Knihy na dovolenou

Máte dovolenou ještě před sebou a přemýšlíte, co na ní zabalit za knížky? Pokud ji už máte za sebou tak ještě lépe – můžete naplánovat tu příští nebo si dát pozor na některé věci, které cestou na ní třeba děláte.

Visit Sunny Chernobyl, Andrew Blackwell

Visit Sunny Chernobyl, Andrew BlackwellPodtitul knihy zní “and other adventures in the world’s most polluted places”. Tedy ideální kniha pokud plánujete, kam vyrazíte.

V celé knize mi chybí to nejdůležitější – fotografie. A v mnoha kapitolách i trochu delší popis, připadá mi to takové americké – zajedu tam, kouknu doleva, pak doprava, takže jsem to viděl a můžu jet zase dál.

O Černobylu jsem se tedy zas tak moc nedozvěděl, kromě toho, že je tam pěkně prázdno a plánuje se nový sarkofág naplněný umělými roboty, kteří to budou udržovat, aby to zase nebouchlo.

Těžení ropy z písku v Kanadě je trochu slušnější mazec. Ohromná auta převážející blátíčko sem a tam. Přesně ta ohromná auta, která bych si chtěl zkusit řídit. Ale je to tak krásně popsané, že mi došlo, že na tomhle bych se podílet nechtěl.

Rafinérie, o které se toho moc říct nedá, kromě toho, že to město kolem ní je vybydlené, protože tam nikdo nechce žít. Tady zazní, že když se vyleje ropa v moři, tak maximálně se jí pak povede sebrat 15 %, takže je vlastně otázkou, zda to vůbec stojí za všechnu tu práci, čas a peníze.

Osmý kontitent aneb “známý” ostrov nepořádku kdesi v Pacifiku. Ostrov, který není ostrovem, protože není pohromadě. Ostrov, který je vlastně makačka najít, takže autor viděl maximálně trochu víc nepořádku než normálně. No, čekal jsem od něj víc.

Ničení deštných pralesů v Amazonii, o které se dozvíte, že je vlastně způsobena civilizací. Tím, jak se prosekají cesty napříč pralesy, tak tam natáhnou lidi, kteří se tam najednou mohou dostat, a díky tomu i civilizaci a nutnost udělat si místo k žití. A pěstování sóji za to podle všeho až tak nemůže.

Uhelné doly v Číně, které mě zase příliš nezaujaly. Snad kromě toho, že když vytěží tisíc tun denně, tak je to malý důl.

A konečně Yamuna, nejznečištěnější řeka v Indii. Řeka, která před Dillí díky zavlažování okolí kompletně přijde o vodu, takže ve městě by byl jenom suchý kanál. Byl by, kdyby do něj nevypouštěli všechen odpad. Odpad, ve kterém se dál klidně koupou a perou prádlo. Odpad, který dál po proudu naředí další řekou, zachytí v další přehradě a v dalším městě vydávají opět za pitnou vodu. Jó, ti jejich bohové jsou všemocní.

Acquired Tastes, Peter Mayle

Acquired Tastes, Peter MayleZa tento tip díky Robertu Vlachovi. A současně upozornění – knihu si nekupujte, pokud nechcete začít utrácet.

Dvacet čtyři převážně mužských radostí:

