prádlo (naplnit pračku dopoledne není taková makačka, abyste to nezvládli s dětmi u nohy/v náručí)
13:35 vařím kafe, je to zlozvyk, ale je fajn si k němu sednout
13:40 startuji počítač, vyřizuji emaily a telefonáty. Tohle je vlastně jediná část dne, kdy se snažím telefonovat, protože na to mám klid
14:30 dopisuji analýzu, zapracovávám připomínky
15:10 první se probouzí, chvíli si čteme, probouzí se i druhý
15:25 snažím se přebalit mladšího, brání se
15:35 čas na svačinu
15:40 zadělávám těsto na chleba, robot je neskutečný vynález
15:45 prckové posvačili, mladšího musím znovu přebalit. Moc dobře věděl, proč se bránil, ale proč ho pořád někdy neposlouchám?
15:55 starší si užívá ruční dohnětení těsta, dáváme ho odpočinout, hrajeme si a plánujeme, kam vyrazíme ven
16:20 čas se obléci ven, dát těsto kynout do ošatky
16:30 pískoviště za domem je fajn, někdy se nechají ukecat že ani dál nepojedeme. Stavíme bábovičky, půjčujeme bagr od ostatních, blbneme na skluzavce a houpačkách. Ano – my – protože si to všechno užívám s nimi. Maminky trochu hloupě koukají, jejich problém
17:30 čas vyrazit domů a připravit večeři. Jana dorazila na pískoviště za námi, kolony všude kolem jsou nepříjemné.
17:45 dorazili jsme domů! Holt dneska bude jenom studená večeře. Večer musím vysát předsíň, zapomněl jsem děti na pískovišti vysypat :-( A rozpálit troubu na chleba
18:00 večeříme
18:30 hurá do vany, polévat se kyblíčky, potápět až na dno, mýt si vlasy. Jo a chleba do trouby
19:15 povedlo se nám vytáhnout děti ven z vany, k sousedům snad zatím voda nedotekla. Sušíme, mažeme, čistíme zuby. A vyndavám chleba z trouby
19:30 zalézáme do postele a čteme a čteme. Trochu přestávám mluvit. Teď ještě zvládnout povídání o myškách
20:00 dost, ticho, spát. Jsme tady s vámi
20:30 hele ony už asi opravdu usnuly, vlastní krátký šlofík byl taky fajn
20:45 pouštím počítač, dopisuji zase kus analýzy, odpovídám na nejdůležitější emaily. A vůbec, napíšu i tento článek.
23:15 pro dnešek stačilo, vykoupat a do hajan

V okamžiku, kdy se člověk smíří s tím, že opravdu pracovat může jenom tehdy, když děti spí (nebo jsou pryč s někým jiným), tak to pak hezky odsýpá. Žádné Pomodoro a podobné techniky nepotřebujete, protože místo toho máte děti.

Balancování práce a soukromého života

Také pořád slýcháte o nutnosti balancovat práci a soukromý život? I na rodičovské je to důležité a je proto fajn, pokud vám někdo dá tu šanci trochu pracovat. Pokud se smíří s tím, že se vám možná nedovolá, když on bude chtít (stejně jako komukoliv jinému); že dost možná občas dodáte později (jako ostatně kdokoliv z těch, kteří mu sedí každý den v kanceláři); že mu velmi pravděpodobně odmítnete schůzku a budete ji chtít přeložit na jiný ne (nebudete jediný, kdo mu to dělá). Že, že, že. Ale současně, že mu budete neskonale vděční za tu šanci, za možnost změnit na chvíli prostředí, myslet na něco jiného, udržet se v kontaktu s profesí a konečně také za ty vydělané peníze.

Díky všem, kteří mi to umožnili a umožňují. Štěpáne, Tomáši, René, Martine, Leono, Romane, Marcelo, Pepo, Petro a další. Opravdu si toho moc cením.

Rodičovská není procházka růžovou zahradou, ale je pravděpodobně velmi podobná práci na volné noze – do jisté míry si sami můžete určit kdy a co budete dělat stejně jako kolik času tomu věnujete. A né vždy s tím váš „obchodní partner“ souhlasí.

Je jen na vás, jak ji pojmete, co vše na ní budete chtít stihnout a co vše zažijete. V každém případě užijte si každou vteřinu té dovolené, protože zažít to znovu už nebudete mít kdy.

Napiš komentář, díky!