Warren Buffett and the business of life, Alice Schroeder

Warren Buffett, obálka knihyTrvalo mi neskutečně dlouho se k té knize dokopat. Ještě déle než k Jobsovi. A také jsem ji pořádně dlouho četl. 700 stran a jazyk odpovídající věku dotčeného to nijak neurychlovaly. Tuna anglických slovíček, která jsem v životě neviděl, netypické slovní obraty a spousta odkazů na další zajímavé informace.

Warren Buffett je mnohými přezdíván věštec z Omahy. Hlavní podíl na tom podle všeho má dosahované zhodnocení jeho majetku ve výši 21 % ročně za posledních 35 let.

Po přečtení knihy bych ho ale klidně přezdíval také buran z Omahy. Člověk, který i na slavnostních večeřích odmítá jíst cokoliv jiného než hamburger a hranolky, musí mít neskutečně vysoké sebevědomí, aby ustál pohledy ostatních. A podobného „buranského“ chování najdeme v jeho životě víc.

Vzpomínky na mládí

Statistika byla jeho zálibou. Překvapivě si ale také „vydělával“ krádežemi a bylo mu v podstatě jedno, co z toho obchodu krade.

Opravdu – tedy v tom obecně vnímaném smyslu – si přivydělával rozvozem novin a díky statistice si dokázal dobře spočítat tu nejlepší oblast, kde se mu bude vydělávat nejlépe. A také v těch svých 14 letech zvládl remarketing a aktivně oslovoval zákazníky, kterým se blížil konec předplatného. Další peníze získané za prodej.

Až vydělal svých prvních 2 000 dolarů. Původně jsem pokrčil rameny. Když jsem se o pár řádek dál dočetl, že si za 1 200 dolarů koupil farmu, už mě to zaujalo víc. Když jsem zjistil, že měla 40 akrů, tak jsem si říkal „a sakra, to bylo celkem dost peněz“. Pronajal ji farmáři a o zisk se podělili.

Zakládá fond

Okolo investic a financí se ochomýtal odmalička, stejně jako jeho otec. Prodával investice, ale mrzelo ho, že jsou z toho jednorázové provize, chyběl mu pravidelný příjem a nevyhovovalo mu, že by měl lidem radit aby prodávali a kupovali něco jiného jenom proto, aby vydělal.

Ve svých 26 letech založil fond pro prvních pár pozvaných a svou odměnu odvodil od zhodnocení fondu. Sympaťák. Zaujalo mě na tom, že do fondu vložil jenom 100$ a zbytek svých peněz si spravoval bokem. Důvod byl jediný (byť úsměvný) – opticky tím pro sebe dosáhl vyššího zhodnocení. Vklad 100$ plus odměna ze zisku za první rok pár tisíc dolarů = velmi slušné (optické) zhodnocení.

I was at my best at giving financial advice when I was twenty-one years old and people weren’t listening to me. I could have gotten up there and said the most brilliant things and not very much attention would have been paid to me. And now I can say the dumbest things in the world and a fair number of people will think there’s some great hidden meaning to it or something.

Že je následovníkem Benjamina Grahama a vyznává hodnotové investování jste asi slyšeli. Ale až poté co jsem přečetl Inteligentního investora mi došlo, že sice sdílejí stejné myšlenky, ale Graham by do Buffettovy společnosti asi neinvestoval – nevyplácí totiž dividendy. A to je zase celý Buffett – spočítal si, že dokáže peníze zhodnotit lépe než ostatní, takže nedává smysl vyplácet podílníkům dividendy (a danit je), ale je lepší ty peníze zapojit do dalšího vydělávání a díky tomu vydělávat ještě víc.

Na Grahamovi, Buffettovi (minimálně ze začátku) a vůbec hodnotovém investování je zajímavé, že se na firmu primárně koukají jako na mrtvou věc. Kdybych to teď prodal, tak jakou by měla hodnotu? Vůbec neuvažují o plánech do budoucna, rozjetých projektech, potenciálu. Což Buffetta také začalo postupem času trochu brzdit.

Warren, if you’re looking for a gold needle in a haystack of gold, it’s not better to find the gold needle.

Berkshire Hathaway

Buffett = Berkshire Hathaway. Poté, co rozjel několik fondů pro různé investory, tak to zase celé zavřel a koupil Berkshire Hathaway. Textilku, která ale měla hodně peněz. A za ně kupoval další a další firmy a za peníze těch firem další a další. Takže vlastně těch svých peněz nepotřeboval tak moc, stačilo mu získat kontrolu ve firmě s hodně penězi a ideálně vysokými příjmy a mohl vyrazit na další nákupy.