  • boty a obleky šité na míru s tak krásně popsaným procesem, u bot navíc doplněným o informaci, že vás ručně šité boty díky jejich kvalitě vyjdou vlastně na 1 000Kč ročně a tudíž se vyplatí víc než kupovat ty normální. Zatím jsem si užil jenom ušití košile a i to stálo za to;
  • foie gras, lanýže, kaviár – neochutnal jsem ani jedno z toho, ale tady je to tak krásně popsané, že si tu knížku trochu oslintáte;
  • whisky aneb všechna jídla v dnešní době chutnají tak nějak stejně uměle, ale single malt whisky, to je jiná krása;
  • privátní letadlo, limuzína – když se vám nechce čekat, když chcete mít soukromí, když se chcete nechat rozmazlit. Mimochodem cestování privátním letadlem se věnuje i jedna kapitola v Travel Bibli;
  • hotel, kde vás znají – The Connaught. Ve všech těch hotelových sítích jsou na vás příjemní, všude to vypadá stejně. Ale tady v tom to prý má atmosféru. Jakmile se představíte na recepci okamžitě vás znají všichni zaměstnanci a tuna dalších drobností, které jsou tak krásně popsané, že se tam chcete hned ubytovat;
  • hotel jako letní sídlo – když už byl v těch hotelích, tak přišel i s nápadem, že to vyjde levněji a lépe než pořídit si letní sídlo a celý rok ho zbytečně vydržovat.

No a další věci. Vlastně by mě zajímala podobná kniha z ženského pohledu, co by tam bylo? Kabelky, šminky, vína? Jakými dalšími radostmi se nechávají rozmazlovat?

Letiště Babylon, Imogen Edwards-Jonesová

Letiště Babylon, Imogen Edwards-JonesováKniha shrnující mnohaleté zkušenosti a zážitky z práce na letišti a v letadle do jednoho dne.

Jak se baví letušky na úkor cestujících, jak si můžete při odbavení podělat kam vás posadí, čeho všeho si všimnou letušky nebo celníci.

A další a další, tlučete se smíchy od začátku až do konce. Tedy v případě, že to nečtete zrovna na dovolené a nezačínáte se bát letu zpátky domů.

Zážitky celého života smrsknuté do jednoho dne musí být zábavné snad z libovolného oboru. Před lety jsem četl Důvěrnosti z kuchyněObsluha v ceně a byl to podobný nářez. Doporučíte něco podobného?

Napiš komentář, díky!
Menu Nikon D5300 a nastavení GPS

Nikon D5300 a GPS

Když jsem pořizoval nový fotoaparát, jedním z kritérií, které rozhodlo, byla i vestavěná GPS. Od té doby jsem ji v podstatě nepoužil, protože nefungovala ideálně. Až nyní na dovolené.

Zajímají vás zkušenosti?

Je to rychlé?

První testy po pořízení mi ukázaly, že než si fotoaparát ujasní polohu, tak uplyne dost času. A když ho vypnu a ihned zapnu, tak si ji ujasňuje opět znovu.

Což je bohužel pořád pravda. Navíc mnohdy stačí udělat úkrok stranou, fotoaparát se rozhodne znovu změřit polohu a čekáte a čekáte. Místo aby si ji prostě změřil na pozadí a až ji bude mít tak použil.

Umí zaznamenávat trasu, kterou jdete. Bohužel tyto dvě věci – záznam trasy a záznam místa vyfocení fotografie – jsou zjevně dva různé procesy. Takže přestože zrovna změřil, kde je, pro záznam trasy, pro lokaci fotky to měří znovu. A někdy ji změří jinak, takže máte fotky v místech, kde jste podle záznamu nikdy nebyli.

Je to přesné?

Šli jsme většinu cesty v údolí, takže to bylo určitě náročnější než na volném prostranství. Nicméně kontrolní GPS v mobilu a Sportypal naměřily údaje jiné.

Mobil naměřil celkem cca 210 km, fotoaparát 3 500 km. Což je způsobeno pár místy, kdy ulétl o stovky kilometrů jinam a nechalo ho to chladným. Pokud pominu tyhle excesy, tak naměřil řádově o třetinu víc.

Úlety v záznamu trasy u Nikon D5300

Přesnost je daná i tím, jak často chcete trasu zaznamenávat. Na výběr je 15, 30 nebo 60 sekund. Při té minutě je pak cesta překvapivě kostrbatá, zjevně se toho dá ujít dost. Při 15 sekundách to zase skáče sem a tam. Třicet je tedy takové optimum – pro mě.

Jak vyčistit trasu?

No a z toho vyplývá i nutnost nebo vhodnost vyčistit výsledek.

