Letos jsem z té rodičovské "zblbnul", zahodil elektronický diář a pořídil papírový. Celkem změna, tuším po asi 12 letech, co jsem byl vlastně vždycky připojen, můj kalendář v mobilu synchronizovaný s tím pracovním a bez svého udělátka jsem neudělal ani krok. Jasně, mám to nyní jednodušší než většina z vás, nemusím si tam psát ty pracovní schůzky a věčně je posouvat na jiné termíny.
Papírový diář je krása. Taková pohoda v něm listovat tam a zase zpět, slyšet a cítit šustit ty listy. Dvakrát si rozmyslet posunutí schůzky, protože ji člověk musí přeškrtat nebo vygumovat a přepsat jinam.
Jeho kouzlo je pro mě ale ještě v něčem dalším - píšu si do něj úkoly. To byl dřív můj největší problém, úkoly v LN nebo Outlooku mi absolutně nevyhovovaly a rozumnou aplikaci jsem na ně nikde nenašel. Takže končily v notepadu a když jsem je udělal, tak jsem si je smazal. Na konci týdne jsem tak vůbec netušil, co všechno jsem zvládl udělat a byl občas trochu demotivovaný.
V diáři je to jiná - na každý týden napsané úkoly, které si hezky odškrtávám a mám pak takový dobrý pocit, když vidím, co jsem všechno zvládl. Nebo když si uvědomím, jak dlouho už ten úkol před sebou vleču.
Příští rok? Zase zkusím ten papírový diář, i kdybych ho měl nějak synchronizovat s tím elektronickým. Má to totiž (zatím) něco do sebe.
Papelote, Kalendář, Lotus Notes, Microsoft Outlook, Nezařaditelné,
Komentáře (5)
Druhý pilíř důchodové reformy, to je vám debata k pošušňáníčku. A začíná to houstnout, objevily se weby jako Jdu do toho, Klidná budoucnost nebo stárneš mysli. Debaty na facebooku frčí, stručné kuchařky se objevují. Tak se snažím taky myslet a něco si o tom zjistit.
Jedním z kroků bylo přečtení knížky Všechno je jinak od dua Vladimír Pikora a Markéta Šichtařová. Zbytečná snaha, hodnocení co jsem našel nejsou tak špatná, ale osobně jsem z ní nadšen nebyl. V době psaní knížky vlastně ještě asi nebylo nic definitivního, takže se trochu dohadují a celá debata končí s tím, že výnosy jsou s ohledem na rizika (politická) vysoká. S tím souhlas, ale moc neberou v potaz ty další věci, které já osobně beru jako velkou výhodu. Jednou z nich je třeba dědění naspořených peněz.
Ty další kapitoly knihy mi občas přišly už jako opravdový exhibicionismus, který se mohl vejít do třetiny prostoru a ve kterém jsou občas vtipné narážky, které na sebe mají. Ale jenom občas.
A ano, knihu napsala ta Šichtařová, která je proti důchodové reformě, která si spletla ve svém článku výrazy "doba spoření" a "doba pojištění" a která s Pikorou natočila video Nechceme se v důchodu pást.
Takže?
Naštěstí mám ještě chvíli čas, takže můžu beztrestně vyčkávat, ale vlastně jsem rozhodnutý. Jdu do toho. Chápu, že politická nejistota je spíš jistotou (bude to jinak), ale na druhou stranu si říkám, že tím riskuju relativně málo peněz. Navíc by se naspořené peníze měly dědit, pokud se toho důchodu nedožiju nebo si ho celý neužiju (o jiné než 20 leté výplatě snad ani nepřemýšlím). A jak se říká - vajíčka je třeba rozdělit do víc košíčků.
Co vy, jdete do toho nebo od toho?
daně, důchod, Kniha, recenze, reforma, Nezařaditelné,
Komentáře (1)
Když jsme vybírali u příležitosti Nikčiných prvních narozenin na handbike, tak se mi myšlenka spojenců celkem líbila, ale vlastně plně nedocházela.
Spojenci: ti, kteří si dali závazek a za každý jeho splněný kus přispívají penězmi na dobrou věc. Ideálně pro to nadchnou i své kamarády a jsou tak motivovaní dvojnásob - pokud splní, co si předsevzali, přispějí na dobrou věc o to víc.
Spojenci jsou různí, ale snad všichni sportovní - přispějí za každý kilometr, který uběhnou nebo ujdou; přispějí za každý uběhnutý maraton nebo jiný sportovní počin. Pěkný, ale na to se nějak necítím (kilometry naježděné s kočárkem jsem přestal měřit v okamžiku, kdy Nikča začala chodit).