Mě na tom přijde nejzajímavější to, že se nejedná o fond. Jedná se o firmu, která je obchodovaná na burze a která vlastní další firmy. Její hodnota ale nevychází úplně z hodnoty těch firem, ale je tam (velký) příplatek za Buffetta. Respektive ten příplatek se v průběhu let mění, někdy nebyl žádný, někdy záporný, někdy velký. Takže nedává úplně smysl kupovat to samé co on, protože tím nedosáhnete stejného zisku.

Když byly akcie po mnoha letech už moc drahé, tak neudělal jejich rozdělení (jako se běžně dělá), protože takovou věc neuznává, ale vydal raději druhou řadu akcií. Současně nedoporučil jejich koupi a přesto je lidé kupovali a kupují. Toto mu umožnilo dostat další peníze do firmy, které mohl investovat.

Protože se nejedná o fond, ale o firmu, tak když ty akcie koupíte tak vlastně nepřidáváte Buffettovi další peníze, které by mohl použít na investice. Jenom si kupujete podíl na celém tom byznysu, což je velký rozdíl oproti běžným podílovým fondům, se kterými se dost často srovnává. Přemýšlím, jestli něco podobného udělá Janeček nebo další miliardáři :-)

He placed his first order for Berkshire Hathaway on December 12, 1962, for two thousand shares at $7.50 a share, paying the broker a $20 commission.

2000 akcí za 7,5$ kus = 15 000$. Provize pro brokera 20$. BrokerJet po vás bude dneska chtít 21,25$ za nákup ve stejném objemu (+5$ za telefonický pokyn). Tehdy to vyřizovali telefonicky a měli s tím další slušnou manuální práci, dneska to proteče systémy automaticky. Moc se nám to nezlevnilo.

Korea

Buffett byl vždy odpůrcem počítačů, ale nakonec jim podlehl. Tedy hlavně proto, aby mohl hrát svůj oblíbený bridge.

Nicméně v roce 2004 se začal poohlížet po dalších možnostech investování a zaujala ho Korea. Od svého brokera si vyžádal „katalog“ korejských akcií, porozuměl mu a začal listovat a hledat společnosti, do kterých by mohl investovat.

Wow, před deseti lety, kdy už počítač sám ovládal a kdy to nebylo nic mimořádného, stejně raději listuje papírem a hledá firmy, které splňují jeho kritéria. Že to neprohnal nějakým vyhledávačem.

Slušné výdělky

Peníze dělají peníze, někdy tempem, že to až nechápu. V době finanční krize v roce 2009 podal nabídku na koupi Constellation za cenu 4,7 miliardy dolarů. Další miliardu jim půjčil na 14 % úrok a dohodl pokuty za zrušení obchodu. Beru.

O pár měsíců později dostala Constellation lepší nabídku, takže tuto odmítla, zaplatila 175 milionů dolarů pokutu a 917 milionů dolarů úroků z půjčky. Vydělat 100 % za pár měsíců je pěkný výsledek, člověk ta čísla až nechápe. Respektive 100 % mě nepřekvapuje, to se také občas povede, ale ta absolutní hodnota je slušná.

Ženy, ženy, ženy

Zajímavé je, jak mají ti miliardáři stejné zvyky. Graham ženu a „oficiální“ milenku, Buffett měl také dvě ženy. Karel Janeček si víc žen také užívá.

Přináší to bohatství nebo naopak tato vlastnost přivádí bohatství? Nebo se jenom nebojí oficiálně přiznat to, co normálně funguje potajmu?

Charita

Buffett a charita moc nešlo dohromady, na to byla spíš jeho žena. Nakonec se ale odhodlal i on a většinu majetku převedl a dále převede na charitu. Líbil se mi ale jeho postřeh:

I love it, when I’m around the country club, and I hear people talk about the debilitating aspects of a welfare cycle, where some woman has a child at seventeen, and she gets food stamps, and we’re perpetuating a cycle of dependency. And these same people are aleaving their kids a lifetime supply of food stamps and beyond. But instead of having a welfare officer, they gave a trust fund officer. And instead of having food stamps, they have stocks and bonds that pay dividends.

Berkshire Hathaway také podporovala pro-choice organizace, tedy takové, které lidem vysvětlují, že si mohou vybrat, zda děti budou mít nebo ne. Po mohutném protestu a bojkotu vyvolaném lidmi neschvalujícími potraty je nicméně podporovat přestala. Koukám, extrémisti jsou všude. Kdyby to ale bylo opačně, tak bych to chápal víc.