Nikon zaznamenává v nějakém speciálním formátu, který je nejdřív nutné převést do GPX, aby s tím jiné aplikace uměly fungovat. K tomu je super GPS Visualizer. Ten současně umí i čistit trasu, bohužel jenom tak, že odstraňuje body, které jsou příliš blízko sebe. Hodilo by se, kdyby také odstranil ty nesmysly, kdy jste během pár vteřin o stovky kilometrů jinde.

Výdrž baterie

Zapnutý záznam trasy znamenal, že fotoaparát vydržel dva dny. No, na konci toho druhého už jsem začínal být nervózní, takže jsem raději nabíjel po každém delším (déle jak 7 hodin záznamu) dni.

Nicméně pokud necháte fotoaparát zapnutý spolu se záznamem pozice každé fotografie a vypnutým stand-by režimem, tak máte po pár hodinách vybito.

Nejlepší způsob

Zkušenosti mě naučily nechat fotoaparát zaznamenávat trasu každých 30 vteřin, pak ji převést do GPX, vyčistit od nesmyslů a zbytečných kliček (třeba ve Sportypal, vyexportovat do GPX a pak v LightRoomu načíst informace o poloze do fotek.

Díky tomu ušetřím čas i v LightRoomu, kde jsem jinak musel kontrolovat, zda mu některé fotky neustřelily jinam. Protože samozřejmě ustřelily.

Jinak je to super, nemusím vzpomínat, kde byla která fotka vyfocená a krásně to vidím na mapě. Takže za mě dobré. I když, kdyby to chtěli programátoři firmwaru vylepšit, tak bych se vůbec nezlobil.

Napiš komentář, díky!

Jak přenést data do sandboxu?

Sandboxy v Salesforce jsou skvělá věc, umožní vám vyvinout a otestovat funkcionalitu a pak ji hezky přenést do ostré verze. Jenom není všechno zlato co se třpytí.

Sandboxů je několik verzí, od těch vývojářských, které jsou zadarmo k dispozici v každé edici, až po ty, do kterých můžete snadno přetáhnout všechna data a platí se za ně extra.

Typy sandboxů v Salesforce

A tady leží jádro pudla. Pokud chcete něco otestovat, tak k tomu dost pravděpodobně budete potřebovat data. Ideálně ta, která máte v ostré databázi, abyste si mohli otestovat, že to na nich bude také fungovat správně.

To je okamžik, kdy si začnete rvát vlasy z hlavy a nadávat, protože dostat tam ta data není nijak snadné. Asi proto se za ty sandboxy, kam je možné data snadno dostat, platí extra.

Jak na to prostředky SF?

Salesforce má export a import, můžete využít Data Loader nebo workbench.

Ve všech případech si narazíte zuby na těch samých místech. ID záznamů, pod kterými jsou spárované navzájem, jsou unikátní pro každou instanci. Takže pokud máte záznamy provázané mezi sebou, musíte si vytvořit další pole, které prohlásíte za ID externího systému a budete párovat proti němu. Což není takový problém.

Problém začne být v okamžiku, kdy máte například firmy v hierarchii. Dost pravděpodobně se ta podřízená firma bude chtít importovat dřív než ta nadřízená a celé to selže. Takže budete muset importovat dvoukolově nebo mít štěstí.

Dalším problémem jsou neaktivní uživatelé, kteří jsou stále vlastníky záznamů. V běžném provozu to až tolik nevadí, při importu se tyto záznamy nenačtou.

Typy záznamů (record types) jsou další položkou, která je odkazována pomocí ID a to se v sandboxu bude lišit. Takže export, který jste dostali z ostrého systému, budete muset projet a příslušná ID ručně nahradit.

A tak to jde dál a dál, není to žádná věda, jenom spousta práce. Jako ostatně kterýkoliv import.

Online řešení?