A pak jsem začal přemýšlet o nesportovních "výzvách", kterých máme všichni dost a mohli bychom za ně přispívat vozíčkářům, ať to tedy odsportují za nás. Zapřemýšlejte také:
- přispěji za každou chybu ve svém kódu, kterou objeví až tester
- přispěji za každou chybu, kterou jsem neobjevil a přišel na ní až zákazník
- přispěji za každého nového zákazníka
- přispěji za každou prodanou knihu, kterou jsem vydala
- přispěji za každou prodanou kávu v mé kavárně
- přispěji za každou přeloženou normostranu
- pro ty extra zaměstnané manažery - přispěji za každý odeslaný email, minutu hovoru nebo ujetý kilometr
- přispěji, přispěji, přispěji, vlastně není tak těžké si vymyslet nějaké výzvy, které se dají spočítat a někoho díky nim potěšit
My přispějeme také - za každou spotřebovanou papírovou plenku. A to je jenom začátek, těšte se na tu další výzvu! Připojíte se k nám?
Charity, SKV Praha, Podpora, Prcek, Sponzoři,
Komentáře (0)
Zase jsem si jednou uvědomil, jak mě dosavadní pracovní kariéra "divně" vychovala. Sice vím, co znamená pojem "konkurence", ale vlastně mi to moc nedochází.
Když jsem se začal motat kolem Lotus technologií, tak se na konkurenci moc nehrálo - trh byl v podstatě rozdělen, zákazníci neměli důvod hledat jiné dodavatele a ti si navzájem zbytečně nelezli do zelí. Jasně, u nového kšeftu se třeba porvali, ale pak už se zbytečně netlačili na cizí píseček.
Když jsem se začal věnovat BOSSovi, tak jsem samozřejmě našel různé produkty, které dělaly jednotlivé agendy, ale žádný z nich je nedělal takto v celku a provázaně, takže zase (z mého pohledu) žádná konkurence.
Příliš mi v tom uchopení konkurence nepomohlo ani čtení různých webů pro produkťáky, kde najdete (hlavně) myšlenky typu "to, že máte tuhle funkci navíc je krásné, ale před konkurencí vás to nezachrání, vyvinout ji je otázka chvilky. Musíte se odlišit!".
Takže odlišovat se něčím, co není cena (jsem levnější), ani konkrétní funkce (stejně ji vyvinou). Těch možností odlišení je překvapivě dost, nějaké nápady můžete načíst, další musíte vymyslet.
Narazil jsem na tu otázku znovu nedávno, když jsem viděl web mobilního CRM limiGo a potom "procesního" řešení 1CLICK. První zmiňují přínosy a hrubě funkce, obrazovky mají malé, aby nebylo moc vidět. Druzí se podle mě funkcemi chlubí víc, nebojí se ukázat velké obrazovky a rovnou pustí člověka i do dema.
Ten druhý přínos je mi tak nějak sympatičtější, otázkou jenom je, jestli dělají dobře. Co vy na to - oceníte nebo vykradete myšlenky? Nebo víte, že vaše konkurenční výhoda je v něčem jiném, co se nedá tak snadno převzít?
CRM, DIGI TRADE, limiGo, Lotus, tablet, mobil, SFA, BOSS, Nezařaditelné,
Komentáře (0)
Zajímalo vás někdy, co všechno se stalo v den, kdy jste se narodili (tedy v různých letech)? Občas je to celkem zajímavé čtení, podívat se kdo se také narodil nebo co se stalo.
Takže spolu se mnou se dá také oslavovat:
- narozeniny Elišky Staňkové a Lucky Procházkové (jasně je že asi neznáte, ale kolik znáte osobně lidí, kteří se narodili ve stejný den jako vy?). Kromě nich se tedy narodila i spousta "osobností", které ale vůbec neznám (tedy kromě Štěpánky Hilgertové a Stevena Segala)
- v roce 2013 zahájila svou cestu po světě výstava Ivan Lendl: Alfons Mucha
- v roce 2013 vyhlásilo rádio Impuls Den vrby
- v roce 2010 se Dominik Duka ujal úřadu pražského arcibiskupa
- v roce 2010 také spadl letoun s polským prezidentem
- v roce 1977 to byla velikonoční neděle
- v roce 1970 Paul McCartney oznámil, že opouští Beatles
- v roce 1912 vyplul Titanic
- v roce 1881 zahájila provoz první telefonní linka v Čechách
- v roce 1815 vybuchla sopka Tambora
- v roce 1710 začal ve Velké Británii platit první autorský zákon
- v roce 837 nás natěsno minula Halleyova kometa
(údaje čerpány z
wikipedia a její anglické verze) Vypadá to na super den. A co vy, zkoušeli jste někdy zapátrat?
Narozeniny, Nezařaditelné, wikipedia, Beatles,
Komentáře (1)
Starší články
Twitteru