Průšvihy

Buffett rád pojišťovny, což je dáno jeho zálibou ve statistice. Ale vždy se to nepodaří. Jako třeba v případě, kdy pojistili dostatečnou návštěvnost filmu, aniž by věděli o čem bude nebo kdo v něm bude hrát. Že se pojišťují ruce, nohy a další věci jsem věděl. Ale že si je možné pojistit neúspěch filmu, to tedy mrkám.

Všichni mu také vyčítali, že se vyhnul investicím do technologickým firem v době, kdy rostly do nebes a ještě výš. Dokonce ho chtěli odvolat, což muselo být pro někoho, kdo nechtěl investorům vůbec ukazovat co koupil za společnosti a proč, docela těžko zkousnutelné.

Jeho úspěch ale přivedl k průšvihu i jiné lidi. Když podal nabídku na převzetí jedné z firem, konkurence celý obchod zažalovala. Protože když Buffett nakupuje, tak si hlídá svůj margin of safety, takže jeho nabídka je nutně podhodnocená a management společnosti ji nesmí přijmout. Tehdy na to bohužel dojeli.

Pro Buffetta osobně se postupem času stalo průšvihem jeho členství v představenstvech společností. Jednoduše proto, protože se ukázalo, že mají moc svázané ruce a management si stejně může dělat co chce. Bohužel, okolí vidělo, že to Warren moc neohlídal.

Pěkné čtení

Bylo to dlouhé čtení, ale bylo to fajn. Zajímavé náhledy, neuvěřitelné příběhy, člověk neskutečně zaměřený na cíl.

The snowball just happens if you’re in the right kind of snow, and that’s what happened with me. I don’t just mean compounding money either. It’s in terms of understanding the world and what kind of friends you accumulate. You go to select over time, and you’ve got to be the kind of person that the snow wants to attach itself to. You’ve got to be your own wet snow, in effect. You’d better be picking up snow as you go along, because you’re not going to be getting back up to the top of the hill again. That’s the way life works.

Kde koupit

V angličtině na Amazonu, v češtině to mají na Martinusu bohužel vyprodáno.

Reith im Alpbach, zdroj alpbachtal.at

Tam na západě

Jsme si v březnu střihli jednu krátkou dovolenou na horách, abychom se trochu vzpamatovali z toho čerstvého vzduchu, který tu máme.

Vyjeli jsme do střediska Alpbachtal, což je shodou okolností asi první středisko, které jsme s Janou společně kdysi navštívili. Ubytovali se ve vesnici Reith im Alpbachtal, kde jsme byli ubytovaní i tehdy a přestože jsme vlastně každý den museli někam popojet, tak jsme nelitovali. Reith je totiž v zásadě na rovině, takže se s prckama můžete procházet bez velké námahy, Alpbach a Inneralpbach jsou slušně v kopcích, takže procházka je dobrý trénink. Koupání v bazénu Wave a zejména jeho solná lázeň Isla Sola (když je ta voda tak prosolená že si v ní skoro můžete sednout) byly krásný zážitek.

Přitom všem jsem si uvědomil, že je to vlastně 25 let od otevření hranic, že věci, které mi tehdy přišly dokonalé už mi tak dokonalé nepřijdou. A současně, že je spousta věcí, která se mi líbí a překvapuje mě, že u nás fungují jinak.

Silnice

Když jsme někdy před těmi 25 lety vyjeli na západ, tak první dojem byl – ta silnice je hladká jak žehlící prkno!

Dnes už takový pocit nemám. Ano, pořád je to lepší jak D1, ale už mi to nepřijde tak dokonalé, už cítím jak to háže, jemné koleje, přechody, které nejsou zcela hladké.

Benzín a nafta

Pamatujete, jak se vždycky stavělo na Rozvadově, aby člověk natankoval naposledy za levné a modlili jsme se, aby nám benzín vystačil zase až domů? Ty fronty, které se tam pravidelně dělaly?

Tak s tím je konec. Všiml jsem si toho před lety, letos zase. Benzín v Rakousku je levnější, když jsme se vraceli tak v podstatě o 20 % oproti tomu, který se dal koupit na hranicích. A přibližně o 10 % levnější než to, co jsme pak viděli v Praze.

Sbohem Rozvadove, prolítneme tebou a na záchod se stavíme pár kilometrů za hranicemi na odpočívadle.

Odpočívadla

České dálnice mi občas přijdou přeplněné pumpami, ale obyčejné odpočívadlo chybí. V Německu jsem v jednu chvíli ta obyčejná odpočívadla, kde jsou stolečky a záchody, nestíhal počítat, šlo jedno za druhým.

Cestou zpět jich bylo méně, ale je vidět, že je staví. Akorát u nás jsme pozavírali i ta poslední, která po stavbě pump zbyla. Proč?