Možná proto, že je to tolik práce, tak vznikla online řešení. Potkal jsem jich pár, jediné vyzkoušel. Většina má verzi zadarmo, která je omezena na počet nebo objem dat, ale pro přenos ukázkových dat do sandboxu i to může stačit.

Syncfrog, sfApex, SFXOrgData, využití ETL, WingmanData.

Zkoušel jsem ten poslední a když se mi podařilo na stránkách najít ten správný odkaz, tak už to šlo ráz na ráz. Pravděpodobně díky nějaké chybě se mi totiž pořád nabízel pouze odkaz na zálohování místo na přenos dat.

Šlo to ráz na ráz, byť to všechny problémy neodstranilo. Zadat přihlašovací údaje (hned po přenosu můžete přegenerovat Security Token a tak zabránit, aby údaje někdo zneužil), vybrat objekty, určit v jakém pořadí se mají importovat (bohužel to nezabrání chybě při podřízenosti záznamů stejného typu), vybrat jaká pole se mají importovat (a nezapomenout na odebrání odkazů na záznamy, které neimportujete), přidat filtrovací pravidla a importovat. Prý se má počítat s 5 000 záznamy každé tři minuty. Mě to vycházelo spíš tak na třicet minut, ale to nevadí, hezky si to jede na pozadí a naimportovalo to toho značně víc než ty moje pokusy pomocí workbench.

Poučení

Pokud se tomu můžete vyhnout, tak se tomu vyhněte. Není to mentálně náročné cvičení, je to jenom náročné časově, nutností přepisovat hodnoty a trápit se s nekonzistencí dat, která normálně až tolik nevadí. Ať si ti uživatelé vytvoří pokusné záznamy ručně. Nebo ať vedení kouká zaplatit ty lepší sandboxy.

Napiš komentář, díky!
Výsledky investování na Bondoře po roce

Bondora po roce: 24,32 % p.a.

Je to rok, co jsem poprvé půjčil na Bondoře. A po roce si zatím nemůžu stěžovat.

Americké akcie reprezentované indexem S&P500 za tu dobu vynesly 7 % (k tomu nám posílil dolar o 21 %, takže slušný výsledek); Euro, ve kterém jsou půjčky na Bondoře vedené, pokleslo o cca 2 %. Také štěstí, že jsem pro převod peněz použil TransferWise, jinak bych investoval o hezký kus eur méně.

Za ten rok jsem tomu věnoval pár chvil. Poslal jsem další peníze, tuším v únoru musel přejít na novou verzi portfolio manažera, neboť tu starou úplně přestali podporovat (něco málo se o tom píše v diskuzi pod minulým článkem). No a v dubnu mi přestal fungovat nový portfolio manažer, takže jsem ho musel vynulovat, aby jel dál.

Celou dobu preferuji půjčky s vysokým úrokem a sázím na to, že vysoký úrok mi vykompenzuje nesplácené půjčky. Asi se to daří, protože podle dat je průměrný úrok mých půjček 34,7 %. A zajímavé ve statistikách také je, že lidé si půjčují opakovaně.

Bondora splácení půjčekPolovinu všech půjček mi už lidé splatili, okolo 4 % skončilo nesplácených, třičtvrtiny se splácí korektně.

Pár, tedy přesněji 11 půjček, jsem si koupil ručně. Vybíral jsem ty, které se prodávaly velmi levně, takže plánované úroky vycházely přes 50 %. Z nich se 2 nesplácejí, jedna se už splatila kompletně a zbytek tak nějak jede. Takže i tady celkem úspěch, kdyby to nechtělo čas na přemýšlení a procházení, které mají šanci se zvetit, tak bych se tomu snad i věnoval víc.

Zkrátka a dobře, za mě super. Na českém trhu se to mezitím také trochu rozhýbalo, soudě podle článku na Měšci, Zonky navíc umožňuje minimální investici do půjčky 200 Kč. Zas na druhou stranu předpokládá průměrný roční výnos 7 %, což mi v porovnání nepřijde moc. A pořád platí, že těch nabízených půjček je na českém trhu oproti Bondoře zlomek. Takže se vám ty peníze budou hůř investovat.