Zdravíme se

V Reithu jsme se zdravili. Se všemi a zjevně radostně. Ano, je to vesnice o 2 500 lidech, ale obávám se, že ani na našich vesnicích se už lidé moc nezdraví.

Proč, vždyť je to tak fajn?

Lokální nakupování

Supermarket nebo obejít pár malých krámků? Před časem o tom psal Tomáš Hajzler, jak kupují v malých krámcích a jak je to fajn (mimochodem update jak to vypadá v novém bydlišti by byl fajn).

My na to tady pomalu také přecházíme, vajíčka z Čerčan, maso od Robertsona případně od Sváčka, mléko z farmy, máslo a sýry v Gran Moravii, ovoce a zeleninu částečně naskladníme před zimou a částečně chodí v bedýnkách.

V Reithu jsme se vydali do malých krámků ještě více a radostněji. Ano, rýži, těstoviny a takové věci jsme koupili v MPreis, ale pro salámy jsme si chodili k řezníkovi, pro housky a chleba k pekaři (mimochodem chleba za 100Kč v přepočtu je mazec, housky za 10Kč jim vzhledem k velikosti rád odpustím), pro sýry a čerstvé mléko do sýrárny.

Bylo to fajn.

Rychlé bezkontaktní platby

Platíme kartou. Je to pohodlné, rychlé a nemusím moc přemýšlet, kolik peněz sebou přesně vzít.

Bezkontaktně je to ještě lepší. U nás je to rychlé, tady je to ještě rychlejší – jak je to možné?

A druhý postřeh – proč u nás pokladní musí počkat, než jeden člověk zaplatí než začne markovat dalšího? V Rakousku normálně přepnou platbu na terminál, člověk platí a oni už mezitím markují další nákup. Krása.

Platí se na konci

Tohle je pro mě největší překvapení ve srovnání Česko a zahraničí. U nás, když někam přijedeme se ubytovat, tak první věc, která se řeší jsou doklady a zaplacení pobytu.

V Rakousku i Německu chtějí doklady také na začátku, ale platí se až na konci, před odjezdem. To už totiž víte, jestli jste byli spokojeni nebo si budete stěžovat.

Aha, teď mi to došlo, u nás si totiž můžete stěžovat leda na lampárně.

Tak vzhůru na západ, ještě ho můžeme trochu dohnat.

Keyless car (Kessy)

Pár nevýhod keyless aut

Ten pocit, kdy přijdete k autu, vezmete za kliku a ono se samo odemkne. Nasednete, stisknete tlačítko a jedete. Bez hledání klíčků. I telefon se díky Bluetooth sám spojí s handsfree sadou a nehrozí tak, že jedno (klíčky) nebo druhé (telefon) někde zapomenete. Leda s tou spoustou dalších věcí, které sebou v tašce taháte.

Keyless auta mají své krásné výhody, pár nevýhod a jednu věc, která je dokáže zabít. Až si ho tedy budete kupovat, tak pozor na ně.

Funkce “Follow home” zajišťující, že vám auto v noci svítí na cestu k domovu. Funguje skvěle, bohužel pouze tímto směrem. Na cestu od domu vám neposvítí, leda byste vytáhli klíčky z tašky a odemkli si dálkovým ovládáním.

Hlášení “Low battery” vás dokáže pořádně vystrašit, protože přesně v tu chvíli si uvědomíte, že v tom autě není jediný zámek, kam by se dal strčit klíč (ano, pořád dodávají fyzický klíč) a nastartovat i s vybitou baterií v tom dálkovém ovládání.

A konečně celou tu krásu dokáže pohřbít taková drobnost, jako je zamykání řadicí páky. Ano, tohle přesně se bez klíče odemknout nedá, takže je musíte vytáhnout a pak už je klidně můžete zastrčit do toho běžného zapalování.

Škoda toho, už aby vymysleli nějaké zamykání, které se dá také dálkově odemknout. Ale to by vlastně pak zase nebylo tak bezpečné. Tak nic, všechen komfort někdy končí, v tomto případě je to ovšem velká škoda.

Až si budete kupovat nové auto, tak na to myslete, ať se vám ta výbava vzájemně zbytečně nepere.

Budu instalovat WordPress. A bude slušný vývar!

Wordpress logoNedávno mi říkal kamarád, jakou dostal úžasnou nabídku na vytvoření nového webu. Za směšných patnácttisíc včetně hostingu na první rok. Tak neváhal a hned to objednal.

To tedy potěš, protože se bavíme o microsite, tedy jediné stránce, která má řádově 3 až 6 typizovaných oblastí – o firmě, o produktu, co říkají zákazníci, kontakt a to je tak všechno. Tu nabídku jsem musel vidět!

Po jejím přečtení jsem si vzpomněl na Honzu Řezáče na školení Na volné noze, který tvrdil, že není rozdíl mezi webem za šest tisíc a za šedesát. A pak jsem si vzpomněl na Vaška Lorence a jeho cenovou kotvu.

V těch patnácti tisících totiž je projektová příprava, projektové vedení, instalace WordPressu, nastavení Google Analytics, testování, hosting a plnění grafickým stylováním (rozuměj dodaným textem, tvorba textů v tom není). Prostě skoro všechno co potřebujete, kromě napsání těch úderných textů, které jsou podle Honzy Řezáče přesně tím nejdůležitějším u takového projektu.

Cenová kotva? A co s ní?

Právě tady nastupuje teorie cenové kotvy. Co na tom projektu může být tak nejpracnější? Rozmyšlení struktury? Tvorba grafiky? Instalace WordPressu?

Bingo, nejpracnější je instalace WordPressu za skoro 4 000Kč bez DPH. Wow, Český hosting to nabízí v rámci svého hostingu na jedno kliknutí, instalace ze staženého balíčku není o moc složitější. Do půl hodiny to musí být i s puštěním počítače.

Pokud podobný objem práce věnují tvorbě grafiky, tak je jasné, že do té šablony tak maximálně nahrají logo. A vhodných šablon existují mraky i zadarmo.

A to úplně opojím nenápadný detail nabídky spočívající v hostingu za skoro 200Kč měsíčně. Za tu cenu mohu mít dedikovaný server, který mi těch webů utáhne desítky.

Takže je to jasné, nabídnu jim, že jim ty WordPressy budu instalovat, za to jedno kliknutí si řeknu dvatisíce a všichni budeme v pohodě. Těch pár stovek na hostingu jim klidně nechám.

V trojfázovém obchodním modelu mi zbývá vyřešit jediné – jak je ukecat aby do toho se mnou šli nebo kde sehnat zákazníky, kteří se dají tak krásně oškubat?

Zálohování Salesforce, zdroj: spanning.com

Zálohování Salesforce

Takový ten dotaz, nad kterým nejdřív kroutíte hlavou.

Jak mohu automaticky zálohovat Salesforce?

Proč by měl někdo takovou věc dělat? Vždyť redundanci mají pořešenou a pokud jim někde lehne server tak se nic neděje. Snad není zákazník takový paranoik jako Pavel Minář, který každý měsíc stahuje všechna svá data z Google Apps a zálohuje si je lokálně. Nebo je opravdu nutné se trápit s tím, že váš poskytovatel řešení zkrachuje a vy nestihnete stáhnout data, jako se to stalo třeba u Nirvanix?

A pak vám to dojde. Kurnik, no jasně, to dává smysl! A nejen u Salesforce, ale vlastně u každého cloudového řešení.

Proč zálohovat

Problémem totiž není výpadek poskytovatele nebo pocit potřeby mít všechna data doma. Problém jsou, jako ostatně většinou, uživatelé. Jejich omyly při mazání dat, opravě údajů a další detaily, na které se přijde až dodatečně. A na to dokonce existuje i studie od společnosti Aberdeen.

Nejčastější důvody ztráty dat v SaaS řešeních, zdroj Aberdeen

 

Mazání může pomoci koš, kde jsou smazané věci 15 dní než opravdu zmizí. Ale přepsaná data jsou přepsaná ihned a je velmi těžké je vrátit zpět.

Právě proto existují služby jako OwnBackup, Backupify, Spanning,  Cloudfinder a další.

Co nativní řešení

Salesforce samozřejmě obsahuje funkci pro stažení dat. Bohužel, může běžet pouze na týdenní bázi a následně je potřeba data ručně stáhnout. I když i tomu se dá odpomoci například pomocí utility Data Export od FuseIT (díky Bořkovi za tip), která se pomocí přihlašovacího jména, hesla a security tokenu dokáže připojit k SF a stáhnout vygenerované balíčky dat. A navíc jde pomocí Windows Tasku naplánovat na pravidelný běh třeba hned další den po exportu dat.

Není to tak dokonalé jako ta placená řešení, ale je to lepší než to dělat každý týden ručně.

Zálohujete?

Do které patříte skupiny? Do té, která už o nějaká data přišla, nebo té, která ještě o data nikdy nepřišla?

Zálohujete nebo doufáte, že to nikdy nebudete potřebovat, že vám uživatelé nic nesmažou ani nepřepíší a že poskytovatel také nebude mít nikdy problém?