Mimochodem pěkný je i článek Honzy Vaňhary, který zmiňuje, že je možné si zaplatit prioritní přístup (netuším zda právě u Bondory), takže váš účet investuje vždy jako první a nemusíte se tak bát, že by na vás ty dobré půjčky nevyšly.

Napiš komentář, díky!
Koho kdysi napadlo postavit vesničku přímo v údolí, kam se

Další tipy v údolí řeky Lech

Chození v údolí řeky Lech bylo super. Ale co když chození není pro vás ta pravá zábava. Respektive co dalšího tam dělat, když nechcete jenom chodit?

Další sporty

Příležitostí pro další sporty je tady spousta. Stačí si vybrat ten váš šálek kávy.

Cyklisté

Kde se dá chodit se dá většinou i jezdit na kole. Tady jsou desítky kilometrů značených cyklistických cest, od těch jednoduchých až po ty pořádně terénní.

Mimochodem hodně se tady jezdí na elektrokolech, skoro bych řekl, že jsme jich viděli víc než těch obyčejných.

A myslí na vás i s dopravou – každý autobus má vzadu nosiče asi pro pět kol, kromě toho během dne jezdí několik autobusů s vlekem na kola.

Motorkáři

Jedna věc mě zaujala – máte problém zahlédnout motorkáře. Myslím jednoho motorkáře, naopak skupiny osmi a více přestanete po chvíli počítat, protože jich tady jezdí neuvěřitelně moc.

Všechny ty horské průsmyky, zatáčky a výhledy lákají. Je nutné ale dávat pozor, protože zvláště v některých průsmycích jsou silnice občas široké na jediné auto a zatáčky tak prudké, že na víkendy zejména kvůli motorkářům raději přesouvají záchranářskou helikoptéru z Reutte víc do údolí.

Výlet na Plansee, přes tři průsmyky (Reutte – Lermoos – Fernpass – Nassereith – Imst – Landeck – St. Anton am Arlberg – Arlbergpass – Flexenpass – Zürs – Lech – Warth – Steeg – Reutte, cca 200 km), Hahntennjoch (Reutte – Stanzach – Elmen – Bschlabs/Boden/Pfafflar – Hahntennjoch – Imst – Fernpass – Reutte, cca 110 km) a další lákají k jízdě.

Veteráni

Jsou závody veteránů sport? V každém případě na konci června tady podle všeho probíhají pravidelně a je to krásné pokoukání. Přes sto různých starých aut, ta, která za veterány vnímáte i ta, která jsou prostě jenom dost stará. Klasická i futuristická. Ten první podvečer kvůli nim dokonce uzavřeli cestu z Lechu do Warthu, zjevně aby omezili riziko srážek.

Vodáci

Ze Steegu dál bych si to troufnul jet i já, v Häselgehru je vodácká základna odkud vyrážejí na kajaky, rafty i na canyoning

Teče to, takže do Füssenu podle mě dojede nejpozději během dvou dnů, ale každý den na vodě dobrý.

Golfisté

Goflisté musí počkat na příští rok. Zatím je spíš tréninkové hřiště v Lechu, od roku 2016 bude hřiště v Zugu. Vypadá to pěkně, 18 jamek po obou stranách Lechu, dva nové mostky a k tomu třetí, kamenný postavený ručně 70letým chlapíkem. A samozřejmě v okolí cca 100 km je spousta dalších hřišť.

(další) Golfové hřiště otevřou již v roce 2016

Co vidět dál v okolí

Napříč údolím je pár dalších atrakcí, které jsme viděli a které si myslím, že byste mohli vidět také.

Vesnička Fallerschein

Největší “letní” vesnička, kde je 40 starých domů. Uprostřed údolí, daleko od civilizace, kam musíte dojít pěšky. Místo, kde je neskutečný klid, kde můžete pozorovat jeleny (viděli jsme!) a další divokou zvěř, kde na vás čeká hned několik občerstvoven.

Kde se dřív žilo celý rok, což nechápete, protože to je přímo uprostřed údolí ze všech stran obklopeno prudkými kopci, které přímo lákají ke shazování lavin. A kde se můžete ubytovat i dnes.

Koho kdysi napadlo postavit vesničku přímo v údolí, kam se

Bazény

O bazénech jsem psal v průběhu cesty, vyzkoušeli jsme skoro všechny nekryté i krytý Alpen Therme v Reutte. Mimochodem ten jejich venkovní slaný bazén byl fajn.

Sýrárna

O sýrárně Sojer jsem se už zmínil, kromě ní je jedna ještě u jezera Plansee. Už samotný výlet kolem jezera je super, ohromná plocha, serpentiny a sýrárna Muster Alpe je až na jeho konci. Každý čtvrtek od desíti tak povídají o tom, jak se sýr vyrábí a mají ochutnávku. Kromě sýrů mají i zmrzlinu, kterou dělají ze zbylé syrovátky a … mňam.

Brýle ze dřeva

Přímo uprostřed Reutte v bývalé čerpací stanici sídlí prodejna brýlí ROLF Spectacles. Otevřeno mají jenom v pátek odpoledne, na výběr neskutečný sortiment ručně vyráběných brýlí ze dřeva. A z kamene. Nepoužívají v nich jediný kousek kovu, všechno je slepeno z mnoha velmi tenkých vrstev dřeva.

Udělat si prodejnu v bývalé čerpací stanici je super nápad

Bosá stezka

Na chůzi naboso jsme nějak začali ujíždět, takže nám nemohla ujít ani zdejší bosá stezka. Je na konečné lanovky z Höfenu na Hahnenkamm, měří něco přes kilometr a v jejím průběhu si vyzkoušíte chůzi po různých površích.

Důležité je, že končí na chatě Höfener Alm, kde vaří o kousek lépe než nahoře v hospodě přímo na konečné lanovky.

Ale bosou stezku si chceme projít.

Kde jste hledali ubytování?

Ten dotaz na začátku – ubytování máte zajištěné? Jak se vám to povedlo?

Ubytování je v celém údolí spousta a myslím, že můžete klidně přijet do vybrané vesničky a hledat ho až na místě. Zejména pokud vám nesejde na nějakém tom euru.

My hledali předem a zjistili jsme, že ani Booking ani AirBnB ani Tiscover tuhle oblast moc nepokrývají. Takže jsme skončili na oficiálních stránkách Lechweg, kde mají pro každý úsek některé vybrané ubytování. Něco bylo také na Lechtal.at a na Lechtal-Reutte. Úsměvné bylo, že když jsme se na informacích v Reutte ptali, zda nám najdou ubytování ve Füssenu, kde končí další etapa, tak se zmohli jenom na “to je ale Německo” a tím celá snaha skončila.

Fakt, že Lechweg vede přes čtyři oblasti (Lech, Lechtal, Reutte a Füssen) občas život trochu zkomplikuje. A internet zdarma dostupný na informacích na vyhrazeném počítači je fajn, dokud nezjistíte, že ten počítač je tak neskutečně pomalý, že byste hledáním na něm strávili celý den a dovolí vám jenom hodinu.

Vybavení

Pokud vás zajímá, zda jsme s sebou měli nějaké speciální vybavení, tak neměli. Na rozdíl od všech těch důchodců, kteří měli hole, vysoké pohory, batohy se vším možným a k tomu neskutečně namakané nohy.

Šátky na prcky, batohy co už máme léta. Prckové vzali svoje bundy Fantom na dny se špatným počasím, já funkční triko od Hannahu. Jana se dlouho odhodlávala, že si konečně koupí nové a pořádné pohorky a nakonec skončila u bosých bot Vivobarefoot a nemohla si je vynachválit.

No a to je asi tak všechno z našeho velkého dobrodružného výletu.

Napiš komentář, díky!